Dnes do práce sem měl problémy jak sviňa, né že by sa mně točila hlava následkem včerajšího večírku, protože žádný nebyl. Ale nepříjemně sa točil a fučal větr a dost mně ztěžoval můj každodenní rituál po cestě na zastávku. Člověk pomáli aby před větrem utěkal, protože riskovat, že ranní zeleńák přistane na mojém apartním kabátku sem opravdu nehodlal. Ale zase sa mosí uznat, že když vyšel, jak říkal lóní Jakub Janda, větr aj odraz, tož to byl takový let, že by mně ho mohl aj ten navalený Parma závidět. No ale dneskaj bych Vám chtěl hlavně povědět tú příhodu s Górišem, protože sem to načal a vy sa na to ptáte. Bylo to tehdá, když hrál Zlín finále v sazka šopě se Sláviú. Z centrály sa vydal takový menší zájezd a Gořka u teho nemohl chybět, mám pocit, že to bylo zrovna to jeho slavné marodící období. v téj době eště do sazka arény chodili aj nejací lidi, takže to tam nebylo prázdné tak jak včíl, kdy sa fanúšci bójíja pořádně zařvat, aby sa nelekli ozvěny. Celková situace před zápasem by vydala na jednu knížku, no ale přeskočíme to a dostanem sa do doby po zápase, kerý Zlín vyhrál myslím 4:1. Gořkovo nadšení neznalo mezí, ono sice neznalo mezí už před zápasem, kdy dal překupníkovi s barvú pleti Severní Čechy 500Kč za lístek, ale po zápase bylo o to větší. Rozhodl sa, když už je v Praze, že nehodlá jet prvním autobusem dóm, ale že pojede až na druhý deń vlakem pěkně v klídečku a pohodičce. Já jako student sem ho dostal na starost. Gořka byl uplně nadšený z toho, že bude spat na vysokoškolských kolejách a plánoval, že půjde se mnú na přednášku. Najprv sme ale moseli jet neco nakúpit. protože už byla pozdější hodina, zvolil sem Kárfúr na Smíchově. Když sme tam dojeli, Gořkovo nadšení opět neznalo mezí "Tři patra, to je aspoň Kárfúr, ten zlínský može jít srat" No co si budem povídat, moseli sme vyjet až do třetího patra, já sem Gořkovi ukázal, kde je kino, kde je hospoda a kde je aj ten kárfúr, Gořka byl neustále velmi nadšený. Nakúpili sme neco na snídaňu aj na večeřu, nejaké ty štafetové kolíky a jelo sa na kolej. Tehdá sem eště býval s Gustavem, kerý byl ze situace, že v myší ďúře ledvá pro dva budeme spat třé, nadšený o poznání méň, kór kf´dyž zjistil, že Gořka ve svojém bnadšení néni schopný sa vydrápat ani do přízemního okna. No nic, mosel sem mu dúle hodit židlu a jít ho postrkovat, ale povédlo sa aj to. Sobě sem ustalal na zemi a návštěvě na posteli, tak jak je to zvykem u dobře vychovaných rodin

Jak ste si už určitě všimli, poslední dobú sa mně nejak nedaří dodržovat pravidelný čas deníčku kolem deváté. takže řada z Vás, kerá byla u nového zápisu zvyklá snídat, teď buď mosí spat do dvanácti anebo riskovat vylétí polévky do klávesnice. Důvod tohoto posunu je jasný, Pajíkovi po Novém roku nejak podezřele přidali práce a tak sa mosí snažit aj neco dělat, aby sa mu stůl pod tíhů dokumentů neprovalil. Miliony létajú sem a tam, včéra sem jedným chudákom poslal 11,9 mega, ale aby si moc nemysleli,zároveň sem jim napařil pokutu ve výši 360 tisíc, protože udělali chybu a za chyby sa platí. Možná sa odvolajú, ale stejnak jim to zamítnem, majú sa starat o to, co sa kde sadit može a kde nemože. Nebojte, nepřidali mně enom práce, ale aj peněz. v novinách bylo napsané, že státním zaměstnancom, zvaným státńákom, mezi keré patří aj Pajík, přidajú tisícovku. Poslancom přidali 7% z platu, tož sem sa těšil. Taková tisícovka, to máte třeba 137 lahváčú, nebo 62 točeńáků aj s dýškem, nebo pro fajnšmejkry 77 boroviček!!! a ani tych sedm procent by nebylo najhorší, aj když by to bylo o cosi meńej. nadešla očekávaná chvilka a vedúcí přinésla plaťák, jinak zvaný platový výměr. Narovnal sem sa jak páv v buchlovském zámku a řekl "kde to mám podepsat" Podíval sem sa na zvihlú částku a málem mně vypadlo péro z paprčí, dostal sem přidané celkem 180Kč. Byl sem z teho tak zmatený, že sem omylem podepsal plaťák co byl na jméno Jan Valenta (to je můj kolega v kanclu) No ale nebojte, dopadli sme stejně, potom uvěřte novinářom, aj když je možné, že ti poslanci tych 7% navrch mět nakonec budů. Ale na druhú stranu je to vlastně vyrovnané - nám přidali málo a jím moc, takže sa to nejak dorovná. Eště aby sa to nejak dorovnalo aj s tú prácú, oni dělajú prd a já sem sa letos eště nejak moc nezastavil. a kdo tím trpí? Moji fanúšci a koneckoncú aj já, protože mosím furt poslúchat, kdy už bude deníček napsaný. tak už mně prosimvás nepiště, napište radši do parlamentu. No a nakonec - včíl máme nového ministra, jak tvrdíja nejmenované kuloární zdroje (naši vedoucí pracovníci), má vystudovaný matfyz (nic proti matfyzákom, třeba volejbal hrajú z pražských vysokých škol najlepší) a vidle viděl tak akorát nekde v projekci na výkresu. Už aby byla zase nejaká agrární demonstrace, jak ho poženú do Vltavy, třeba si ich prohlédne pěkně z blízka...

sám sem sa divil, že po probuzení krom značné ospalosti sem byl načisto v klidu a mohl bez problémů vyrazit na devátů. Eště bych sa měl vrátit o deň zpátky, před bańkú mě totiž máti oznámila, že bych měl roznést lístky občanom do baráků, kde na papírku, kerým sa nedá ani vytřít, je napsané, že s novým rokem nastává aj nová a vyšší cena za odvoz a ať občané hybajú tento peníz zaplatit u tety Božky na OÚ. Tata mně to totiž zapomněl vyřídit, neboť měl na starosti důležitější věci a sice údění klobásek. Jak to tak bývá, jako nejmladšák sem si samozřejmě nemohl nijak vybírat rajón, ale nafasoval sem to po jednom pánovi, co už sa viděl minimálně místostarostú a nakonec sa tam ani nedostal. Takže sem měl jeden bílovský okrsek, narozdíl od našeho taty, kerý jako starý a zkušený harcovník nafasoval okrsek Včelar, kde sa hodí na občany aj zazvónit, protože vám ze samé radosti ze zdražení popelnic aj nalejú po štamprli, šak my za to přeca nemožem, aj když sme to zvýšení odhlasovali. Já sem na nikoho zvónit nehodlal, protože sem věděl, že v Bílovicách bych místo štamprle dostál tak kopanec do řiti a vyslechl si cosi o ludrách podvodnických zastupitelských, keří nic nedělajú a enom občany szírajú z kože - baže. No ale to sme odbočili, vraťme sa k neděli, oblékl sem sa, automaticky sem shrábl obálku s lístkama a šlo sa do kostela. Byl asi nejaký nízký tlak, či co, protože sa mně všeci zdáli takoví jacísi bledí a povadlí. Byl to důsledek předchozího koštování, gořalka totiž člověka parádně vytráví a vyžene mu aj barvu ze škraní. Takže to vypadalo jak na sjezdu zombií, kór když sa potkajú dvá, co byli na koštu, na hřbitově. (týmto zdravím Hráška a přeju mu pestřejší paletu barevných odstínů ve tváři) Já sme na rozdíl od Hráška vydal barvu chytit do cukrárny, zlatavá plzeň v zelenéj flašce je lepší jak ty bledé obličeje. No a potom už byl čas na roznášaní lístků. Plán sem měl jasný, začnu na bytovce, obejdu kolem školy a vrátím sa k Tipsportu, nafičím extraligu a možná aj nejakého kozla. Leč tento promyšlený plán dostal značné trhliny hned po obejítí bytovek. Když sem sa totiž podivoval, proč mně v obálce ostalo asi 5 lístkú, vysvětléní sem našel na druhé straně obálky. bylo tam napsané Josef Dostálek, Včelary - horní konec. A protože sa menuju trochu ináč, bylo mně jasné, že sem zkrátka po ránu šlápl vedle. Potvrdil to aj seznam, pŕotože ani Laďa Knotů, natož Tonek Hájkú nebo Jankú na bytovce rozhodně nebývajú. Eště štěstí že tata sa chystal na obchúzku až v pondělí odpoledňa - ten by sa teprú divil, odkdy sa Mira Kozelkú octl na horním konci. Na tipsport sem pochopitelně rezignoval a jel dóm, kde sem sa pochválil enom tatovi, jako předkrm sem od mamky huláka nechtěl. tajemně sem vyměnil obálky a po obědě si objíždku zopakoval - néni nad to, byt na dědině populární a mět pod jednú střechú dva zastupitele...

No a tak nejak sa přiblížil ten šťastný večer, na kerý sa těšil nejeden mlstný jazyk. Už ze startu nastal nezvyklý problém - nebylo si kde sednút. Provedl sem bleskovú selekci osazenstva a zjistil sem, že cedula Botík 15 míst bude asi nejaká mílka, protože kdoví lesti vúbec majú tolikých plnoletých členú. Využil sem toho, že už su u nich od jejich předvánočního vystúpení natolik proflůáklým obličejem, že si půlka Botíku myslí, že už sem tam podal přihlášku. Nelenil sem a podal sem přihlášku aj za Jirgena s Magdalenkú a potom aj za Katku s Lubošem. botíci si toho ale beztak nevšimli, protože měli zcela jiné starosti, jako třeba stopovat Včelaranu jak dlúho a pro koho hraje. Když je košt, tak sa má koštovat, ale na druhú stranu je to těžko, chápu, že nekeří z nich lóní objevili folklór a letos aj Včelaran. Deník pražáka prozměnu objevila nejmenovaná předsedkyně babské komise, od keré sem dostal v prúběhu večera solidního Huláka za to, že sem o jejich klukoch napsal na Štěpána, že zatímco my už sme u Ondrúškú svačili, oni terprú obědvali. Myslel sem si, že mě lidi budú nadávat, když si neco při mlhavé paměti přimyslím, jak to třeba dělá Karotka nebo Ros´ta Blahú, ale že aj tehdá, když to píšu výjmečně po pravdě, no co už. Pozvál sem paní předsedkyňu na bańu a bylo to spravené. Po dnešku abych ju pozval tak na litr... No ale neostalo enom u teho, se strýcem Laďú Knotem sem nekolikrát úspěšně otestovál signál "Idem na krtka!", což sa kupodivu ujalo aj u jiných. Když došlo k vyhlášení výsledkú, vypadalo to, že sa hlavní výherce vznese snáď až ke stropu, pomáli už sem hledal v kapsi špendlík, abych ho mohl v případě potřeby propichnút, ale naštěstí gravitace udělala své. Bohužel fungovala aj na našu stárku, pár minut po vyhlášení výsledkú netrefila schodky a vyšla si do sálu rovnú z pódia. Když úderem dvanácté došla gořalka, bylo jasné, že nultý vzorek sa bude moset asi chytat do kýbla pod rýnú u hospody. My sme sa ale bez ostychu vrhli do víru ovocných vzorkú, šak když sme mohli předtým vypit aj vzorky co měli kolem 10 bodú, tož co by sa nám mohlo stat. Věčné čekání na gořalku a tanec psychicky nevydržal Botík, kerý sa pomáli ale jistě vypařil (ani sa nerozlúčili se mnú, jejich quasičlenem). Bohužel tak udělali zrovna v momentě, kdy Včelaran zbalil fidlátka a na jeho místo nastúpila osvědčená a prověřená CM Kačeňáci, což sú šikovní kluci, keří hrajú až do konca a hlavně pořád, protože ich to baví. No a u této CM sme vydržali při zpěvu aj tanci až do konca, kdy už ostal enom opravdový zbyteček ovocného kvasu, vzorky, keré by sa daly zařadit mezi nevypité, a tedy poražené...

Baňkový den začal zajímavým probuzéním. dá sa řéct, že na tři krále je asi jediný den v roku, kdy Vás dojde zbudit Kašpar, Melichar a eště aj Baltazar. Když sem čúl tú jejich oblíbenú hitovku u dveří, nasúkal sem sa bleskově do gatí a leťel sem se šrajtoflú v ruce ke dveřám. Nechtěl sem rozhodně dopadnút jak nejmenovaná rodina z Bílovic, u keré kdysi koledoval Bohušek Šromú - ten totiž koledování, klasicky zakončené " a my také vystupujem a Nový rok Vám vinšujem" natáhl o neopakovatelné "A běžte pěkně do prdele, když nám neumíte otevřít!" O takové přání sem doopravdy nestál... U oběda sem sa snažil vyrýpat nejakého bratra, že když je tá bańka a nezamrzlá zem, že by bylo stylové zajít na nejaké odkopky. Všeci mě ale poslali tam kde Bohušek Šrómů, takže sem šel pouklúzat na dvoře a vyrazil za Jojdú Křemečkovým, abych pěkně za tepla probral moju horečku páteční noci, čili můj najnovější scénář na fašank. Dostál sem požehnání aj se štamprlú, takže sem byl načisto spokojený. už máme obsazené aj první tři role, kdo chce další, ten sa može přihlásit, tři šťastlivci sa hlásit nemosíja, nezbývá jim, než roli přijat.

Prvních pár lednových dní přeskočím, beztak to bylo tamové ospalé a nealkoholické, zážitky sa tak jaksi Pajíkovi vyhýbaly, takže tam néni nic speciálního, co by stálo za zvěčňéní. Jak to tak bývá, všecko sa dá nahradit o víkendu. Začal výborně - ředitel rozeslal hromadný mail, že mosíme z práce vypadnút už v jednu, lebo sa v budově budú brúsit parkety. Protože su hodný kluk a ředitela poslúchám, vypadl sem pro jistotzu už o dvanácti, abych stihl vlak 12.26. Na Pavláku mě napadlo zkusit jet do nádraží Vršovice a nasednút tam, protože tam sem eště nenasedal. Mosím přehodnotit žebříček pražských nádraží. Když sem začal jezdit do Prahy, dycky mě připadal nmejvětším hnusem hlavák. Potom mě osud zavál na Smíchov a byl nový vedúcí závodník. Osud a Gořka mě zatáhli do Dejvic (nekdy vám povykládám o tom, jak byl Gořka na hokejovém finále Slavia - Zlín, jak sme hledali v 9 ráno otevřítú hospodu a jak Gořka oblul jednéj paničce apartního opkojového ratlíka). Dejvický nádražní restaurant je totiž takový kulťák, že proti tom ide Přerov srat. A všeci kdo znáte Přerov a jeho nostop podnik s nonstop hospodský, kerý tam snáď aj bývá, víte, že v Dejvicách to mosí opravdu byt. Myslel sem si, že to už nic nepřekoná, ale když sem v pátek viděl ty Vršovice, mosím sa opravit. Stará hnusná plesnivá oprýskaná a špinavá budova, že snáď horší je enom ve Všetatech, oprýskané zdi aj s oprsklýma pokladníma a hlavně absolutní absence nečeho, co by enom připomínalo aspoň národní podnik kiosek. Cestující veřejnost zásadně nepoužívala podchodu a šúrovala si to přímo přes koleje, což je na nádraží, keré přímo súsedí s největším pražským depem, docela adrenalin. Já sem šel podchodem a mosím řéct, že to byl adranalin možná eště víc, aj když vlak eště nejel, člověka to nutilo ke spěchu, aby snáď nechytil nejakého bacila. Každopádně sa mně podařilo dojet o cosi spíš a tak sem přemýšlal, co s načatým večerem. Kdo si myslí, že sem šel do hospody, má pravdu enom na půl, protože sem šel na kvalitňák. Celkem sem si aj zahrál aj sa trošku zapotíl a udělal si žízeń. Za odměnu sem si předepsal dvě piva a asi by u nich neostalo, kdyby nedošel Vašek Machú s tým, že potřebujú dobrovolníka co půjde navrch nalévat finále. Protože úpro takovú funkci je třeba mět určitú kvalifikaci, rozhodl sem sa, že sa obětuju. Zanechal sem Hrášek svému osudu (šohajom, co s nama byli na volejbale) a šel sem na to finále. sami užvíte kdo vyhrál, měl sem štěstí, že sem mohl každý vzorek mkoštovat. ale enom tak jemně, šak mně znáte. Když sa začalo muzicírovat, bylo to moc fajn, pomáli bych aj řekl, že sem si v pátek víc zazpíval aj zaposlúchal jak v sobotu. Dóm sem došel v ideální náladě, kdy mám chuť eště neco vymamlasit. Vzal sem si tužku a papír a načrtl a v podstatě vymyslel program na fašank. Nebojte sa, počítám s určitú rolí pro každého z Vás, máte sa na co těšit...

2.leden by sa měl úředně v kalendáři zrušit. Vstávat po 10denní aktivně prožité pohodě zase do zaměstnání, je to nejhorší, co može člověka v novém roku potkat. Situaci vylepšil Ježíšek, neboť sem na svojém pracovném stole od něho našel plnotučný dárek v podobě zelené flašky s nezaměnitelnú etiketú a aj obsahem. První sem plzeň hodil do honcovačky, poděkoval Ježíškovi a plánoval že si ju dám až doma. Leč kolem deváté hodiny sem na Ňu dostal takovú chuť, že sem si ju k popisování deníku pražáka otevřel a s chutí a radostí vypráznil její obsah. mosím řéct, že Ježíšek je fakt kámoš a ví, co je pro Pajíka nejlepší. Kánmoš rozhodně néni česká spořitelna. když sem si kontróloval stav účtu, hleděl sem, že je tam řada nových drobných položek. Nad jednú položkú mně málem vypadly oči do klávesnice- šak posuďte sami. Debetní úrok 0,00, poplatek z úroku -6,00. Dycky sem si myslel, že z hovna može vzniknút akorát hovno, ale že z hovna može vzniknút aj šestikorunový poplatek, to by mě nenapadlo. Ale na druhú stranu, aj tá spořitelna mosí nekde splašit peníze na Ježíška pro nové a stávající zaměstnance, a taková plzeń 12 na každé pobočce a každém stole, to neco stójí....

Tak sme sa dočkali dalšího roku, tentokrát s pořadovým číslem 2007. asi to bude rok Jamesa Bonda, ale kvůli tomu určitě místo borovičky nezačnu pit martini, ani kdyby to bylo od Martiny. jako James Bond určitě nevypadal Gořka, kerý si po ránu dal k obědu enom suché pivo, asi aby střeva zbytečně moc nedráždil a dopřál jim dobré, kaloricky vydatné a hlavně potřebné pivo. Já sem si dal pivo také, ale enom jako přílohu k obědu. Znovu sem očekával vyprodané a narvané vlaky, a tak mě napadla totální debilita, kerá mně v ten moment připadala jako výborný nápad. a sice sem si usmyslel, že abych sa vyhl stání celú cestu nekde u záchodu, vydrbu s Českýma dráhama a pojedu co najvětší kus cesty osobákama. Proto sem sa nechal zavést do Spytihněvi (česky do Spytinova) už na půl druhé. byli sme právě na hranici okresu, když mě zazvónil mobil. Očekával sem nejaké novoroční přání, ale dostal sem klasického huláka. maminka mě upozornila na to, že sem nechal u telefónu klúče od bytu aj od práce. To, že bych neměl klúče od kanclu, by mně ani tak nevadilo, ale že bych rozšířil řady pražských bezdomovcú, to už sa mně nechtělo. No tak Antošek to teda otočil, a bylo jasné, že osobákama nepojedu. Nechal sem sa vysadit na besedě v Topolné, z čehož měl největší radost asi strýc Bereckú, neboť byla záminka jít okoštovat loňskú gořalku. plynule sme sa přesunuli k Hubáčkom, neboť strýc, ačkoli sa narodil 27. prosinca, slaví narozeniny až 1. ledna. Má to tak napsané aj v občance, narodil sa totiž doma, a před tema 55 rokama eště o datu rozhodovali rodiče. Škoda že to nejde do dneška, dalo by sa předejít trapným situacám, kdy majú děcka narozeniny zároveň s výročím či svátkem rodičú a místo dvúch oslav sa dělá enom jedna. Nakonec sem sa dostal aj do Otrokovic na nádraží, kde sem nasedl do poloprázného vlaku (opět zafungoval strach všeckých z narvaných rychlíků). v kupé sme seděli tři, dvá sme chtěli spat, jedna otravná baba ale chtěla mět rosvíceené s odůvodněním, že sa potřebuje učit. Byl sem sńú solidární do téj doby, než sem si všíml, že sa tá opíca dívá z okna a tam sa mohla přiučit tak kulové, protože už byla tma. Tož sem sa jí optal, proč sa teda neučí, když máme kvúli ní rožíté. Odpověděla neco v tom smyslu, ýže po tom je mně hovno a že mám jít tam, kdy sa hovno tvoří. No ale otráveně si vytahla z tašky jakúsi publikaci a začala sa dívat mezi řádky. Vydržalo jí to až do Prahy, takže lesti tá děvčica vystuduje, može za to vděčit právě mně a tom, že sem ju k tomu učení dokopal. Akorát mě néni jasné, čím jeli ti ostatní pracující a studenti. Že by osobákama?

Tak a máme tady poslední deň starého roku. Opět to vyšlo na nedělu, takže následoval klasický scénář cestý do kostela rozlúčit sa se Šulú a spol. Netradiční byla tentokrát cesta do kostela - když sem šel na půlnoc od Kozla, schálně sem zhlédl co píše strýc Celsius na teploměru, bylo tam napsané, že 4 strýce sedíja eště nekde ve sklepě a chlámů, takže -4C. Nad ránem začalo pěkně pršat, neřkuli chcat, a tak jak nás učili ve fyzice, pokáď voda o teplotě 0C sa vále po zemi o teplotě -4C, důsledkem toho bude do rána pěkná polízanice. A také že jo, enom sem vykročíl ze dveří, už sem sa chytal kliky zpátky, na dvoře, silnici, chodníku, všady byla pěkná poctivá vrstva souvislého ledu. Zvažoval sem, že pojedu na kole, ale zjistil sem, že nemáme doma žádné s ocelovýma drapákama. Tož sem teda šel pěšky, no, aj když šel... Připadal sem si jak kačer Donald, lebo sem aj tak krútil řiťú a občas sem aj zagágal, stačilo, když mně trošku ujela noha. Nenatáhl sem sa sice ani jednú, ale aj tak mně tá cesta trvala jaksi delej. No, ale stihl sem aj KK, aj když mně moc nebavilo, aspoň sem mu začal počítat jeho oblébené slovo že - dospěl sem k neuvěřitelnému číslu 47 během jedného kázání. Možná sem sa o jedno či dvě přepočítal či nedopočítal, ale nebojte, slova jako takže, protože, jenže, ženy či muže sem ve svůj součet nebral. Poté co sem sa ze hřbitova dokačeřil k paní Kolaříkové, protože aj s tú sa bylo potřeba rozlúčit, sem plánoval tam vydržat až do oblevy, ale jednak tam v poledně zavírajú a navíc partyja šla dóm už spíš a tak sem šel s něma. K obědu sme s Gořků shlédli zápas veteránú Slavia-Sparta. bylo vidět, že zatýmco slávisti to vzali prestižně a potřebovali aspoň nekdy Spartu porazit, sparťani si mysleli, že na silvestra má byt všecko opačně. Podle toho také dopadl aj výsledek, protože v reálném světě nikdy slávia Spartě nedá 5:0, to by za Spartu hráli snáď vozíčkáři. No ale aspoň proběhla zajímavá sázka týkající sa toho, kdo bude letos mistr ligy. Pokud to bude ten mančaft, co nemá na stadion ani na pořádné dresy, nebude pit po celý měsíc červen (konec ligy 27. 5.) Pajík, pokáď budú mistři frajeři z Letné, tak zase Gořka. Akorát mám strach, že děvčica, o.k.m.z.p., ačkoli byla od malička sparťanka, začne na tohoto půl roku fandit Slavii. No ale o výhře si samozřejmě nedovoluju pochybovat. potom už sa enom čekalo na party roku včelaráků, nebo jakl to inzerovala tá Nova. Jako správný sázkař sem všecky šišky velice brzo otočil, akorát sa mně z tych otoček žádné nevrátily zpět. přemlúvil sem ale Maňáskové divadlo, kerý sice nerad, ale založil mě a já sem mohl hrát dál. Protože mně ale opatrný a sázat po jednom lístku na barvu nebavilo, přesuknul sem sa na druhý konec stolu. Párkrát mě sice moseli poučit hráči, jak sa to valstrně vyplacá a hraje, ale časem sem získal ten správný grif. začalo mně to aj bavit, protože u bankéřa v ruletě je pravděpodobnost, že neco shrábnete velmi vysoká, ba skoro jistá. V závěru už sem to ovládal tak dokonale, že sem poslední dvě kola zvyšoval výplatyna dvojnásobek a trojnásobek, šak jak sa říká, z cizího krev neteče. No a dalej už Silvestra rozebírat nebudu, děkuju všeckým kdo sa ho zúčastnili, hlavně tým, keří ho nachystali ajh ukludili. A do nového roku Vám přeju hromadu štěstí, zdraví, úspěchů a všeckého možného a aj hromadu zážitků, ať máme na tychto stránkách na co vzpomínat. A hlavně nezapomínajte na to, že těšit sa je o moc lepší jak vzpomínat. Tož teda PF 2007!!!

Sobota před Silvestrem sa nésla v poklidném uklúzaní po předchozí oslavě. zasej sa gruntovalo, stěhovalo, nosilo, skoro tak jak předtým, novinků bylo např nakládání masa do láku a dělání klobásek, což před zabijačků bylo jaksi logicky nemožné. Protože ve chlévku už ostal enom poslední mohykán s inventárním číslem 3/2006, bylo potřeba sa o něho postarat a zajistit mu příjemné životní prostředí pro jeho další trávení a přibírání. Základním faktorem této operace bylo zasklení oken ve chlévku. Kolegová našeho mohykána sa totiž v létě bavili tým, že rypákama jezdili v mezičase mezi snídaňú a večeřú po zdi a největší radost jim dělalo, když si mohli pokřúpat kus omítky. Obzvláště aktivní v tom byl hrošík, kerý furt ňúral a zgúňal, kde by co dobrého požváchal. Párkrát sa mu ale podařilo splést si zeď chlévka s oknem a názorně demonstrovat sílu svého rypáku. Zatímco u zdi je prověřené, že ju hlavú ani rypákem neprorazíš, u okna je tomu právě naopak. Většinú sa sklo vyvalilo s pořádným zařinčáním směrem ven mezi slépky, keré sa z náhlého překvapéní utěkaly preventivně schovat pod drva. Leč jednú sa to vyvalilo aj do vnitřku do chlévka, načež si hroch usmyslel:"toto sem eště nežrál" a začál to křúpat v téj jeho nenažranéj tlamě. Nebylo by to u´nás doma, kdyby mu to prošlo bez následkú, no prostě jeden střep si zarval do škraně, takže to vypadalo, že sa chce vrátit mezi divočáky, a proto sa vybavil obzvláště ostrým kelem. Protože ale po chvilce zjistil, že mu to překážá ve žraní, začal si stěžovat. Když sem na dvoře viděl další vymlácenú tabulku, šel sem do chlévka s palicú vysvětlit že toto né, ale když sem viděl to nenažrané prasa, jak sa na mně tema malýma očičkama tak smutno hledí, zasmíl sem sa mu, řekl mu "ty si ale debil, aspoň si to budeš pamatovat" a ujal sa funkce zvěrolékařa. Připadal sem si spíš jak krotitel divokéj zvěře v cirkusu, protože když sem pichal svoju paprču do hrošíkovéj otevřítéj tlamy, věděl sem, že od následkú případného hrošího stisku mně ani hadrová rukavica nemá šancu zachránit. No ale hrošík věděl, že se sklem zarazeným v rypáku už si v životě nepochutná, a tak sa nechal bez zbytečných výbrkú ochotně ošetřit. Pár týdńú dokonce dal aj pokoj, ale potom začal asi nanovo,ale už věděl, že sklo sa v normálních rodinách nežere. Aj tak z 5 tabulek v chlévkovém okně sme moseli znovu nainstalovat 4, aby nám poslední prasátko neumrzlo. dokonca sme si zavolali aj specializovanú sklenářskú firmu "Strýc Vojta z Topolné". Jako tabulku sice první navrhoval plexisklo, což sem ale jako odporné odmítl. Z húry sem donésl úlomky skla ze stolu v obýváku, kde sa kdysi náš Václav za mlada při tanečním poskakování probořil o patro níž. Tak su zvědavý, lesti to vydrží ve chlévku aspoń jednu sezónu, ono sa na svislém okně poskakuje dost těžko, aj když je Václav o nejakých 7 rokú starší aj o nejaké to kilo těžší. Jako vrchol zatepléní sme nainstalovali řeziňák, známý to systém na ekologické topéní a spalování rozličného odpadu jakéhokoliv původu. Aj sme tam s Pepkem zatopili, ať súsedi víja, že už začala zima...

Jak už sem párkrát reklamovál, mezi svátkama nadešel čas našeho prasátka s inventárním číslem 2. Beztak, jak říkal tata, už dlúho túžil odejít za hrošíkem. Připoklúzání nepomohlo ani proséní, nadávání, ba ani pár ran glockem bylo zbytečných. Prase jak kdyby si řeklo "bez hrocha nežeru" enom zamrčalo, zvihlo sa, prošlo sa, nahlédlo do koryta a šlo si zase lehnút. To samozřejmě dovedlo našého tatu dycky krásně potěšit a naladit. Možná by sa dny prasátka na tomto světě naplnily o cosi spěšej, ale nebyl tam žádný volný termín, šak od hodů sa pořád neco dělo, stačí si prolistovat moje příspěvky, žádný víkend tam volný nebyl. No ale vra´tmě sa k obřadu- bylo opravdu vidět, jak sa těší na setkání s hrošíkem, pokorně sa nechalo uvázat (takovú pokoru bych nekdy potřebovál, snáď sa jí dočkám spíš, než půjdu na porážku) a vykročilo vstříc jitrničkám a tlačence. Ani nedalo súsedom žádný signál, aby věděli že zabíjáme a mohli tak počítat s řevem od rána do večera. Padlo první ranú, šak túha po hrošíkovi byla tak intenzivní. No a potom už šlo všecko jak v dobře zaběhlém masokombinátě, ani sme sa nehádali a k tatové nespokojenosti ani pořádně nezpívali. Možná to bude tým, že sme za bájnýma a legendama opředenýma 5ti litrama tentokrát těžce zaostali. No ale ono přeca enom néni prasátko tak jak hrošík...

Nevím, co sa po novém roku děje, ale můj plán na to, že zážitky z vánoc napíšu za jediný deň totálně zkrachoval pod náporem prácechtivých žadatelů. No ale včíl je chvilka klidu, taož pokračujme tam, kde sme skončili - 28. 12. U ranní kávy a novin (popravdě spíš u ranního sraní a novin) sem sa dozvěděl smutnú novinu, že Ostravak pověsil svoje dřysty na hřebik. Pry už ho to jaksi zmahalo. No co už, sám na sobě pociťuju, že sbírat studijní materiál, aby bylo o čem psat, je často náročné, kolikrát hlavně na druhý den. Zrovna minulý čtvrtek nepatřil mezi tak náročné. aj když je pravda, že tata sa na můj nápad nařezat před zabijačkú dřeva netvářil zrovna moc nadšeně, ale protože to bylo potřeba svolil. Ale nebojte, to že deník přibývá tak pomáli, néni tým, že by mně chyběl nejaký prst, šak beztak píšu enom dvúma, max třema. Potěšení způsobil Gořka, kerý sa vrátil z nemocnice. to ale moc nepotěšilo šestku, kerý prohlásil "To je blbec, já tam plánuju trestnú výpravu a on tam néni ani schopný vydržat o deň navíc" Já sem to celkem chápal,. také bych ocenil Baboušovu návštěvu, ale že bych na něho mosel čekat v nemocnici, tož to né. Další část dňa sa nésla v chystání na slávu, kerá vypukla na druhý deň a tak sa šúrovalo, chystalo, nosilo, přenášalo a odnášalo, šak to znáte jaki to chodí když sa chystá na nejakú slávu. Kola sa z podkolně dycky uklúzajú na jamu, tak aj letos. V šest sme jich odvézli a v sedm sme ich vézli zpátky. Jak by totiž řekl Jarek Nohavicú, Začalo sa sypat "to hnusné bílé svinstvo za limec" Já sem sa ale moc nedivil, šak byl prosinec. Hlavní šú mně teprú čekala. Slúbil sem totiž děvčici, o.k.m.z.p., že si pro jeden večer vyměníme pozice, já budu střízlivý a ona si bude hrát na Pajisa, čili vyrazí za kámoškama do Uherského Ostrohu. Snížek bílý sa sypal pořád věcéj, ale jak sa říká v jednéj anglickéj pohádce: "Promise is a promise, my daughter" a kdy jindy sa majú sliby plnit, jak o Vánocách, aj když to neříká Jarek, ale Janek. Tož sem metlú ométl feliciu a vyrazil. Konečně sem viděl všecky šoféry dodržovat 50km/h, a to neenom v obci. Silničáři podle očekávání situaci zvládali tak jak dycky, takže po nich nebylo ani vidu ani slechu, natiž tak posypu či soli. No ale nejak sem to doklúzal tam aj zpátky, ani tú pumpu sem netrefil, už si zase pomáli zpívám "Dva roky jezdím bez nehod"...

Protože Vánoce sú svátky klidu, míru, pokoje a božího požehnání, bylo třeba tyto ingredience štědře rozdávat do širokého a dalékého okolí. Takže jestliže sme sa předchozího dňa ocitli až daleko na východě na bílovskéj Chmelnici, tentokrát sme s Baboušem zvolili směr jižní a šli na besedu do kopca. Jak bývá u této besedy již tradicú, dycky je potřeba k Andrejom neco donést, říká sa tomu přínosná návštěva. Tato tradica byla založena při našej první nehlášené návštěvě v tomto domečku, kdy tam krom gořalky neměli žádné jiné pohošténí, a tak teta Andrea mosela oběhnút súsedy, vybrat od nich výpalné a to nám potom v podobě rozličných cukrovinek a slanného pečiva poskytnút. Malá zrada sa konala už ve Včelarech, neboť sme k našému překvapení zjistili, že hypermarket Hanka má zavříté, a co víc, bylo zavříté aj u Kozla. Abysme ale pošetřili súsedy, zašli sme k nám dom, kde sem cosi vyštrachal. Babouš sice potom tvrdil neco o tom, že sme měli jít k nim, že tam nikomu kolekce moc nejedú, ale co už. samozřejmě sme byli srdečně uvítaní a okamžitě a střelhbitě pohoštění ideální konbinacú gořalky a úzeného, vše čerstvé a chutné. Beseda sa rozjela, tak jak to my umíme, a vůbec nám nevadlo, když svobodné céry odjely kdesi do Topolné, nám stačilo besedovat s maminkú. K velikému překvapení jednoho z galánů od svobodných cérek, Ti dvá otrapé, o kerých si myslel, že po návratu z Topolné budú už dávno pryč, sa eště o půl jedenácté rozvalovali v obyváku. Což je to pro nás ale nejaká hodina? Nehledě na to, že o jedenácti došel hospodář z odpolední, tož přeca hned nepůjdeme dom, mosíme pobesedovat aj se strýcem Andrejem. Tož abych to zkrátil, když sme sa vymotali do úvoza, už/eště byla tma, ale bez problémů sme trefili aj ke Kozlovi. tam nás telefónem svolával Jara Vojáčkú, neboť probíhala ukončená sportovců z HC Včelary. Na úplný závěr nám přišlo srandovní, že bych mohl oplatit Baboušom žídlíkové prázdninování a tak sem šel na prázdniny. Vychytal nás ale strýc Staňa, kerý nám dal huláka s dovětkem zitra si o tom eště povíme. Na to sem nechtěl čekat, protože ono už vlastně bylo zitra a Hulák s velikým h mohl přiletět každú chvílu. Sebral sem sa a šel, aby ze mě měli radost aj doma...

Tož zasej to vyšlo na ty Chlebice, co už. Aspoň sem poslechl chrámový sbor ze Sobolup, na falešné soby zpívali celkem čistě. Sraz na obchúzku sem autoritativně stanovil už na jednu hodinu, asi pro to, abysme na Chmelnicu došli nejak rozumně. Byl tam aj stanovený stopstav, u Kamilú do půlnoci a u Ramú do jedné. Sice tak tak, ale stihlo sa to. Brzký start do zápasu zaskočil kluky Kačeňákovy, keří eště o čtvrt na dvě obědvali. Letos sa chodilo aj s čagánkem, kerý sme nechali asi tak tři roky zpátky u Kozla a já sem ho letos před hodama našel ve sklepě pod pódiem. Nevím proč kluci obědvali, když nás po cestě potkalo tolikých dobrútek. Jako svojého spolupiča sem si vybral Babouša, řekl sem si, že co vydržím já on také a naopak. Z mnoha zajímavých setkání mně utkvělo to u Knotů, kde sme si se strýcem domlúvili tajné znamení, když si budu u nic chtět dat po bani. Stačí řéct "idu k vám na krtka" a je to domlúvené. Podařilo sa nám umlúvit aj Jiříka, kerý sice pod záminkú, že sa mosí učit, nechtěl vůbec jít, ale nakonec šel a možná toho ani nelitoval, aj když kdoví. Ze startu s nama šli aj Andrýs s pamětníkem, už u Ondrúškú ale zistili, že toto asi nebude pro ně to pravé ořechové. No vyjmenovávat všecky baráky vám nebudu, pomáli sa dostaneme k závěru. Od Jirgenú sme šli ke Knapom, aby sme zjistili, že jim tam pod stromečkem nechal Ježíšek Křoviňáka. Jura totiž došel, viděl a lehl. Asi si myslel, že už sa propil až do Velikonoc, protože roztahl ruky jak kdyby byl na kříži zavřel oči a čekal na vzkříšení. Za pár minut sa ho dočkal, vstal z mrtvých a se zvukama, keré připomínaly čertovské hudrování, vyběhl z baráku v ponožkách ven. Poslal sem za ním Mańáskové divadlo, aby na něho dohlédl a jako správný komediant v případě potřeby vedl loutku. samoser Karotka řekl, že už ho to nebaví a místo na Chmelnicu sa šel dom vyspat. Ke Kamilom sme došli za 5 minut dvanáct, nekeří aj po. A putování sme uzavřeli u našej stárky, nekeří ve tři a nekeří, jako třeba jeden nejmenovaný študent a nejmenovaný oslavenec, až v pět. Možná slyšeli aj klekání

Den začal tradične cestú do kostela, akorát byl problém, že sem mosel jet do Nedachlebic, následky probdělé noci byly přeca enom znat. U oběda sem to ale shodil tým, že sem slyšel o tom, jak majú v Chlebicách parádní výzdobu v kostele, že sem to moel vidět. akorát nevím, proč sem to mosel vidět aj na Štěpána, no ale co už. Po obědě sa jelo na tradiční návštěvu do Topolné, kde sa letos sešla vskutku celá rodina, tak jak to má byt. Proběhla pochopitelně aj nejaká tá štamprlička, přeca enom by to cukrové bez proplachován´í mohlo v krku zaskočit. Největší nápor mě ale stejně čekal. U nás doma sa totiž pékla štěpánská bábovka. Jak všeci víte, lesti sa nečem u Dostálků nikdy nebránili, je to nalévání štamprlí, jak o tom svědčíja aj leckeré ztracené a tetkú Škráčkovú potom najíté telefóny. Nebránili sme sa ani zpěvu nejakéj téj koledy, šak né nadarmo sem sa trápil a po obědě tvořil tahák. Byly to sice verze, keré v kancionálu nenajdete, tvořil sem to totiž z paměti, a co si budem povídat, nekde sem si to upravoval. No a po pečéní sa šlo shlédnút hodové video. samozřejmě sem patřil k hlavním hvězdám programu, celá řada záběrú se mnú byla viceméně komických. Mohl sem ke konci vypadat také celkem komicky, co si budem povídat, zas tak málo toho nebylo. Ale protože sem věděl, co bude následovat, zkušeně sem lehl za Vaškem, neboť to je záruka suché vlastní postýlky. Protože už sem byl bve stavu plném skvělých nápadů, nainstaloval sem malú past na vetřelce. A sice sem nalíčil staré tepláky (provaz sem na húře nenašel) a na to pichl jakési ty hrklávky. baby o to sice nezakoply, ale aj tak to fungovalo. Jejich šeptání "pozor tady tá svińa Pajisek nalíčila past, překročte to" bylo natolik hlasité, což néni vzhledem k tomu, že šly děvčice od Bílovic nic divného, že sem byl spolehlivě upozorněný na jejich příchod. Zakutal sem sa tak, že mě nebylo vidět a poslúchal. Baby začaly ńúrat, ale když viděly Vaška spícího jak andílek, první šly po Antošovi, jeho komorní ááááááááá bylo neopakovatelné. Nejak jim to nedalo a Lucina Manclová začala dumat nad tým, že tá peřina nad Vaškem je na 12 letého so´pláka moc nafúklá, protože v tomto věku sa přeca enom těhotenství moc nenosí. a tak aj já sem schytal svoje, aspoň budu tak krásný tak jak lóní. Mosím všeckým děvčicám poděkovat, jak řekl tata "tolik bab sem u nás eště neviděl"

tak jako každým rokem, aj letos vyšel štěsrý den, lidově zvaný štědrák, na 24. prosinca, čili Ježíškovi narozeniny. Letos to bylo okořeńené aj tým, že byla neděla a tak sa šlo do kostela ráno aj večer. Největší rozdíl byl asi v tom, že po půlnoční už byla zavřená cukrárna, takže sa moselo jít až do hospody. Po deváté sa šlo do cukrárny, přeca aj tá paní Kolaříková si zaslúží pěkné Vánoce. Protože nemá svátek Ježíšek, ale nekdo uplně jiný, šel sem udělat pěkné Vánoce aj do zahradnictví Janotovi. Jak sem zjistil, pěkné svátky mu přály snáď celé Bílovice, protože byl načisto vyprodaný. Přeca enom mu tam neco ostalo, takže sem mohl vyrazit gratulovat. U děvčice, o.k.m.z.p. sem dostal po štamprli, což je rozhodně lepší, jak dostat po čuni. No a nadešel ten očekávaný štedrák. Zlaté prasacko sem opět neviděl, bylo to asi kvůli tým pár štamprlám a nejakém tom pivu. zajeli sme si pro Gořku do Hradišťa, čili sme byli načisto kompletní. akorát že Gořka místo táhání kostí z kapra so mohl dat enom trochu polévky, ale bylo to prý lepší jak kopanec do bolavého břucha. Pod stromečkem byla hromada dárků, krom té klasiky sem dostal aj novú peněženkua novú honcovačku, se kerú by sa dalo cosi odnést aj z teho Žofína. Takže na příští rauty už budu vybavený a možu neco donést aj dóm. Ostatní ode mně dostali rozličné publikace, nejmladšák nafasoval Rychlé šípy, to aby furt neseděl u počítača a nepsal furt nejaké hovadiny. Akorát sa trošku bójím, že sa neshlédne v Mirkovi Dušínovi, ale jeho oblíbencem bude spíš Štětináč anebo ten s tú kapucú. mojím byl Rychlonožka, ten dycky neco vymamlasil a ostatní to moseli dávat do rychtiku, takže byla fur sranda. No a po večeři sa zapěly nejaké ty koledy a šlo sa na půlnoční, protože na štedráka to tak má byt. No a po půlnoční sa šlo pochopitelně ke Kozlovi, protože na štedráka to tak má byt. Břeca Héru s Václavem navodili takovú vánoční atmosféru, že sem tam vydržal až do čtyrech do rána, šak je přeca potřeba pořádně si vychutnat tú svatú noc...

den začal tak, že sem si dal ke snídani neprodleně lahváča, co bych také mohl snídat jiného. Aj když si vlastně nejsu vůbec jistý, zda sem to potřeboval. Od Kozla sem totiž vypadl už v jedenáct. Né, že už bych dál nemohl, šel sem dóm protože za to mohl Gořka. Nebylo to následkem nejakéj našej hádky, ale jeho podrážděného báchora. Jak už sem sa zmiňoval, následkem jeho porodních bolestí nás bylo málem u štědrovečerního stolu o jednoho méň, nakonec sa to ale spravilo a tio je dobře. no ale vratme sa k sobotě, zábavu sem si našel rychle a sice řezání polének, což já rád. No a večer byl ten slavný předvánoční večírek plný rozmanitých společenských her jako sú dostihy a sázky. Abych sa vyhl riziku porážky, přijal sem funkci bankéřa. Beztak o vítězovi bylo rozhodlé předem, ani by mě nenapadlo, že može vyhrát nekdo jiný než to dítě štěstěny. Když vzápětí začal porúčat aj ten oslavenec, vůně borovičky nám připomněla blížící sa svátky. My máme sice doma smrček, ale jehličí nás nezničí...

Máme po vánočních svátkoch, já su zasej v práci a mám hromadu času napsat Vám celú historii z vánočního dění. Jak ste si jistě všimli, mezi svátkama sem nestíhal nic napsat krom jedné vánoční maličkosti, dalo by sa ale řéct, že sem sbíral studijní materiál, jak sami posúdíte, nebylo toho zas tamk málo. Začněme po pořádku, zpátky v pátek před Vánocama. Smířil sem sa s tým, že pojedu napráskaným šohajem, což je vlak, kerý jede ve 3 z Prahy a podle očekávání mojého aj médií měl byt totálně vyprodaný. jak sa říká - člověk míní a pán bůh mění. V tomto případě sa o změnu postaral náš ředitel. Ve dvanáct nám poručil vypnút počítače a vypadnút z práce, že už néni na nikoho zvědavý. tož sme ho teda poslechli a já sem valil na vlak, cio jede 12.26. bez problémů sem ho stihl, k mojému překvapení u pokladen nebyly žádné fronty, dokonce aj v kupéčku sme seděli enom čtyré. asi to bylo tým, že sa všeci studentíci nechali nahuškat a vyrazili spěšéj, takže nám pracujícím nechali poloprázdný spoj. Jediná vada na kráse byla v tom, že sem si nestihl kúpit do vlaku žádného lahváča. tento deficit sem dohnal naštěstí na mašince a večer u Kozla, dalo by sa řéct, že sem ho možná aj předehnal.

Nebojte sa nadpisu, nehodlám psat o děvčici, o.k.m.z.p., ani o Jojdovi Křemečkovém, či nekom podobně velikém. Holt máme ten vánoční čas a já vám mosím pár zážitků napsat. Né že bych neměl inačí zaměstnání, mohl bych jít například do ho¨spody, ale beztak zachvilku jedeme do Topolné a navíc by si Mira mohl začat myslet, že su v hospodě doma a mohl by mět patom výčitky svědomí, že mně včéra zapomněl dat nejaký dárek. největším dárkem tentokrát pod stromečkem nebyly žádné ponožky, natož svetry, ale Gořka zbořka. Né že by snáď ležál pod stromečkem zabaléný v tom barevném papíře, seděl za stolem, ale bylo to rozhodně lepší, jak kdyby ležal v hradištské nemocnici. tam by mohl čumět akorát tak do blba, takto sa aspoň mohl semtam podívat na mě. Jak jistě všeci víte, v pátek ho postihly takové bolesti báchora, že sa nevyhl nucenéj hospitalizaci. jak to sám včére už s humorem hodnotil, "už sem zažil hodně kocovin, ale toto bylo neco jiného". Je fakt, že když ho naši vézli do nemocnice, svíjal sa v autě tak, že tata si myslel, že bude na staré kolena snáď dědečkem, lebo to vypadalo, že Gořka najisto porodí. Tož nepovédlo sa, takže strýček ze mě eště nebude, uvidíme, s čím sa vytasí Antoš. No hlavní je to, že za pomoci kapaček a šikovných sestřiček a zdravotních bratrů sa Gořkovi podařilo bolest odehnat. snáď ho nebude potřeba ani kuchat, aj když to by zrovna do nemocnice jezdit nemosel, šak tata to natrénoval na kaprovi a v pátek máme zabijačku hrošíkového brášky (Dle tatových střízlivých odhadů zhodil od nešťastného kolegova úmrtí 30 kg), takže by tú operaci mohl mět Gořka aj s narkózú. No hlavně ať nám ho pustíja, bude to mět sice kluk blbé, když sám bude na čaji, zatímco my si budem olizovat huby zamaštěné od mastného a od gořalky, ale co už. Tyto Vánoce sme totiž objevili moudro, že když je rodina u stolu kompletní, zas taková maličkost a samozřejmost to zas néni...

Všeckým svojím fanůškom aj tým ostatním přeju krásné a pohodové prožití nastávajících svátků plné nových zážitků a prožitků. A´t už věříte na to, že dárky nosí Ježišek, Pajisek či ten americký šedivec, každopádně přeju, ať tam nejaké najdete. A každopádně si přeju, ať sa na sebe usmíváme, neenom tehdá, když budete čist můj deníček...