Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.

to pedigrí pal mně bylo předáno se slovy "to máš pro vašého Peťu, abyste ho naučili slušnému chování" :-) ani sa nedivím, že si to stárek nepamatuje. po náročném hokejovém zápase u nás v garáži to křovák zalomil o patro výš za kuchyňským stolem a vašek jako vždy věrný svému muzikantskému povolání hned vedle něho asi hodinku trénoval na čelo.. a budoucím generacím to už předáno bylo - naša nejmladší sa nestačila divit dojďa ze školy. to jich tam eště neučíja:-)

V posledním fotolabu nás konečně vzali, za tři kila nám udělali jednu velikú a štyri malé fotky.Strýc s foťákem si nás vzal k morovému slúpu, blejskl to a my sme mohli jít čekat. Předtým nás ale zase chytla potřeba tak sme to vzali trochu oklikú na osvědčené místo za orlovnu. Příjemné čekání proběhlo u Rossiho, a samozřejmě sa to nemohlo obejít bez ostudy. Když sem si potřebovál odskočit tož sa ně v kapse nahl litr vína, naštěstí sa nerozflákal, akorát sa trochu vylélo na zem. Což si ovšem špatně vyložil strýc za pípú, když si všiml mokrého na zemi, a mě jak sem mizel za branama WC. Všecko sa po mojém návratu vysvětlilo, ale radši sme zaplatili a odešli, přeca enom ostudy stačilo. Vyzvedli sme fotky, a tradá na autobus. Naneštěstí zrovna nic nejelo, tož sme šli eště na nákup do Bily, protože sme sa moseli stavit u stárky cestú dóm, tož ať k nim nejedem s prázdnou. Mamce sme kúpili celozrný chleba, který sa ně jaksi záhadně pak ztratil na centrálce, stárce sme kúpili pytlík s nápisem Clever, pak sem sa dozvěděl že v něm byly olivy, Martinovi čokoládového čerta který byl v akci a škňúřil sa jak Hlava, a eště jakési pedigrí pal, ale teď už si zrovna nespomínám proč sme to brali…asi protože to bylo taky v akci:-) Dojeli sme do Bílovic, kde sme shodú okolností potkali jedničku, dvojku a šestku a šli na polévku na centrálku. Probraly sa zážitky, prožitky, Tomíka moc nepotěšila nová přezdívka „Hodový bard“ jak zaznělo v kurýrovi, Mira nám poručil po bani u příležitosti narozenin, dali sme česnečku a šli ke stárce na besedu. Hokej ze šiškama si eště matně pamatuju, ale pak už se aj moje paměťové úložiště přeplo do stavu hybernace, a já do úsporného režimu. Myslím že motivaci a odkaz příštím ročníkům sme zanechali kvalitní:-)

Objednali sme 3 kousky a protože Křowa asi zhypnotizovaly blikačky z automatů, že sa mosel opřít čelem o stůl. Kúpili sme kurýra, zkontrólovat co o nás Paška s Tymrovkú napsali. Křowa se pak podařilo obudit celkem brzo, a byl nejvyšší čas sa jít vyfotit. Na domě služeb túto službu zrušili tož sme vyrazli k Šobáňovi. Tam měli moc práce, tož sme tetě za pultem nabídli vína, které odmítla, Bohuš sa ju snažil eště ukecat tým, že z druhé kapse vytáhl žlutáka, ale to jí také nestačilo, tož sme práskli do koní a na doporučení sme navšívili Veselý fotosalon paní Blanky Smutné na slovači. Asi sa zaváďajú občanky aj pro děcka, inak nevím proč tam byla taková fronta maminek s děckama jak u Šobáňa. Tak sme se zpěvem čekali na až na nás dojde řada. Křowák se uklidil do úsporného režimu na schodech a nás jediné co napadlo bylo že asi snáď ty fotky vybarvujú voskovkama, fronta sa nezmenšovala. Skoro sme sa trefili, dyž na nás konečně došla řada tož ně teta za pultem řekla že bysme moseli týdeň počkat, že nedělajú digitálně. Asi jim fakt došla modrá voskovka. Tož sme chtěli prásknút do koní a navštívit další fotolab v prostřední. Nastala ale menší komplikace, Křow se z úsporného režimu přepl na Power Off. Tož sme ho s Maňasem zvihli a moseli dotáhnút k výtahu. Za chvílu nám ale došly síly a to zrovna v momentě kdy byl hlavú ve výtahu a nohama venku. Eště že nemajú páternoster Tak sme moseli použit osvědčenú metodu buzení vodním šokem. Akorát voda po ruce žádná nebyla, tak sme na něho objetovali jednoho žluťáka. Zabralo to, a pak už sme mohli při dalším úsporném režimu Křowovi popřát „Spi sladce“, protože sme toho žluťáka moseli použit fakt hodně, a eště když ho bohuš poléval tak sa trochu nahl aj ten litr co měl v bočnici.

Hned jak nás přešel záchvat smíchu už nad nama stála šenkérka s kýblem vody a slovy “ myslím že zaplatíte a odejte. “ Bylo to nejrozumnější řešení, takže zatímco Bohuš si na zemi cvičil úklidové práce, které ho doma asi za hradišťský výlet budú čekat, my sme dopili třetinku, pobalili sa a odešli. Sebrali sme prázdné lahváče které sme schovali za rohem a šenkérka si jich nevím jak všimla, a Křowa opět chytala potřeba. Nevím jestli dělajú nejaké kompaktní lahváče plzně, jak sú prací prášky, že sa Křowovi po té třetince hned chtělo chcat. A místo si vybral krásné, hned po oknama finančáku. Úřednice to nenechalo v závalech práce klidnýma tož sa celý finančák díval na Křowa z okna…úchvatný pohled. V průběhu zastávky došlo k ztrátě jednoho krojovaného. Mika jaksi viděl tata tož byl okamžitě odvolán. Ale jako nováček sa držel dobře:-) Tak sme zašli na gyros do hladového okna, zaplnili sme žaludky a chtělo to pivo. A pivnica naproti telekomu byla určitě otevřená. Hned ve vchodu sme potkali nejmenovaného šohaja Vlasatíkového, který si asi ze školy skočil enom na žvýkačky. Samozřejmě že o přestávce:-)

Za celú svoju hodovú kariéru sem slyšel fúru historek o pondělních výletech do hradišťa, a těšil sem sa až si to taky nekdy vyzkúšám. Tak mě teda ráno Maňas s Křowem, Bohušem a Mikem Džegrem (ten ze Stounú, né z Omsku) obudili v mojéj půlnoci na židličkách, a po pár námitkách jak sa ně nechce mě dokopali (obrazně řečeno) k tomu abych sa zvihl a jel. Nabrali sme plné kapse zásob, u Hanky kúpili lahváče a šli na bus. Nejdražšího lahváča měl Maňas který tak porušil sázku a možem sa všeci těšit na bečku:-). Eště předtím nás obudili strýc Vašíčkú s Bačíkem když jeli pro židle, akorát do Hradišťa s nama jet nechtěli, nevím proč:-) Došli sme na zastávku kde jak na zavolanú jel kolem Ráďa Dohnalú, tož nás naskládal všeckých 5 do svojého kočáru, a přes riziko patálijí s chlupatýma nás hodil přímo před novú radnicu. Naštěstí měšťáci co hlédajú přechod před kasárnama právě končili šichtu a balili reflexní vesty. Hned před radniců se o první zápis do deníčku postaral křovák, který si aj přes Ráďovu ohleduplnú jízdu mosel odložit do jednoho z velikých betónových květináčů před redutú. No my sme byli sice vyřezaní až sme padali na zem, ale spíš sem sa bál že spadne tá tetina co si vedle něho odemykala kolo:-). Mosím sa podívat na stránky města jestli je tam aj historie záběrů z webkamery co je na náměstí, može tam byl kvalitní památka. Křowovi bylo ale hned lepší a mohlo sa vyrazit hledat otevřenú hospodu. V hradišti v 8 hodin ráno trošku problém, ale nutnost vykonání potřeby nás dohnala z náměstí až k finančáku, kde v tom novém baráku naproti byla nejaká kavárna. Na 5 ožralých krojovaných trochu luxusní podnik ale co už. Zároveň sem to vzal jako kontrólu statiky, abych věděl estli sem tam loni na brigádě ty roxóry dobře navázal. Chtělo to aj nejakú snídaňu, tož sme objednali 4 francúzké palačinky. Dyž sa nás eště slečna šenkérka, která byla z naší návštěvy očividně nadšená, optala s čím to chceme, tož sme vypleštili oči, s čím všeckým taková palačinka može byt a objednali sme se šunkú a sýrem. Křow si eště objednál pivo, a tím se naše návštěva trošku obrátila jiným směrem. Třetinka Plzně za 28, to aj přes náš stav bylo důvodem k tomu abysme zapojili trochu rozumu, a začali počítat, přeca enom sme byli naproti finančáku tož sme si nemohli udělat ostudu, a taky nám mosely ostat eště drobné na fotku. Tož jedno pivo sme objednali, a při pohledu do ceníku sme zjistilil, že ty palačinky taky nejsú nejlevnější. Tož sme objednávku zredukovali na 2 porce, a začali přemýšlat o tom že bageta v hladovém okně by asi byla lepší. Nevím jestli schválně nás z této patálije dostal Bohuš eště větší patálijú…on mu jaksi z ničeho nic vyklúzl jeden ten litr vína z kapsy na zem.

teda prodlouzila :D no jo, stihla jsem pak vic lidicek.. kdyz me panimama odepsala, ze teda mozu letet klidne aj ve stredu tak nasledovalo zabukovani letenky na tu stredu...ja ale v tom zmatku nemohla najit pas, na radu teticky Bozenky jsem si ho prestala davat do prvni kapsicky a tak mi nezbylo nic jineho nez si vydelavat vecicky, zatimco lude v rade cekali, pote to nastesti bylo v richtiku a v klidu jsme mohli cekat na odvoz s ostatnima lidickama. Jedna slecna se prepsala a napsala zamestnavateli zpravu, ze do motoru vletel vesnican, misto bazant :DD(je tam rozdil jednoho pismena) a tak pak volali z jeji prace na Brnenske letiste, jak zvladaji teroristicke utoky :D mimoto jeden anglican se trapil nad rozpisem vlaku do Bratislavy, holt ho cekalo zajimave nocni cestovani...jina devcica mela zase prvni Vanoce z toho, ze sehnala posledni misto v buse. no, z toho bych sa moc neradovala 22 hodin v buse je hnus na entu, ale tak kdyz rekla, ze do toho busu by v zadnem pripade znovu nenasedla, jeji problem. Tak hlavni je ze jsme to prezili a diky Bohu jsme nemoseli cekat 22 hodin (to je jak doprava tim busem) na letisti jak Ti keri si mysleli, ze to poleti o pulnoci a ono az o pul ctvrte druhy den.. a vubec ve stredu to bylo same: " Ahoj, jak se mas? " teda tolik znamych v jednom letadle to sa hned tak nevidi..

prohlasili ze cekaju na konstruktera s nahradnima dilama z Dublinu a ze o pulnoci bysme teoreticky mohli aj letet, cemuz nikdo (krome Diany, jejiz teta si stezovala v Londyne at s tim v Brne neco udelaju :D )neveril. A nahradni letadlo by byl asi pro ne drahy spas.Toz pak nam poradili, ze si mozem teda lety prebukovat. Vubec nebyli ochotni, zepry zadnu ubytovnu zajistovat nemosija, jidlo taky ne, ze jsme mohli letet s CSA jestli jsme chteli takove sluzby a nemoseli jsme levne letet Ryanairem... Nekeri lude nastvane kopali do kufru, cimz si moc nepomohli a nadavali na letusky slovama, ktere sa sem ani nehodija psat (Ty za to urcite mohli.. :) ) Toz ale kdyz sa optate jak sa mate dostat do Ostravy vcil vecer a personal Vam na to odpovi: "Tak jedte taxikem", tak by Vas to mohlo stat vic nez ty letenky pro dve osoby, sa pak nerozcilujte noo.Ve fronte na prebukovani letenek byl jeden uzasny pohodar: "aspon stihnu grilovacku", teda ve stredu me rikal ze stihl dokonce dve :) Ciste nahodu kusek ode me stala devcica z Topolne s kteru jsem sa predtim vubec neznala a tak jsme sa domluvali, ze bysme mohli jet dom spolu. no jo,jenze ji dosel kredit, zatimco ja volala do anglie, jsem si mosela predelat simku a furt jsem sa nemohla dovolat, takze kdyz Dasa zavolala mamce, uz ji bylo receno ze uz si nase mamenky volaly. Ja mezitim volala panimame, ta byla nedostupna, pak do jeji kavarny, kam sa me to taky nedarilo, tak poslednim pokusem jsem honem tukala silenu smsku ve stylu, ze kvuli srazce s ptakama nam zrusili let,jsem sa mosela optat, pac bych mohla letet aj druhy den v nedelu, ale to bych si tu "dovcu" ve Vcelarech moc neuzila..

Toz jak sa tak divam na pocet prispevku na techto strankach asi by bylo dobre obcas aj neco napsat, kdyz ostatni nemaju cas a ja ho mam habadej. Pro zacatek Vam popisu jak moze byt slozite dostat sa ze Vcelar do Anglie. Minulu sobotu jsme vyrazily po druhe hodine odpoledna s maminku a tetu Bozenku na letiste, kde me devcice chtely aj na rozlucenu pred mojim odletem zamavat, ale radsi jsem jim zavolala, ze to nevypada nadejne, protoze pri priletu letadlo udajne srazilo nejake ptaky a mosija zpravit zavadu. Toz teda devcice videly aspon pristavat sukrome letadelko Bolka Polivka, ktery je aj pozdravil (slusny to sohaj), pac jeho BMW bylo zaparkovane hnedkajc vedle nasej fabky. Mezitim jsem si nasla jednu kamosku Dianu,kera sice vypadala starsi nez ja, ale tvrdila, ze je ji sestnact ;) Byla nervozni, holt to byl jeji prvni let, ale toz tesila sa, a nee ze nee. Skoro o dve hodky pozdejc pote, co me letuska poprala prijemny let jsme nasedli konecne do letadla. Toz sa teda rozjizdame...to dycky trva dluho a jakmile jsme sa odrazili, tak jsem ucitila podivny zapach a vubec ty zvuky? nechapacka a do toho sa ptali ostatni jeden druheho: " Je vsecko v poradku?" Vzadu kdosi videl aj plameny, toz jsme teda nevedeli co sa stalo. Personal cosi blekotal, ale skoro nikdo nerozumel vzhledem k tomu ze z Brna moc Anglanu neleta a predevsim nemluvil k veci. Jedno mimino rvalo pres druhe (bylo tam aspon 8 decek) a my jsme enom slyseli z amplionu, ze mame zklidnit miminka. Coz o to ono by sa to hodilo, ne ze bych nemela rada mimca, ale toto bylo moc aj na me, ale asi to neeni az tak jednoduche.. jo pak rekli, ze jsme srazili jednoho bazanta a druhy nam vletel do motoru, toz to nevim, proc su ti ptaci tak bubi a neletaju radsi jinama nez nad letistem...kazdopadne kdyby me to neprelozila jedna devcica za mnu tak vubec nevim co jsme to srazili :D (Ono je to v podstate jedno, nejspis sami nevija co, kdyz na internetu a v telce bylo receno, ze to byli dravci)Ta Diana vedle me byla ale naprosto uchvacena z vyhlidkoveho letu a fotila jak o zavod (ja mela fotak v Anglii :(), toz jo no bylo to krasokrasne uz jsem si aj myslela, ze jsme v cizine, letali jsme asi pres pulhodiny,(lesy, louky, mesta, nadrze...teda brukva repka olejka je stejne nejhezci :D )nejspis kvuli pristavaci hmotnosti a furt jsme nebyli v mrakoch jak normalne.. pak nas cekalo pristavani a v momente kdy jsem slysela: "Asi budem na nejakem vojenskem letisti" vidim obrovsky napis Brno...toz jsem z toho byla jelen a k tomu nam jeste rikali at zostanem sedet v letadle, coz jsme si taky navzajem prekladali...ke vsemu pri tomto pristavani jsme pry srazili netopyra, ale nechapu jak to takovemu velkem letadlu moze ublizit...jak mozu byt ti anglani tak bubi a myslet si, ze jim vsecko rozumime to takynechapu...asi po patnacti minutach (si
mysleli, ze to rychle zpravija inteligenti) jsme nasedli do autobusu aby nas prevezli asi padesat metru zpet do odbavovaci haly, kde nas nechali zavrene a ani tam neslo nic kupit, vzhledem k tomu ze kriticke situace sblizuju, jsem si tam nasla dost kamosu a cekali jsme co bude...tak prvni este otevreli dvera a udelali ohradku pro kuraky, aby sa mohli uklidnit, moc to nepomohlo.. :D

Posedlali sme si k sobě. Flíba sa rozhlédla po třetí skupině, kde sme byli samí navybíraní, toš prohlásila, že už ani hrát nemosíme, že si vystačíme aj bez her. No seskupili sme sa v zadku u malého stolečka, kde Pajik dal doprostředka svoje degustační párátko (myslím, že na něm bylo aj cosi napichlé), řekl, že je to Berlín a my budem stavit zeď. Druhá skupina byla teda první co stavila, a Pavlínku Hlaváčkovů napadlo, že bysme do nich mohli gémat, že to postavíja pomalejc. Toho sa hned chytil Babouš, takže sa jim to nepodařilo tak dobře, jak chtěli. No a my sme byli druzí. Jiřík dělál časomíru, uplatit ho nešlo. Vaška napadlo, že když my sme gémali do nich, oni budú do nás, tak zatarasili cestu vlastníma tělama. No oproti Baboušovi a jeho jemnému pošťuchování, nám stůl cestovál po celém zadku. Zaslechla sem Jiříka jak říkal: “ Hej oni sú fakt dobří“ a vyhráli sme. Aby né, šak sme byli zezbíraní. No a pak bylo dilema, esli jít na čupy, nebo zostat na sále. Já sem chtěla ostat, Flíba a estě pár dalších, ale když všeci tak všeci. V podpadkách lézt hore do kopca není zrovna najlepší. Kamča zapálila prskavky, Vašek zahrál státní hymnu a šli sme si přát do nového roka. Zatým co já prostě přát neumím, toš každý ode mňa slyšél enom pěkný nový rok, nekeří vyvolení slyšeli aj něco iného, toš Kamča to dovykládávala za mě, byla taková rozvášněná. Jak sme došli zpátky na sál, Flíba bohužel odešla a už začali byt vidět první koaly (věčinů byly zašité v kuchyňce a po tmě). Babouš si vyhlédl novů slečnu, a aby sa jí lůbíl měl na šátku přivázané ty metalízové balónky. Kamča mě furt přemlůvala ať idu tančit a vlastně skoro všeci co nebyli koaly a nebyli v kuchyňce tančili. Vašek nám eště zahál pár písniček a dokonce aj fašankových. Šla sem si pro cosi do kuchyně a našla sem tam Jiříka, jak vaří vodu.“My tady čajíčkujem. Štěpááánku? Štěpááánku. Más tu čajíííček“ . A zablokovali koalám kuchyňku. Pustili tam enom Pavlínku Hlaváčkovů, kerá jim donésla k čajíčku jakési pamlsky. Křovák ně řekl, jak ně má rád a Kamča, že už je čas. Toš sme sa zebrali bilovjanky a šly sme a s nama Jenda. Chudák. Když sme byli u chmelnice, toš sme mu říkaly ať přespí u jednéj nebo u druhéj, ale Jenda si šlapkál dál..

Celé to začalo zasej chystáním. Flíba nás čekala už před Kozlem, a hneď ně dala huláka, co mám s telefónem. Byly sme vpuštěny dovnitř, a než si Flíba stihla vůbec zapálit, přišel Babouš s Jiříkem. Chvilku na to sa na nás došel podívat Pajisek a Karotci dovézli slůbené pití. Babouš co by chlap, se hned angažoval do stavjání stolů a po poradě s Flíbů sa rozhodli, že levá přední část bude vyčleněna pouze pro koalí páry a hned sme je začaly počítat, kolik jich tam asi bude. Já sem za pomoci Kamči rozvěsila psychoplagáty, a začali sme všeci svorně nafukovat balónky. Jak řekl krásně Babouš, ty metalízové nejdů nafůknůt. Flíba dodala že do večera stejně nevydržíja-a taky že nevydržaly, něž sme odešli, už jich bylo pár poucházaných. Na sál sme došly s Kamčů až kolem půl desátej-nemohla sa hrozně dlůho rozhodnůt v čem půjde. Toš co sa dělo do téj doby nevím. Všeci byli krásní, Babouš neměl chybu, Karotci sa krásně doplňovali, Svaloň byl strašně pěkně načesaný a v zadu nekde byl DJ Křov a půštál samé dobré hitovky. Jak Flíba předpovídala- Bude se chlastat. A pilo sa. Z kuchyňky sem nésla jakési ty jednohubky a hned ňa zastavil Pajísek, měl připravené svoje degustační páratko a napichal si od každého kůsek, aj s tým v čem ty párátka už byly. Šmakovalo mu, a tak jak každý rok, sem z kuchyňky do sálu donésla tych sýrových s hroznem, z plného taléřka, enom tři.Občas sálem proleťél Gořka v uniformě a otpál sa, esli už može. Toš sa mu odpočítávaly roky. Sem sa divila, že mu říkajů fakt dycky o číslo míň, že si to nepletů. Skončilo sa u trojky. Dyž sem sa šla podívat co dělajů kuřáci tak ně vyhnali, že mezi nima nemám co dělat, když už nekůřím ať si idu na sál. Tam sa kdosi rozhodl že sa nudí, tak Pajis zahájil hry. První spočívala v tom, že sme sa rozpočítali na první-druhý, každý sme si sedli k iné půlce stolů a Pajís řekl včil sa seznamujte. Zatím co naša skupina, kde byl myslím enom jediný chlap to pojala stylem: já su soudružka Kamila z JZD Bílovice, druhá skupina volila bolševický styl: zdravstvuj tovaryš a napijem sa. Když sa naša skupina začala seznamovat aj s druhů skupinů do keré nepatřili, rozhodl Pajis, že sa rozpočítame tentokrát první-druhý-třetí, toš sa na popáté povédlo.

Tak jako každý rok i letos nás čekalo umývání šohajů. Přeca bysme je nenachaly uschnút! Brzičko ráno jsme sa srazily u hospůdky a vyrazily do ulic. Vše probíhalo relativně v poklidu a na první problém jsme narazily až u kluků Andrýsových. Chybí jim totiž zvonek a klepání äsi neslyšeli.Po otázce jestli nemajú zvonek na brance byla na místě odpověď, že prostě nemajú branku. Po čase sa nad nama smilovala tetka Andrýsová a v netradičním oděvu, který je u nich asi tradiční,nás uvítala. Pak přišel na řadu stárek, který byl chudák nejvyklepanější ze všeckých chlapců. Ještě jsem neviděla, aby sa někomu až tak klepaly paprče při nalévání štamprlí, asi mu moc teplo nebylo... U Lahváčků bylo všecko OK, až na to, že Peťa sa zamknul v Pavlínčiném pokoji, a tak si děvčice usmyslely, že mu aspoň zasmradíja rifliska. Na to jsem mosela řéct:"To je spíš trest pro maminku, né?" Sice mi bylo dáno za pravdu, ale holky stejně pokračovaly. U Švehlú sice Paja nechápal, proč by nás v tom měl podporovat a ještě nám dolét vodu, ale nakonec byl kolegiální, takže jsem mohly vyrazit na dalšího (jediného nic netušícího) Paju. Ramča byla solidární, a tak mu první vysvětlila o co sa jedná a až potem naňho vyléla kýbl. To náš Martin nás slyšel už zdaleka, takže na něho jsme čekat nemosely. Já s Ivčú jsme byly dolét vodu. Poté Martin řekl Ivči: " Už měly všecky, mosíš si dat aj ty!" Ta to do sebe nalila a vzápětí brácha dodal: "Je tu 12 děvčic a jenom 2 si daly!" U Kačeňákú byla tradičně nejdelší zastávka. Počet štamprlí radši psat nebudu, každopádně nás srdečně uvítaly a aj sme si krásně zazpívaly. Teta má s nama pochopení a jak sama řekla:"Holky je to vaša jediná obchůzka, tak si to užijte!" To u jejich súsedú sa nám už pit ani nechtělo a Ondru sa nám málem vzbudit ani nepodařilo. U Dostálků sa zatúlal nejmladší člen rodiny. Prohledaly jsme snad všecko včetně hůry enom v ložnici a u stařenky jsme nebyly. Nakonec někoho napadlo prohledávat skříně, a tak sa nám ho podařilo konečně najít. Schytal to! Pěkně jsme si zazpívali, schodily pár figurek na betlémě a šly o dům dál. Po cestě mě zaujala věta jedné z kolegyň:"Asi jsem střízlivá, protože Vás všecky vidím. Ale sebe nevidím" U Filutú nám tradičně neotevřeli, zatímco u Slunéčkú nás přivítaly s otevřenou náručí. Tam jsme taky skončily a sama sobě se divím, že jsem byla schopná vstát do kostela v 8 ráno...

Tož néni to tak dávno, kdy sa tu objevily stesky našich pražských spoluobčanů, že nemajů přehled, co sa děje ve Včelarském okolí po dobu Paikovy nepřítomnosti. Respektive snáď aj majů, ale jak to přesně probíhalo si možů akorát domýšlat a to sa jim nelůbí bo sů díky Paikovi zvyklí, že si to nekdo domyslí za ně. A tož sa vám vynasnažím přiblížit jak to včéra vypadalo. No klasicky…na dozvukoch sa domluvil sraz v 16 00 před hospodů. Samozřejmě že když sem tam krátce po půl páté dofrčal, byli tam kromě andělů všehovšudy dvá čerté, ale tož než sme sa dostali ke čtvrtému baráku, tož sa jim podařilo dostat sa k solidnímu počtu 10ks a to už nejaků parádu udělá. No mohlo by jich byt aj víc, kdyby sa Lárin zarputile nevyhýbal všeckým akcám kde by byl nejstarší. Zkraja to začalo byt docela zajímavé, lebo kárat šušně, co sa bójíja čertů, za kúření ďáblových tyčinek, to sem tom mikulášském pergamenu ani nechtěl věřit. Tož ale když maminka souhlasně pokyvovala hlavů, jako že je to pravda a dokonce sama navrhla řešení, abych sa s tým hříšníkem ani nezdržoval a rovnů ho poslal čertom…no ja ale když to bylo v prvním baráku a já sem nemohl obětovat všecky dva naše čerty. Přeca enom už to byl takový odrostek do pytla pro dva nosiče. Co sa dalo dělat, zas to mosela spravit básnička a slub polepšéní, kterému sa može Mikuláš po tech zkušenostech, kdy mu děcka slubujů každý rok to samé, enom pousmát. No zbytek horního konca už sa enom proletěl, taková koncentraca hodných děcek je v okresu snáď už enom v hradišťskéj porodnici. Klasicky trochu vybočení ze stereotypu nastalo až u Smetáků, kde sem sa ze dvě minuty hádal se strýčkem, že lozéní do patra po 20 schodech néni nic pro moje staré mikulášské nohy a moc dlůhů sutanu, ale nakonec strýček říkali, že ty děcka sa z toho gauča strachy ani nepohnů a navíc že když sem tam vylézl aj lóni…no znáte to, podáš prst…samozřejmě děcka sa ani nepohnuly a seděly, dokáď teda andělé nevytáhli dárky, to byl pak start jak z bloků, div andělom ruky neurvali. No a tak dál klasika jak každý rok, postupovalo sa dolním koncem, semtam čerti dotáhli nejakého nedočkavca, co sa mu nechtělo čekat na Mikuláša doma a víc ho baví přednášat Mikulášovi básničky při klečání na silnici za neustálého švácání drapaňů, ale tož když nekteří šušni sů hold nepoučitelní. Další klasika přišla u Cibulků, kde jak každý rok tatínek točí na kameru, děda fotí a chudáci čerti majů štěstí, že naproti bývá strýc Laďa, ináč by jim ani neměl kdo ulét. To už sme měli Včelary skoro spláchlé, tož stačilo dojít na zastávku, kde už čekalo přistavené skříňové Iveco, s kultovním mikulášským šoférem Valdánem a jelo sa na výlet. Výlet si užili hlavně čerti, projet sa v temné skříni, 80 v obci, stylem 0,5s ve svojem pruhu-0,5s v protisměru a tak dokola, to je jak příjmačky do pekla. Od Valešů nás forman hodil eště za Katků, Jirků a Dominikem Blahovýma a dokonce na nás aj počkal před barákem, aby nás mohl hodit ke stavebninám, za účelem dokončení obchůzky. Na závěr sa skočilo eště na závěrečné pivo, ukázat sa našem hospodském, naposledy zhodnotit podařenost obchůzky. No podařila sa.