Poids est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/generique-cialis-au-maroc/

1 https://bandicampc.ru/

Hi!

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.

Is this website alive?
Or....NOT?!


Thanks.

I Need XEvil.
XEvil 4.0 can break Google ReCaptcha-2!

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.


slunko.estranky.cz

See also:
antigate key 465

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.

Le site pour vos paris gagnants

En France, on connait surtout le PMU pour les paris hippiques. Qui n’a jamais tenté sa chance au Quinté+ ? Mais le PMU, c’est n’est pas seulement les courses de chevaux. C’est simple, il n’y a pas meilleur site que PMU pour vos paris Hippiques, sportifs et poker !

PMU est même la deuxième entreprise de paris au monde avec 12 200 points de vente, 6 millions de clients, et 8 milliards d’euros reversés aux parieurs !

Le site vous permet d’avoir tous les résultats, et le programme avec les courses du jour et de demain. Mais ce qui nous intéresse ici ce sont les paris en ligne.



paris sportifs pmu

Nos conseils pour parier sur le site de PMU

Pour économiser tout en pariant, il existe plusieurs moyens très simples. Tout d’abord à l’inscription, 170€ de paris vous seront offerts. Ensuite si vous souscrivez à la carte MyPMU+, jusqu’à 2% de vos paris vous seront offerts. Pour finir, nous vous conseillons également de consulter la page « promotions » du site, où énormément de cadeaux et de réductions vous seront offerts régulièrement.



170€ offerts sur PMU

Contrôlez notre page régulièrement pour trouver un code promo valide chez PMU !

En plus du site web, l’application de PMU est extrêmement bien faite pour les paris hippiques.



paris sportifs pmu

Elle vous donne toutes les informations dont vous avez besoin en direct pour parier au mieux avec un confort optimal.

Autre conseil utile, pour vos paris hippiques vous pouvez utiliser le service Allo Pari de PMU au 01 58 73 13 00. C’est l’un des moyens le plus pratiques pour parier en direct.

Pour toute autre question n’hésitez pas à appeler le service client au 3971.

Le meilleur du site PMU

Le PMU est la référence du pari hippique, on vous recommande d’aller sur l’espace dédié en priorité.



Sur l’espace paris sportifs vous pourrez parier sur tous les principaux sports, tels que le football, le tennis, le basket ou le rugby (entres autres).



Enfin, allez donc jetez un œil à l’espace Poker, le plus récent du site.



Quelles sont les meilleures réductions à attendre

Si notre page vous aurez régulièrement un code promo PMU poker , ou un code promo PMU inscription, permettant d’avoir plusieurs centaines d’euros offerts. Ces offre et avantage PMU ne sont pas disponibles en permanence donc revenez régulièrement sur la page pour les avoir !

prosim o napovedu na tel 602 931 297

Tož milé čtenářky a čtenáři, máme v kalendáři na konci zasej o jedno číslo větší rok. A jak to tak bývá, když je neco nového, změna sa dotkne aj deníčku. Možná nekeří budete bečat (nekeří aj štestím), ale rozhodl sem sa, že si od psaní deníčku na chvilku a možná aj na furt odpočinu. Má to hned nekolik důvodů - jednak v práci´nám brutálně přidali práce a vratky dotací zabírajú tolik času, že klasické termíny, kdy sem posnídal, shlédl novinky na netu a pustil sa do psaní deníčku, už jednoduše nejdú stíhat. No a dalším závažným důvodem je to, že sem začal mět neodbytný pocit, že moje zážitky už sa začínajú opakovat, což by mohlo začat časem nudit no a hlavně tým, jak na to néni tolik času, šla by dúle aj kvalita příspěvků a to si jako začínající spisovatel těžko možu dovolit. A v neposlední řadě, už mě chvílama ani nebavilo neustále nosit svoju kožu na trh a potom poslúchat uštěpačné poznámky, že reality byla nekde uplně jinde a že ten co řekl to, co bylo napsané v deníčku to nikdy neřekl nebo tam vůbec nebyl a tak podobně. Ale nebojte sa, v žádném případě nekončím psaní deníčku nejaký zapšklý, byla to činnost, kerá mě po dlúhý čas bavila a já věřím, že bavila aj Vás. Ale jak je napsané na kerémsi místě v Bibli, všecko má svůj čas a já myslím, že když tady ruch deníčku na čas utichne, nic tak hrozného sa nestane. Ostatně, v záložce deníku pro pražáka je místa habaděj, a kdo bude chtět, može sa projevit tam. Ale abych už to zbytečně neokecával, v novém roku, co končí osmičkú, přeju všeckým nekonečné množství veselých zážitků, životních úspěchů a aj takových tych abstraktních věcí jako je třeba štěstí a láska. Opatrujte sa

Váš Pajisek

Tož všeckým svojím fanůškom aj kritikom přeju všecky ty rozumy, co sa kolem teho dycky vykládajú, štedrý štedrák a kdybych měl navázat nit, tož ať máte všeckého v novém roku dostatek, tak jak my dvá s Jarú po Dozvukách u Pavlíků - klobásky, gořalku, pivo a kdo má o to zájem, tož třebas aj nejakú šikovnú robu v pyžamě. No prostě štastné a veselé a nekonečné zážitky a možnosti, protože když třebas únavú spadnete, bude vám poslední číslica na konci nastávajícího roku připadat jako nekonečno...

Tak nejak sa nám dozvuky chýlili ke konci, Burini sbalili cimbál a Zdenála a pomáli sa vydali do svojích domovú. Nastalo klasické dozvukové dilema a souboj o to, co sa zavře spíš, lesti sál anebo hospoda. Král Miroslav sa tentokrát nenechal zaskočit a úderem čtvrtéj hodiny veškeré figurky vypakoval z hospody na sál. Nejakým omylem sem dostal vrchní zodpovědnost v podobě klúčkú od veškerých dveří (teda krom dveří od hospody.) A tak bylo jasné, že aj když sa mně chtělo opravdu dost spat, že mně nezbývá nic jiného než zatnút zuby a zabojovat. S postupem času bylo jasné, že dojde k obnovení tradice a první adventní svíčku zapálím v Mistřickéj kapličce jakožto krojovaný. Jelikož sem tam dycky dchodíval buď s genem nebo Baboušem, ani letos sem nechtěl jít sám, ale klasičtí doprovázači byli nepoužitelní, Gen je ženatý a Babouš už v půl čtvrté nemluvil, nýbrž na balení bab používal akorát svoje kouzelné očka. Úspěch byl aj tak zaručený, protože sa mu s posledních čtyrech, keré eště na sále zostávaly, věnovala celá polovička. selekce zbývajících návštěvníků byla docela rychlá a do oka mně padl Jara Bečiců. Jara je kapacita, je to obdivovatel poláků a tým pádem uznává aj katolickú víru a v momentě, kdy umřel papež, tak sa sebral a jel mu do Říma na pohřeb, protože ho považoval podobně jak já za největší osobnost našej doby. Z nápadu jít do Mistřic byl pochopitelně nadšený a tak sme šli. Vyrazili sme o půl a já sem nepochyboval, že bysme mohli dojít pozdě. Pochybnosti sem začal mět, když sa Jara divil, že to néni ve Včelarskéj kapličce, ale vydal sa statečně aj do kopca. Aj když je trénovaný na to, aby uběhl aj maratón, v kopci sa třikrát mosel zastavit a dat si ďáblovu tyčinku, jelikož mu nejak došel dech. Jak jistě tušíte, začátek sme nestihli a dorazili sme až na žalm. Což je ideální čas, aby si Vás všeci v kapličce prohlédli, jelikož jak známo, v Mistřicách je vchod z boku. Šula enom zakrútil hlavú a Jara udělal to samé, protože si myslel, že sa mu to enom zdá. No ale následoval mě směrem na chóru, kde sme zaujali strategické místo na točitých schodech. Tam sem plánoval, že si sednem, ale když sme sedl já, Jara sedl pode mě a v momentě, kdy sedl, mu spadla hlava na moje koleno. V klidu podřimoval a když bylo potřeba stúpnút, stačilo mu naznačit. Tak sme byli vklidu ve vzájemnéj kohabitaci až do osudového momentu po pozvihování. Když sme seděli a poslúchali eucharistickú modlidbu, vyskytl sa v ní jeden verš, kde sa prosí za našeho papeže Benedikta. V ten moment sa zjistilo, že Jara sice klimbá, ale kúskem ucha mosí počúvat. Jak uslyšel za našeho papeže, nastražil uši, a jak učul Benedikta, tož si stúpl a na ztichlú kapličku polohlasně zazpíval: "Nemá lepšego nad Jana Pavla drugégo! Nemá lepšego!!!" Já sem sa v ten moment chtěl stat točitým schodištěm, ale přeca sem Jarovi nemohl zazlívat, že ho neco takového naučili Poláci, když byli spolem v Římě na tom pohřebě. No a v Moistřickéj kapli tentokrát nezaznělo enom "Co již dávní proroci, ale aj cosi jinačího, takového vzpomínkového. Mět mšu farář, možná by to jako Polák ocenil, co na to ale kaplan, radšii nebudu špekulovat...

Po hodech bývá půst a néni sa čem divit, že Pajíkovi po zbytek týdňa a obzvláště v úterý nebylo zrovna hej. Hlasivky, bílé a červené krvinky, a kdovíé co eště sa pomáli dávaly dohromady. Ale týdeň sa s týdněm sešel a v sobotu už sa zasej mohlo do akce. Hodové dozvuky s Burčákama slubovaly hodně divoký večírek, ostatně tak jak dycky. Vzhledem k tomu, že sa vypylo veškeré bílé víno (přesněj řečeno, ostaly poslední dva litry, sa moselo zajet do Polešovic k Vaďurovi pro čtyřicítku. K našemu překvapení měl už enom mladé, no ale nedalo sa nic dělat. Aby chasa nebyla vymyšlená, vymyslel sem mantru "Podle ustálené tradice pije na dozvuky chasa zásadně enom červené" a toto sem neustále diokola opakoval, až sem tom začal věřit já a aj nekeří chasníci. Čem věřil primáš to netuším, každopádně bez nejakých skurpulí mosím uznat, že v sútěži o nejvíc navaleného účastníka akce sa Zdenál dostal velmi brzo po startu na čelní příčky a tam setrval až do konca. Vzhledem k tomu, že sa to nijak záporně neprojevovalo na jeho výkonu a znalci by mohli řéct, že mu to aj cosi přidalo na folklorním výrazu. Znalci sa klasicky pustili aj do mě, neboť sem v nestřeženém okamžiku při návštěvě hospody učul výtku "že už nevím, jaký pizdur si mám vymyslet". Pravda, ve strání sa mně jedna pěsnička nepodařila trefit, ale jelikož sme věděl, z kama fúká větr, bezelstně sem odpověděl, že u muziky si porúčá ten, kdo sa na to cítí a že si pamatuju aj na zábavu, kdy sa to zrovna mojém kolegovi v debatě také nadvakrát nepovédlo. Ono sa to občas nepovede každém, pravda, mně sa to možná nepovede častěj, ale furt mám pocit, že moja úspěšnost sa pohybuje vyšej jak Jurky z Vések. No debatu sme uzavřel tým, že sa minu každú zábavu minimálně dvakrát, takže možú počítat eště najméň s jedným pizdurem. Abych sa vytrestal, neporúčal sem dál ani danaje, ani bílovské a čekal sem, až si poručí nekdo jiný. Moc sa k tom žádný neměl, ale zábava pokračovala celkem svižně. Vyhlášení cen vypitá flaša sa klasicky povédlo, aj když sem měl kvalitní nominacu, tak sem na nejvyšší stupínek tentokrát nedosáhl. Přeca enom stárci a Divadlo si to zaslúžili víc. Na hodovú síň slávy sem sa také eště necítil a tak sme tam kolektivně radši poslali Flíbu. Tá sa sice eště necítí stará, ale o hodových zásluhách sa nemosíme bavit. No a jak zábava pokračovala daléj a jak to celé dopadlo, o tom si povíme až zitra...

Dneskaj zas néni teho času, ale aspoň hovénko pro zasmání. Antoškova slohovka "Krásy rodnéj Moravy" Vyhrála právě dnes celostátní sútěž slohových prací. Za sebú zanechala práce věhlasných studentú věhlasných gymnázií, takže Antoškovi nezbývá, než pogratulovat...

Jak to vypadalo v pondělí ráno asi nikoho nepřekvapí. No, aj když používat výraz ráno na situaci, kdy sa vzbudíte v půl jedenácté néni zrovna ideál. Automaticky sem sešel dúle pro dvě kuželky, nýčko sem předpokládal, že so dáme se Zlobidlem a Gořkú ranní vyproštění. Jak sem vzápětí zjistil, Gořka sa k tomuto rituálu nedostavil. To, že sa objevil kolem jedné hodiny v KD, sem si pamatoval, ale to, že si sebú táhl aj deku, to už mně nedocvaklo. Zlobidlo sa na po ránu netvářil zrovna dvakrát chutně, ale jelikož nejsu buzik, tak mně to vůbec nevadilo. stejně tak jak mu nevadilo, že sem mu přinésl snídaňu do postele. Nejak sme vzpomínali včerajší zážitky a navzájem si pomáhali vyplňovat bílé místa na myšlenkovéj mapě. Nakonec nás nenapadlo nic lepšího, než sa jít podívat do KD. Už tam toho moc neostalo, v podstatě enom třé králé - Křoviňák, Gořka a Divadlo. Plán akce byl celkem prostý - jít sa vyprostit na Centrálu, což nebyl taký problém, enom Divadelník neustále ponúkal, ať ideme radši po lúkách, protože měl bobky, že by ho před jejich odchytili. Naštěstí sa nám ho povédlo natolik zakamuflovat, že si skoro nikdó ničeho nevšíml. Enom strýc Machú nás odchytil, a tak před opuštěním Včelarského katastru proběhla aj pondělní baňka. Zakúpili sme logicky aj denní tisk, aby sme věděli, co o nás zas nacigánili. Pravda, podle fotek to vypadalo, že za stárka šel Antoš s Kíťú junior, ale to eště nic nebylo proti textu. My sme si to spestřili navíc tým, že nám předčítalo Zlobidlo. Nezbývá než ho doslovně ocitovat: "Sedmadvacetiletý tesař Jirka šel v kroji teprve potřetí. Rodiče stárky měli obavy, že se na hody opiju, ale snad sem jejich důvěru nezklamal" Po kontrole Gořkú, kerý už to nemohl poslúchat sa zjistilo, že je tam napsané sedmnáctiletý a že sa na hody celkem dobře navalil, ale to v novinách nepsali. Nejaký sponzor nám každém donésl česnečku a tak bylo dokonca aj neco jak oběd. Dobře by sa hodovalo, ale hodinky ubíhaly směrem ku Praze a tak sem mosel kluky zanechat svojém osudu. Nezbývalo nic jiného, než sa rozlúčit a jít na autobus. A to sem eště nevěděl, že v Olomúci na násdraží zkrachovala hospoda. Hody, milé hody, už sem dohodoval...

Na Centrále sme po obchúzce byli celkem brzo, aspoň to tak ukazovaly hodiny, kde stálo neco kolem půl šesté. Mikin nésl obě práva, stárka obě dvě kase a my s Gořkú sme dělali ochranku. Né snáď, že by sme byli schopní neco ocránit, protože by nás zloděj byl sto svalit dobře mířeným kemrem, ale nejak sme sa doplantali až do sálu, kde sme umístili práva do búdy, pozdravili Mirky a šli dóm na večeřu. Kolektivně sme s Gořkú usúdili, že když je kolem šesté, dvě a půl hoďky spánku by sa nám mohly celkem šiknút a tak sme šli na kutě. Automatický budík v hlavě, jelikož Svačina byl u vstupného, mě obudil ve vcelku přijatelném čase 21:15. Chvílu sem sa brchal, šak to znáte, jak sa stahuje žlútko, trochu sem sa opláchl (né moc, šak byly hody a né Štěpán) no a šel vzbudit svojého věrného druha gořku. Zkúšal sem to po dobrém a aj po zlém, ale odpověďú mně bylo enom mrčání. Chvílu sem myslel, že jako správný Žalman zkúšá talmudské žalmy v originále, ale realita byla nekde uplně jinde. Prostě ani hni a tak sem šel bez něho. Na sále můj příchod vzbudil menší pozdvižení, evidentně mě část mančaftu nadobro odepsala. Proplul sem sálem, odpovídal na všecko, co mohlo připomínat pozdrav a zamířil na kontrólu mančaftu do hasičárny. Po uvítání, kdy sa mně půlka smradú chechtala a mlela cosi o tom, že už hovno vydržím, mně to nejak nedalo. Když sme viděl ty spokojené mlaskající obličeje, nedalo mě to, abych sa jich nahlas neoptal: "Možete mně řéct, kde ste byli celé odpoledně?" Místo výmluvného pokrčaní ramen, sa mně dostalo okamžité odpovědi od stárka "Co Krakonošuješ, šak je dědina obejítá!" Potahl sem až z paty a chvílu přemýšlál, lesti nághodú eště nespím, no ale nejakým šťastným hnutím mysli mně docvaklo, že hádka se stárkem je to poslední, co tu dneska eště nebylo, sklapl sem podpadky a šel sa ven vydýchat. Pro jistotu sem si šel sednút na sál, kde sem zabral místo vedle Komínů a rodiny Hájkovéj. Jako správní pamětníci sme vzpomínali, že už tá zábava v nedělu připomíná spíš panoptikum a že třicet platících asi nebude počet, kerým bysme sa mohli chválit v DDK. Samozřejmě sem neopomínal ani tanec, když už je tych třicet platících, tož proč to nevyužit. Kolem půl dvanácté sa ke mně přimotala postavička jak vystřihlá z komiksů. Měla zvláštní držení těla, oči sa dívaly uplně jinde než chtěly a vrcholem byla naprosto nesrozumitelná hatmatilka, vycházající v nepravidelných intervalech. Když to zopakoval asi popáté, pochopil sem, že Zlom už je natolik zlomený, že už po mně žádá enom poslední přání a sice zavést dóm. Bratrská láska a vědomí toho, že on sa do zámku najisto dalších osm hodin nemože trefit mě vedly k tom, že sem mu okamžitě vyhověl. Chytli sme sa jak při verbuňku a už sme šli. problém nastal s uložením, klasicky spává ve spacáku. Než sem stihl řéct "Vydrž, já ti nachystám spacák, Zlom sa zlomil na lúžko. Pravda, bylo už obsazené Gořkú, kerý si zcela jistě představoval inačí probuzéní, jak zalehnutí Zlomem, no ale chvilku sa mrvili a k mojému nezměrnému překvapení pali na jednom lúžku stereo obá dvá krojovaní. Sice nohama k sobě, ale vlézli sa bez problémů. Pochopil sem, proč sa začaly dělat mobily s foťákama, ale protože takové focéní neuznávám, zostane to enom v mojej paměti. Přikryl sem dvojčata jednú dekú a šel pokračovat v zábavě. Stejnak už jí moc nezbývalo - sólo pro práva a šlus. Ke konci zábavy, zjevně pod dojmem "úspěšného" provedení žalmu sem si zazpíval dokonca aj se Sadovanků a splnil si tak jeden z hodových snů. Potom už enom zbývalo obejít každého muzikanta, potást si s ním paprčú a poděkovat. Šak přeca enom bylo za co...

U Blahú sem znaleckým meteorologickým okem seznal, že do večera najisto začne chcat a ke svojém déštníku sem si přibalil eště jeden pro tanečnicu. Včelary sme opustili docela v hojném počtu, skoro by sa dalo řéct, že sme byli aj všeci. Nováčci byli čím dál rozjařenější a já sem si bláhově myslél, že by to nemoselo byt zas až tak zlé, jak si to maluju. Stárek si to v pohodě šéfovál a tak nebylo potřeba, abych sa mu do teho plantal, od teho tam byl přeca on. Ani u stárka to nebylo najhorší, zatýmco sem sa dal do řeči se stárkovýma rodičama, práva létaly po opičích horách, muzikanti vyhrávali, počasí sa držalo. Se Žalmanama sme uznale pokývali hlavú a rozhopdli sa, že zatýmco mládež oběhne kolem školy, my půjdeme dat do hospody pozor na muzikanty, aby sa nám náhodú nenavalili. Z dnešního pohledu mosím uznat, že to byla základní taktická chyba. Když dorazili krojovaní od školy, myslel sem si, že sa snáď cestú moseli pozabíjat, lebo jich bylo jakdi meněj než předtým. Zasej sem potahla až z paty a trošku to začal organizovat, lebo to vypadalo, že stárek je minimálně těžce raněný. Déštníkem sem zavelel "na Nedachlebice", muzikantom oznámil, že to bude kruté, ale že to budú moset vydržat a vyrazili sme. s ohledem na čím dál horšící sa počasí a stav účastníků sem zvolil taktiku rychlého pochodu bez nejakého vybavování, na což hned vzápětí doplatil starosta, kerý nestihl otevřít včasovém limitu a tak sme sa moseli s muzikú kúsek vrátit. U bývalého starosty to eště vypadalo jak tak, minimálně proto, že bylo eště trochu světlo. V momentě, kdy padla tma, sa ukázalo, že většina chasy sa bójí klekanice, lebo sa vytratili jak tá pára nad hrncem. Po cestě na Březolupskú stranu Zlámaneckého potoka mě hlavú šrotovaly hrozné myšlenky a dokonca sem jednu dobu dumal nad tým, lesti neposlat muziku zpátky do hospody, kór když na nás začalo docela nechutně chcat. proč si to nepřiznat, muzikantú v tú dobu bylo víc jak členú chasy a na jedno právo připadalo tolik krojovaných, že aj středně zručný stolář by to spočítal na prstech jednúj ruky. Krom pozitivního faktu, že na večerní zábavu bude většina chasy aspoň trochu odpočinutá sem marně hledal nejaké pozitivum. Nezbylo znovu nic než potáhnút až z paty, zatnút zuby a zabojovat. Našu sestavu možu vyjmenovat. Svaloň s právem, Kíťa, Jura Kaňovský s kasú, já a možná eště jeden nebo jedna. No každopádně, když dvá ze sestavy sú skoro abstinenti, bylo jasné koho bude potřeba obětovat, protož tú baňu si nekdo z chasy dat u baráku prostě mosí. No a u Tečky či Plecha si mosíja dat všeci. Na vršku u komedianta už to byl opravdu enom zbytek hodovéj chasy, už po mně ani nechtějte vědět jména, stejnak si nevzpomenu. Možná stárku, Karoťáky a z kamasi sa dokonce snáď vynořil aj Gořka, kerý sa dle pozdějších zjištění držal v závěsu už od Chmelnice, ale nejak sa mu nepodařilo nás dohnat. Koho sem nejmenoval a byl tam, tomu sa hluboce omlúvám, kdo tam nebyl, nech si třeba potáhne z paty. Z kopca už sme sa dokutúlali zpátky na Centrálku a tak je potřeba řéc´t, že sa dědina na hody obešla aj letos. A mockrát díky chlapom ze Sadovanky, na to, že na ně půl obchúzky chcalo a 80% chysy sa zehříbalo u radiátorů, ani to nezabalili. Přiznám sa, že nebyt jich, tak to asi opravdu nezvládneme...

No nic, zkusíme navázat špagátek, teda nit na to vypravování z minulého týdňa a zkusíme si povzpomínat, jak to vypadalo na hodovú nedělu, což bude úkol značně těžký, né li nemožný. Start do nového dňa nebyl najhorší, Co sem nedocenil v nedělu nad ránem, o to víc sem si pochvaloval po budíčku. Když sme sa podíval kolem sebe, viděl sem opuchlého Gořku a ani Antošek nevypadal nejchutněj, ranní atmosféru nejlepší dokresluje Gořkúv výrok směrem k nejmladšákovi, kerý sa mu potutelně posmíval: "Nečuč blbě a radši mně skoč por lahváča!"Nemaje na vybranú nejmladšák odkráčal do sklepa, zatýmco my sme sa chytali do kroja. Cestú do kostela sem řádně vyčistil hlasivka, takže sem mohl zvesela zanotovat všeckých osm slok "Ježíši králi", aj když na sloky ke přímání sem mosel šlohnút kanál z lavice. Ostatním moc do zpěvu nebylo, hlavně stárek Křoviňák vypadal při litaniách, že lesti by sa měli nad nekým smilovat, tak nad ním jako prvním. No ale jak každý rok aj letos to přežili včetně požehnání a mohlo sa vyrazit do ulic. Na horním konci sme s Gořkú natvrdo poslali Baboučša pro lahvoně, protože my zkušení kluci víme, že je třeba položit základ. Enom než přejdete horní konec, tak máte takový základ, že by na tom šlo popstavit dvacetipatrový činžák a eště pořád je to v poměru ke zbytku dědiny tak 1/20. U Václava na nás čekal tata, abysme mu pomohli odnést čerstvé úzené. Už sem na hody táhal leccos, ale neco takového eště né. Ale zase tá chuť masiska a špeku čerstvě vytáhlého z Dostálkovéj udírny byla možná to najlepší, co mě tyto hody potkalo. Narychlo sme nakrájali dva polty muzikantom a přesunuli sa ke stárce. Chasa už tam vesele vegetila a jak sem viděl z většiny obličejú, vypadalo to, že sú aj spokojení a že sa jim hóní hlavú naco v tom smyslu, že tá nedělní obchúzka je hotová brnkačka. Když sem viděl jejich bezstarostnost, potáhl sem až z paty a zakrútil hlavú s tým, že dnes bude asi těžká šichta. Po půl hodině sa pdařilo většině ancáblu aj zvihnút a zamířili sme dál. Věděl sem, že už mám před sebú poslední kritický úsek, v hodovéj hantýrce též nazývaný křižovatka smrti. Tento úsek začíná Zdenú Bílým, pokračuje Belantama, přes Jaru Vojáčkového neproklúzne ani myš a když sa od něho vymotáte, čeká na vás buď Rybníkářka, nebo tetka Šupinova, střední cesta neexistuje. A kom sa to zdá málo, ten narazí za rohem na Jaru Manclového, kerý zúročí bohaté zkušenosti z dob choďéní za čerty a co schvátí, to už nenavrátí. No přežil sem aj tento úsek eště relativně ve zdraví, dokázal sem totiž využit možnosti skryt sa v davu. O poznání horší dopadl Gořka, kerý sa zapomněl u nás doma, když ho vykopali, zbytek chasy byl pryč, což ovšem neznamená, že už by sa rozešla aj křižovatka smrti. A tak si to pěkně vyžral jmenovitě po jednom. Následkem tohoto zpoždění málem došlo k malému konfliktu u Machú. Gořka sa totiž dobelhal právě v momentě, kdy maminka říkala Štěpánovi, že mu to s tým mladším právem moc sluší, ale že jí připadá jakýsi unavený a tož sa ho optala, lesti by si nechtěl jít na chvílu lehnút. Aj když to nebylo určené pro jeho uši, Gořka chytil takový amok, že to chvílu vypadalo, jak kdyby měl vyletět z kože. Nevím lesti ho sralo to, že ho samého z baráku před chvílů vykopali, nebo to, že neco takového čul už kolem poledňa v momentě, kdy je obejítá 1/10 dědiny, každopádně byl velice rozčertěný. Já sem sa snažil uklidnit situaci odkazem na novú cestu, ale moc sem neuspěl a proto sem zvolil strategický ústup do předem připravených pozic, vzal sem Gořku a šli směrem na Bílovice....