Když sme vykročili, ostatní šli pro dělo a tak a já sem šel k Ivanovi pro svúj výtvorek, kerý jaksapatří vylepší. zalézl sem do kukaně a mohli sme vyrazit, když mně viděl poprvní Šestka, zmohl sa enom na zvolání "To je blbec". Babouš mně prorokoval s tým, že mně to vydrží maximálně ke Karotkovém a to eště tak cestú tam, ale kvalita výrobku sa ukázala, takže vydržala mnohem dél. Když sa děvčice, o.k.m.z.p. doma ptali, za co idu, řekla po pravdě že za hajzla a málem dostala po čuni, "protože tak sa o bývalém galánovi nemluví". Chudera, trpěla za pravdu tak jak chudáček upálený. Ale potom, když mě rodičové viděli, moseli uznat omyl a strýc mně dokonca naléli aj štamprlu, dokonce ju prostrčili srdéčkem, tak jak to má byt. První komplikace nastala, když sem si uvědomil, že si asi tentokrát na fašanku podšable nezatančím. (já mám na to celkově smolu, když sem šel za časnekového krála, při podšablách mně zlomili žezlo v podobě vařajky a navíc sa ze mně začal sypat česnek a když sem byl za království kiobercú, než sem koberec zpozohýbal, muzikanti měli už dohráté aj dopité) První defekt mně postihl u Vojáčkového. Né že by mně vadilo, že sem si s Jarú mosel dal místo po jedné repete, ale odpadla mně spodní levá tyčka. Horší to bylo u Bílých, kdy sa se mnú rozlúčilo prkénko a rozhodlo sa vystúpit z prúvodu. On sa totož mistr tesař trošičku utl a špatně si to rozměřil, takže to chtělo tak o 5 cm delší, ale když už to bylo aj vyvrtané, moselo sa tam vměstnat, akorátže z přibývajícím rozvorem kadibudky už sa nevměstnalo a tak vypadlo. další, podstatná komplikace nastala u mlýna, kdy sa Šestka rozhodl, že ke mně půjde na návštěvu a začal sa ke mně somrovat. Při neohrabanéj návštěvě prošlápl nejprv spodní přední tyčku a když sem ho vyhazoval ven, že mně to zničí, urval mně na památku aj horní levú. Čili už sa blížila tragédie, neboť levá strana už držala enom na prostředním madle. A k tragédii také došlo. Né že by mně tak kopla štamprla Tonka Jankového, ale po rozmluvě s děvčicú, o.k.m.z.p. sem chtěl udělat dva kroky zpátky, abych nezavazal dělostřelcom. Krom rozmu, že mně možú objet mně chybělo bohužel aj periferní vidění a tak sem za sebú nemohl vidět betonový rantl před Ondrúškovým starým. s hromovým rachotem sem poskládal svoju kadibudku způsobem né nepodobným známému seriálu Slovácko sa nesúdí. ostal sem prostě ve změti polámaných latěk a papírú. Děvčica, o.k.m.z.p. o mě měla strach a tak spěchala optat sa, lesti su celý. Než sem stihl řéct že jo (padál sem docela šikovně a také do měkkého) Gořka, kerý už nemyslel a možná si myslel, že už v troskách nikdo néni. Na trosky celú vahú hépl. Už nebyla pravda, že bych to ustál bez úhony, Gořka mně totiž zarval vrut, kerý trčal z gatí asi milimetr vedle kolena. Krom solidního škrábnutí nad kolenem to odesraly aj oblíbené manšestráky - přeca enom sem sa při stavbě řídil heslem, čím delší šrúbek, tým delej maska vydrží. No ale nejak sem sa vyškrábal a chtěl sem hodit kapra, ale moc mně to nešlo, hodil sem baňku u Mikina a vypadal jak děcko, kerém nekdo rozbije hračku. Ale aj tak sem Baboušovu hranicu posunul o pěkných pár metrú dál než mně dával, akorát je škoda, že né úplně, šak už mně tolik dědiny nechybělo. tož snáď zas příště...

Průvod začal tým, že sme moseli najprv dostat dělo z hasičárny, což vhledem k tomu, že bylo dobře skované za jakúsi dřevěnú plotnú a pojištěné traktórem s radlicú na odhrnování blata, byl docela oříšek. Všeci sa divili, kerého inteligenta napadlo nejlehčí dělo na okresu pichnút až kdesi daleko, ale já sem dělal že nevím, kdo mohl byt vníkem, aj když sem moc dobře věděl, kdo velel úklidu před hodama a koho napadlo dělo rozdělat a skovat, aby náhodú nejakého hodařa nenapadlo jít si po tanečkoch vystřelit a jako náboj použit třeba medvěda z búdy nebo eště lepší nejakého žabáka.Protože sme tam byli samí silní a hlúpí podařilo sa nám dělo dostat ven bez toho, aby soi nekdo neco udělal. A tak sem sa konečně mohl jít vysléct z montérek a jít sa trochu našantročit. Prvně sem uvažoval, že bych sa celý omotal toaleťákem, takže by si v hospodě první mysleli, že idu za mumiu, ale poté, co mně opustily toaeťákové gatě spíš než sem došel k vrátom, mosel sem to vyřešit inč a sice zhotovením slušivé toaletní sukýnky podle posledních fašankových a módních trendú. V hospodě si mysleli, že mně šiblo a ptali sa co je to za masku, ale já sem ich odkázal s tým, že je to asi jedna setina celé masky.

Soboťě vévodila obchúzka a obchúzce vévodila, šak kdo čte DDK tož už ví. No ale první bylo potřeba masku vyrobit. Nápad na takovú originalitu sem dostal nekdy v létě no a při tom fašankovém vymýšlánmí v Praze sem si to ujasnil a v hlavě narychtoval. Akorát protože to bylo na realizacu náročnější, mosel sem si přivstat, abych to všecko jak sa patří narychtoval. Naúposledy sem neco takového tvořil na základce v předmětu, kerú už ani nevím jak sa menoval. Dělal sem krmítko pro ptáky, keré jetak mazané, že dodneška visí na jabloni na dvoře, ale mělo jednu chybu, jak sa mně pokrútila tá spodní deska, takže když ste to dali na lavicu, kývalo sa to jak húpačka. Ale protože sem byl mazaný už jako děcko, zdržal sem realizaci a tak sem to mosel natírat až po škole a jak to bude hotové tož sem to měl donést Rachasovi do ředitelny. Já sem to tam zanésl eště mokríé a můj předpoklad, že mu bude stačit vizuální kontrola a zcela jistě si to nebude pokládat na ředitelský stůl, sa naprosto vyplnil, takže to bylo zas za 1-. No ale tak moja sobotní práca byla minimálně za 1*, protože to byl naprostý originál, navíc vymyslený komplet mojím "medvídku mysli". Už od osmi sem teda létal po dvoře, zháńal laťky, na keré sem propiskú rýsoval druhú deskú místo pravítka (to sem sa také naučil na ZŠ Bílovice v hodinách matematiky, všeci rýsovali pentelkú enom já sem aj čtvrtletku narýsoval propiskú). No a k Antošovéj radosti sem záhy začal tvořit aj na cirkuli, přeca enom nosná konstrukca je základem ("sem si myslel, že řežú súsedi, kde by mně napadlo, že po zábavě može jet cirkulárka u nás"). Naštěstí sa vzbudil aj Nejmladšák, kerý mně ochotně a rád, fascinovaný mým nápadem šel dělat pomocníka, což hlavně při vrtání konstrukce do sebe mělo svůj význam. využil sem toho, že čím delší šrúbek tým víc bvydrží a vymlátil sem Gořkovi veškeré delší vruty, přeca enom néni nad to, když možete zasadit křížák šrúbek do vrtačky a jede to samo. Na opláštění sem využil rekvizitu z předchozího dňa, čili šachovnicu z druhé strany a na střechu aj z téj dobréj, šak nezmoknu. Potom už byl enom nejtěžší úkol a sice nahnat po dědině Ivana křemečkového, aby mně na to hodil nejakú omalovánku, aby sa to eště vylepšilo. původně sem ho chtěl nechat vystřihnút aj to srdíčko, ale budete sa divit, to srdéčko sem si do dveří vyřetzal osobně nožem. Opět sa potvrdilo oprávněné vítězství drátu v sútěži o nejlepší věc na světě, protože jak na panty, tak na zašprajcování dveří byl drát bezkonkurenčně nejlepší. Byla to moc pěkná kadibudka, enom škoda, že sa nedožila konca obchúzky, mohl sem si ju nekde vystavit, nebo aspoń obřadně spálit...

V pátek sem si zkrátil pracovní dobu o dvě hoďky, přeca vedúcí měla celý týden dovolenú a tak proč toho poslední den její dovolené řádně nevyužit. Navíc sem spěchal na generálku, kerá byla plánovaná na šest včelarského. Nikoho asi nepřekvapí, že sa začaklo v sedm. Sjeli sme to dvakrát a na druhú půlku polsední generálky už sa začali trúsit lidi, asi na nás bylim zvědaví. Spíš to byli uplně cizí lidi, keří sa do Včelarského kulturního svátku dostali spíš omylem, protože nikdo normální by o půl osmé nešel na zábavu, kerá je ve Včeklarech a začíná až v osm. jak sme zjistili na druhý den od našeho zvěda, což byl náš tata, kerý sa s něma po konci zábavy bavil, nahuškali mu, že jim fašank vé včelarech doporučila cestovka, prý sú v Hradišti na hotelu a majú aktivní zážitkovú dovolenú. Co je na tom pravdy nevím, stejně tak jako to, že byli prý velice súpokojení. Už vidím na rok jak u hřřišťa parkujú autobusy plné čecháčkú, keří sa dojedú podívat na kvalitní zážitek včelarského fašanku. Aby byl zážitek opravdu kvalitní aj pro ostatní při čtení hříchů. zařkl sem sa, že tentokrát budu baně zapíjat kofolú, protože kdybych to zapíjal pivem, rozumnělo by mně u hříchú možná enom pár vyvolených, co mě znajú už nejakú tú delší dobu. Eště v devět večer to vypadalo na fiasko, protože tam bylo víc hercú jak divákú, ale nakonec sa to jaksi spravilo a když došel aj Laďa Blahú, mohlo sa jít na borovičku na kuráž a aj na oslavu, protože sa podařilo Šárce Záhrobské vyhrát slalom na MS, což vzhledem k tomu, že naša zemička má jedny z nejlepších snihových podmínek na světě, kór letos, vypadalo jako povedený fašankový žertík. Nelenil sem a zakonponooval tuto aktualitu aj do hříchú, Václav měl sice problém se čtením, ale zvládli sme to. Stejně bravurně jak hříchy sa zvládlo aj divadlo. Je fakt, že když sa zhaslo a od nejmenovaného hosta sa ozvalo "tož to je dobrý nápad, včíl nic neuvidíme" mylsel sem, že sa mně to enom zdá, no ale naštěstí sa podle scénářa za chvilku rožlo, takže už to bylo bez připomínek. nemá cenu sa o tom dál rozepisovat, kdo tam byl, viděl to na vlastní oči a kdo tam nebyl, tom to stejně slovama nepopíšu, to sa totiž mosí vidět. Bylo to totiž LED ŽEN DERY...

v pondělí to byl typický pondělní kopr - v práci sem usínal nad monitorem, eště do teho sem mosel aj razítkovat a zpravomocńovat hromadu rozhodnutí. Chtěl sem si lehnút po práci, ale jak sem došel dóm, už sa mně zas nechtělo a tak sem byl odsúzený ke čtení jakýchsi článkú o Evropské unii a podobných ohromně zajímavých příspěvků. ráno sem sa ledvá vyhrabal, ale řekl sem si, že bych mohl provětrat ty nové manžestráky, co sem kúpil přesně před týdněm. Odstřihl sem takové ty přebatečné cedulky a oblékal sem si jich. Ale nejak mně to nešlo a tak sem začal dumat, co tady neštimuje. Jak sem byl nadšený, že mně pasujú, tak sem si potom v téj kabince nejak nevšíml keré to byly a kúpil sem si gatě o číslo menší!!! Ani sem nevěděl, jak si umím sám sobě pěkně nadávat, a dokonce jak sprostě, ani nevím, kde sa to ve mně vzalo, takové slova. To máte tak, když nakupujete bez svoojej oděvní manažerky, kerá na to dycky pěkně dohlédla, aby sa neco takového nestalo. No co už, Antošek bude mět v rámci programu "podporujte svého studenta" nové manšestráky. V úterý odpoledňa sem překonal kopr a pustil sa do zbývajících hříchú, o víkendu sem eště nejaké objevil a bylo by škoda jich nezařadit a navíc sem tam potřeboval dat aj nejaké všeobecné. navíc mně u teho naúpadla aj originální maska na obchúzku, enom nevím, lesti u stihnu a dokážu vyrobit, takže mně držte palce. Ve středu mně čekalo nepopulární přepisování mojého škrabopisu - myslel sem, že mně na to bude stačit odpoledně, ale nejak sem sa přepočítal, je toho přeca enom povíc. takže temu padlo za oběť aj pracovní nasazení ve čtvrtek dopoledňa. No ale máme tady středu, čili svátek zamilovancú. Já mám asi nejakú jinú tradici, tož považte- lóní sem spískal sraz z gymplu se spolužákama co sú v Praze. dakl sem to na šest večer 14. února - všeci sa divioli proč zrovna 14. a já sem sa divil čem sa divíja, ale nakonec došli skoro všeci. no a teď ve středu sme si dali sraz s jarú bečicovým, potřeboval sem od něho nejaké rekvizity na dnešní večer. kdo si myslí, že naše setkání proběhlo tak, že sme sa nekde sešli, předali si igelitky a šli každý svojú cestú, myslí si správně, akorát že od setkání do rozlúčení bylo asi nejakých 5 hodin v Jarovéj oblíbenéj hospodě, kde za nama došla aj Jarova Martina. no prostě sme si vykládali tak dlúho, že sem dojel v podstatě posledníma spojama a šel spat o půl jedné, takže ráno bylo skoro takové jak pondělní. říká sa, že nekeří režiséři před premiérú nespávajú, já asi nebudu tento případ, včeéra senm po práci lehl a chrápal až do rána. néni nad to, před těžkým víkendem mět trochu na komoře. Protože víkend kerý nastává zas bude LED ŽEN DERY...

No v nedělu to zase vyhrály Nedachlebice, přeca enom sa člověk mosí nekdy aj vyspat. Bylo vcelku zajímavé sledovat bratrance Foltýnovi, keří vypadali jak po akci, a ono také ano. Aj farář sa jich ptal, lesti byl nejaký ples, Joza řekl ano a považoval to za odbyté. Ale na plese nebyli, už ich asi nebavilo furt nekde trajdat a tak si doma udělali košt gořalky pro celé Řepáře doma v dílně. Je vidět, že asi opravdu budeme rodina. Akorát nevím kdo vyhrál, ale vypadali na to, že asi všeci. Potem sme sa stavili u zahradníka Janoty, kerý letos udržal cenovú hladinu na úrovni. ´My Dostálci máme totiž takovú nevýhodu, že ačkoli ten přivandrovalý svátek vůbec neslavíme, máme stařenku a maminku se stejným jménem, a svátek jim připadá na 11. února, a ať už je rok přestupný nebo né, Valentýn vycházá na 14. rok co rok, takže pravidelně padáme do vyšší cenové sazby. Ale mně to tak oud nadělil, takže už su zvyklý, šak děvčica, o.k.m.z.p. má svátek na štědráka. Po obědě nebyl čas umývatnáčení, protože sa moselo jít do hospody, nebo´t tam byla plánovaná veliká zkúška s muzikú. Ona to byla spíš taková malá zkúška s muzikantem, ale docela povedená, takže jako režisér sem byl spokojený, uvidíme, či budu spokojený aj s premiérů. nedělníé odolednmě ale jinak ovládl sport - už od oběda hráli hokejsti s Rusama, potom tenisti s Američanama, mezitým utěkali ostrostřelci na lyžách a eště hrála Šafářka zas prozměnu s nejakú Ruskú. Mira vypadal jak počítačový maniak, hrající playstejšn, furt přepínal a lupkal, naštěstí stíhal doceklla aj točit pivo. V hospodě bylo lidí víc jak kolikrát v pátek večer (aj když dúfám, že tam zitra bude víc), protože byla neděla, tedy deň, kdy sa chodívá na procházky a po návštěvách. no a Miru došli navštívit Mistřičáci a potem aj rodáci z Kněžpola, asi aby z téj neděle také neco měl. Výsledky pro naše barvy dopadly nevyalně, spíš by sa dalo řéct, že sme prosrali co šlo. Podobně nevalně sem, dopadl aj já při cestování, nejak sem si neuvědomil, že možu jet už o šesti a jel sem posledním vlakem až v sedm, z Přžerova až do Třebové sem byl rád že možu stát aspoň na chodbičce a né před hajzlíkama a eště sme chytli aj nejaké zpožďéní, takže sem sa dostal do pelechu až po půlnoci. Následkem teho sa celý týdeň marně snažím dohónit ztracený spánkový dluh, akorát mám pocit, že o nadcházajícím víkendu teho moc nedoženu...

Večer sme tentokrát nevyrazili na žádný ples ani nic podobného a ostali sme věrní našej začouzence, kde podle předpokladů probíhala malá a milá rozlučka s děvčicú, o.k.b.b.m.z.p. Aby na nás v Espáni vzpomínala než v nejlepším, poručil sem jí aj nejakú tú borovičku, přeca enom tá chuť a aroma, na to sa hned tak nezapomíná. takže když jí tam bude smutno, vzpomene si na borovičku a smutek ju hned přejde, protože čím sa člověk lúčí, tým sa aj vítá, takže sa máme za půl roku zas na co těšit. Náš Antošek vyhrál zas prozměnu v Tipsportu, takže to dokonca aj otočil, čímž mě vyhecoval k tomu, abych začal pit kofolu. Jednak sem měl co lét Karotkovi do piva, když mě nemístně provokoval a aj z druhé strany sa to ukázalo jako velmi prozíravý tah. Nejak sme sa totiž dostali k tom, že bysme si mohli neco zahrát a protože už sa dlúho nehrály šachy, bylo rozhodlé. Po nalétí kofoly do piva sa Karotka nemosel ani moc přesvědčovat, aby mně byl súpeřem. on mě za súpeřa moc nepovažoval a tak sem sa rozhodl téjto jeho trúfalosti a seběvědomí náležitě využit. Ono to připomínalo spíš rychlošach. Nalákal sem Karotku na svoju polovičku (šachovnice), nechal ho, ať žije v přesvědčení, že když útočí, tak sa nemože nic stat a potom sem si přesunul dvě figurky do jeho odkrytéj obrany, což k matu naprosto stačilo. Karotka začal blekotat cosi o podcenění evidentně méně napitého soupeře než předpokládal a tak sa začal dožadovat odvety. To sem mu samzřejmě aj poskytl, vydržal dokonce aj asi o dvě minuty a šest tahú delej než první hru, ale stejnak mosel položit krála a s průpovídků "si na mě zlý, z Tebú už nehraju sa odešel radši věnovat příjemnějším zálibám. Další na řadě byl Gořka, tady sa přiznám, že sa mně zcela nepodařilo zachytit jeho rychlý nástup, (asi sem sa cítil jak Karot při první hře se mnú) a tak sa rýsovala pro mě veliká mizérie, byl sem bez dámy a eště mně chyběly tak dvě figurky oproti Gořkovi. Naštěstí sem využil znaklostí slabiny soupeře. s Gořkú totiž hráváme od sopláckého věku a tak vím, že má slabinu pro koníky, ať už sa jedná o koně černé nebo bíĺé. Skoro by sa dalo řéct, že když mu nabídnete výměnu koňa nebo věžě, radši si nechá zebrat tú věž. Je to pozústatek z doby, když sme sa jako sopláci učili šachy od staříčka, kerý nás providelně dokázal porazit enom s pěšákama a dvúma koníkama, zbytek na hru nepotřeboval. A tak sem zúfalú taktiku založil na neustélém ohrožování koňů a dostal sem sa aspoň do situace, kdy nám teho na šachovnici moc neostalo. Když už mně ostaly poslední 3 figurky, navrhl sem Gořkovi pat, což podle očekávání odmítl, a dostal co chtěl. králem sem sa dopajdal co nejblíž k jeho a začal jeho krála používat jako živý štít neenom pro mě, ale aj pro pinčla kerému sa podařilo přelézt celú šachovnicu a dojít si pro dámu. Aj když sa Gořkovi podařilo souběžně totéž, já sem vyčistil plochu a když sa mně napodruhé, porvní sem si nevšíml, podařilo Gořkovi dámu sebrat, bylo jasné, že aj Gořka mosí položit. Také sa dožadoval odvety a aj dalšího piva, což sa mu stalo osudným. Po nabídce asi po pátém tahu sme vyhodili z pola dámy, ale gořka sa tentokrát nechal zatlačit do defenzívy a když sem si vytvořil šikovnú pozici tým, že sem vyhnál Gořkovi krála před jeho pinčle do rožku, kde sa chytil do pasti mojích pěšákú, stačilo táhnút střelcem přesc celú šachovnicu a bylo vymalované. Gořka pochopil, ýže už pšenka nepokvete a šel radši dom spat. Já sem si dal na dobrú noc eště jedno pivo, přeca enom sa tom říká chuť vítězství. Kdybyste sa to nekdo chtěli naučit, optajte sa Hráška co piu, ale už to asi nestihnete, protože letadlo do ráje odlétá...

Sobotní ráno sem zahájil stylově, po snídani sem sa v deset ráno rozhodl, že ostatním bratrom ukážu, že žijú na dědině a tak by už v túto hodinu mohli byt hore, protože to vypadá pomáli jak na samotě u lesa a já možu vodit myslivca s pošťákem aby sa podívali,že nekdy spíja až do dvanácti. A tak sem si navozil drva a zapl cirkulu, takové probuzní je než z nejlepších. Jako první sa vzbudil Sváča, kerý vypadal,. jak kdyby sal ve vosím hnízdě, byl opuchlý a zalepený, no škoda mluvit. Snažil sa na mě zapůsobit otázkú "Co ti šibe?", ale když sem mu pohrozil polénkem, zalézl zpátky do baráku. Po obědě sem si usmyslel, že v takovém počasí by bylo škoda nevyjít na procházku a zasadit pár stromkú, ať máme zase z čeho pálit aj za pár roků.- Doma sem s týmto návrhem moc neuspěl, výmluvy od teho, jak mosíja umývat a že sa hraje Davis cup - tož bodejď by sa nevymlúvali když všeci chrápů do oběda. (pochopitelné je to enom u Gořky, kerý zatvrdl u Kozla, když probírali zážitky z hor až do klekání, což sa ale není čem divit, když tam seděl aj Jožka Volaříkú a plantal asi 5 ročníků do sebe) Ale aj tak sem si nachystal vercajk, obzvlášť pyšný sem byl na nový rýl, kerý tata zakúpil jistě pro podobné příležitosti. Cestú sem sazastavil pro Karotku, jeho přemlúvání nedalo moc práce a šlo sa. Měl sem vyhlédlé odkopkyště (místo z velikú koncentracú odkopkú) v pořádí za dílama naproto Rosťovi Blahovém. Tohoto odborníka na slovo vzatého sme mohli vzít aj sebú, vysvětlil by nám rozdíl mezi odkopkem a odrostkem, což sa kdysi snažil v hospodě celý týdeń a vyčřešil to až ná tata kerúsi sobotu, když mu řekl, "nech je to co chce, hlavně ať to rodí" Já sem sa snažil o odkopání durancií, Karotkovi to bylo jedno a tak šel po trnkách. Dařilo sa mně do té doby,bež sem při druhém odkopku zalomil rýl, myslel sem, že sa radosťú snáď poseru, byla na něm totiž eště pořád vidět cenovka. Byl fajnově nalakovaný a možná aj proto pod lakem sa stal domovem dřevožravých luder, keré sa podepsali na pružnosti a ohebnosti jasanového dřeva. Eště že tam byl ten Karot, aspoň sem si měl od koho pošťat náhradní vercajk. No ale přešlo mě nadšení a tak sem zebral co bylo nachystané a vydal sa na Odújezdí, protože s takovú trochú nemělo význam jet do Vinohradú. Vykopal sem neúspěšné odkopky z lońska a aj jednu specialitu. Tata sa lóní nejak přechytl a mezi trnky a durancie zakomponoval omylem a j jakýsi ptačí zob, kerý sice rodil ze všeckých stromů jako první, ale enom jakési černé kuličky. Místo toho sem pichl stromek, o kerém si myslím že je to durancia, tak uvidíme. Pozbíral sem bvykopané odkopky a vyrazil k domovu. Nejak mě přišlo lúto teho ptaího zobu, když už sa chytl, tak je ho do řeziňáku škoda. a tak mě napadl malý vtípek. Rozhlédl sem sa kol dokola a uviděl sem na pozemku jednoho nejmenovaného včelarského sedláka místo jak nachystané pro novúý odkopek. A že mě nikdy nemosíte pobízat dvakrát, vzal sem rýl a Karotku a šli sme sadit aj k súsedom. Připadal sem si jak kukačka, když pichá vajce od cizího hnízda, ale zas sem si říkal, že sranda je nekdy běh aj na delší trať. Schválně su zvědavý, za kolik rokú sa přijde na to, že táto durancia rodí enom jakési malé černé kuličky...

Pátek sa nésl v tradičním duchu, cestování možu zkopírovat, aj když tentokrát to mělo byt oživené tým, že sem měl jet s děvčicú, o.k.b.b.m.z.p. Nakonec sa ale roznmmyslela ináč a zřejmě pod vlivem podařené zkúšky sa rozhodla na mě nečekat a vyrazit sama o hodinu spíš. Takže sem ostrúhál a jel prozměnu sólo. U Kozla sa konal trénink pytláků, kupodivu nejpřesnější mušku měl Šestka, z čehož mám radost, neboť vítězství ostalo v rodině. Já sem sa sice také snažil, ale asi dost málo, anebo sem viděl nekéré jkačeny dvojitě, neboť sem nastřílál pomáli polovičku teho co vítěz. možná to bylo tým, že sa střílalo za dvě opiva a než sem jich ĺupl, už sa střelnica zavírala, ale pořád sem byl na tom lepší jak jeden zúfalec, kerý proto, aby si mohl asi po osmé zastřílat, porúčal pivio aj Dikulíkovi a stejnak mu to bylo prd platné, protože sa před něho dostal aj vyhlášený ostrostřelec Babouš. Jeho fluidum zapůsobilo aj na cérky, keré dovézly tú střelnicu, neboť jich po zapsání ména Babouš dio seznamu střelcú polil v tváři jemný ruměnec, že by vzpomínka na nejaké dřívější setkání? No ale je možné, že cérky byly spíš zmatené, neboť napsat místo Bubla Blabla, to je minimálně na pováženú. Akorát vyhlašování výsledkú nám poněkud narušilo divadelní zkúšku, protože sa aktéři furt lúdali tam a zpátky pro ceny, z čehož měl největší radost Mira Kozelkú, neboť sme mu vrázili ze sálu do hospody příjemný čerstvý ale také chladný vzduch. Nejakém šikulkovi sa totiž ˇpo farňáku podařilo zalomit klúček v kultovních létačkách a jak znám rychlost práce technických služeb, spravené to bude tak v pátek před hodama a to enom proto, že si to krojovaní spravíja sami. po zkúšce už sem si mohl jít zastřílat zas, ale co mně to bylo platné, když už byl cirkus odjetý. Nejvíc byl nasraný Gořka, kerý má poslední pátky problémy s koordinacú času, a pravidelně ho na zkúšky mosím telefonicky budit (kupodivu si to zopákl aj v nědělu, asi ho spánek baví) Když navíc zjistil, že hlavní cenu získal jeho mladší bratr, vytočilo ho to eště víc. Při doprovázání děvčic, o.k.m.(b.b).z.p. sme najprv potkali Ivanu Bezdíčkovú v takovém polovičním tanku a chvilku pozděj aj nejakého fešáka s favoritem, kerý sa snažil na ceduli u dědiny trhnút rychlostní rekord, aj když tá cedula ukazuje od Jarošova a on jel od Bílovic, asi sa chtěl potrénovat na cedulu, co je před Jarošovem. Tam sa ale šohaj nedostal, podle posledních zákulisních zdrojú sa to odehrálo asi takto - Ivana si chtěla zavolat a tak jakožto spořádaný řidič hodila blinkr do Kuchyněk, čehož si ale nevšiml, nebo nechtěl všimnút pan favorit a tak Ivana kromě blinkru hodila aj favorit Chulitom do baráku. jak to vypadalo na místě nehody by popsal asi lepší Gen a Karotka, keří tama šli tak 10 minut po téj rabně, ká sem od Komínového nečul ani tú ranu, ona tam totiž chyběla aj nejaká brzdná dráha. Každopádně je jasné, že když má nekdo auto, s kerým by mohl orat a váží to tak jak ten zetor, nejaký favorit to není žádný soupeř. a aj to jak traktór fungovalo, Štěrba može do tych járkú, co majú na zahrádce zrovna sadit erteple. Jak je vidět, né enom surin trefil v páteční večer nejakú cenu...

Když už sem sa ale rozhodl nakupovat, rezignovaně sem odjel směr Nákupní centrum Chodov, kde sem předpokládal, že by mohli prodávat aj gatě. To také ano, akorát sa mně zmocnila panická hrůza z teho, jak poznat, lesti ten obchod néni náhodů enom pro holky a když tam přijdu já s tým že chcu na sebe gatě, že na mě prodavačky budú čumět jak na debila nebo minimálně jak na přiteplenca, což by bylo snáď eště horší. Nejakým zázrakem sem uviděl nápis Time-out. To znám, to sa dělá ve sportu, když už mančaft nemože, hlavně to znám z hokeja, protože tam nemožu celkem často. tož podnik s takovým ménem mosí byt aj pro kluky, to je jasné. Hned sem odchytil cérku, o keré sem si myslel, že j prodavačka, naštěstí ano a už sem mašíroval se vzorkama do zkušební kabinky. Mohli ju udělat tro´šku větší, neboť sem sa při oblékání tak jebl do brňavky, že sem myslel, že jim to tam snáď rozmlátím. To, že mámnestandartní postavu vím už dávno, ale šak sem nezkúšál nic na záda, tož úproč mně teho tak málo pasovalo? Jedny byly krátké víc jak Havlovky, druhé zas dlúhé, ale kolem pásu tak na Antoša, další dlúhé ale kolem pásu místo, že by sa tam ke mně aj Antoš vlézl, atd. V nekerých modeloch bych mohl jít tak akorát na fašank, ale nakonec sem si teda s těžkým srdcem vybral jedny manšestráky a jedny pláťáky, ať nemosím před létem zase nakupovat. zaplatil sem, cérka u pokladny sa mně ptala v rámci jakéhosi průzkumu trhu, jak často nakupuju oblečéní a tak. Odpově´d "enom když mosím" ju trochu vykolejila, neboť na takovú odpověď neměla v dotazníku kolonku. zaplatil sem a šel sem jakože už mám splněné, no ale když sem viděl obchod,. kde sem měl aj cosi rezervované a vypadal, že je pro kluky aj pro holky zusammen, tož když už su tady, podívu sa, co majú pěkného. Zase následovalo martýrium zkúšení, vybral sem si opět jedny pláťáky. Byl sem už tak zblblý, že sem si k tom dokonca od prodavačky nechal vnutit aj ladící košulu, kerá prý doplňuje kompleta hlavně je "podle posledních módních trendů" tož sem zaplatit a s úlevú, že mám od nákupů zas na dlúhý čas pokoj, sem vyrazil k domovu, abych si ná uklidnění mohl otevřít lahváča. Akorát že moja oděvní manažerka mě hušká, že bych si měl nakúpit nejaké nové trička, tož uvidíme, jak dlúho ten pokoj vydrží...

Po Vánocách je všady plno cedulí typu sale, sleva, zleva, zpava a tak podobně, mě to ale nechávalo naprosto klidným. Já sem si řekl, že si budu nakupovat, až to budu potřebovat a né tehdy kdy to budú potřebovat obchodníci. Když sem ale tento týdeň procházal svůj skromný šatník, zjitil sem, že sa mně málíja zásoby mojích gatí, do jedných už mám problém sa nasúkat, a ty ostatní vypadajú, že ich každým dnem može potkat smutný osud v podobě prošúpání na jistých místech, inu néni nad sedavé zaměstnání. A tak sem sa včéra najprv ubezpečil, že už dorazila výplata a vyrazil na jednu z mojich velmi neoblíbených činností, na nákupy. Od mojej oděvní manažerky sem dostal tip, že v Kongresovém centu je veliký výprodej značky OP Prostějov, tož ať to prubnu tam. Tož teda jo, po práci sem hépl do metra,, vysedl na Vyšehradě a hned sem byl otrávený, neboť začalo dost nepříjemně poprchávat. No šak ve vnitřku neprší, tak snáď si tam neco vyberu a pojedu dom. Tož sem sa snažil najít tú prodejnu a obcházal sem celý Kongresáč, což je v déšti a větru docela příjemná procházka. Našel sem ale akorát 3 cestovky, 1 banku a 2x kasino a hernu, hadry ale neprodávali nikde (možná v tom kasinu nekdo prohrál aj gatě, ale za výlohú nevisaly)Když sem si obešel kolečko, na jednom slúpku sem uviděl malý plakátek, na kerém stálo: "největší výprodej OP Prostějov,velké slevy probíhá v KC ve dnech 2-7. února" Tož sem zalapal po dechu, hodil kapra a nasraný šel zpátky do metra.

Tož neděla začala parádně, měl sem probém vúbec sa vyhrabat z postele, neboť moje pocity byly všelijaké. Připadal sem si jak kultovní dopravní prostředek Ing. Koželuhy anebo spíš jak igráček, lebo sem měl pocit, že su snáď malomocný a čekal sem, keré končetina mně odpadne jako první. Přeca enom zápasové manko je dycky poznat nejvíc až na druhý deň a stabilní bolst v levém lýtku tom moc nepřidávala. Ale protože sme vyhráli a aj mně sa na takovú pauzu docela dařilo, říká sa, že sa ty šrámy po zápase hójíja rychlej. (akorát nechápu, proč eště dneska cestú do schodú cítím levú nohu, to mně ju asi Jara po druhém gólu začaroval). No ale nejak sem sa vymotal a začal sa jak správný Žofrej de Pajdak zháňat po Angelice. Byli sme totiž spolem domlúvení, že zajdeme na oběd. Angelika byla ale ospalejší než já a tak sa z oběda stala obyčejná večeřa. Mezičasu do večeře sem využil k návštěvě kostela, ak byla neděla.jediné místo, kde fungujú aj ve tři odpoledńa sú Dolní Chabry a to eště enom první nedělu v měsíci, což zrovna bylo. Mám to celkem po ruce a tak sem sa rozhodl to prozkúmat. Když sem tam došel, pochopil sem, proč v tomto kostele majú mšu tak často. bylo nás tam totiž aj s farářem a místním šulú jak apoštolú bez Jidáša. atmosféru umocnilo eště to, když sa před evangeliem vytratili další dvá Jidášé, keří využili teho, že je kostel otevřítý a nejaká mša jim byla celkem šumák, byli sa enom podívat. Ono sa bylo na co dívat, jedná sa totiž o románskú stavbu v druhé poloviny 12. století, dokonce ani nesprasenú barokem, což je co řéct. Nejklepší byla ale dlážka, zatímco ve stejném slohu postavený kostelík v Praha Řepy má kachličky z roku 2002, stejné, jak má leckdo v kúpelce, tady byly poctivé dubové honty, navíc zapasované do sebe bez jediného hřebíka, což sem já jako potomek stolářské dynastie uměl ocenit. Po kostele nastal problém kam do cukrárny, naštěstí stačilo sa rozhlédnút od brány a přímo naproti kostelíka sem uzřel cedulu s nápisem "Hotinec u Míšků". Nedalo mně to a zvolil sem moju oblíbenú metodu "průzkum bojem" Je to ve starém selském stavení (celé Dolní Chabry by sa hodily spíš do Jižních Čech, nebyt novodobé satalitní výstavby a pražské MHD) a dokonce majú ve výminku udělaný aj taneční sál, kde dokonce pořádajú aj neco takového jako je masopustní zábava, s velmi přijatelnú dobú "od 20.00 až do rána". Inu dědina sa pozná, aj když je pod městem, aj tá hospoda podle teho vypadala, dřevěné stoly a židle, pivo čepované na čtyřikrát a když sem si poručil aj utopenca, donésli mně za 18 korun takového kusana, že by sa z teho na táboře najedly 4 děcka. Zapil sem to eště jedným pivem a jel sem na sraz s Angelikú, dali sme si jakúsi tú taliánskú specialitu v taliánskéj restauraci nazvanéj Piccérija. Potom sem chtěl pozvat Angeliku na sbírku motýlů, ale protože žádné nesbírám, pozval sem ju aspoň na kafé, keré sem speciálně kvúli ní kúpil (co by také Žofraj pro její oči neudělal) Odmítla mně s tým, že si dá čaj, ale aspoň sa pokochola prohlídkú mojého skromného příbytku a výhledem na prahu, kerý eště neviděla, protiože Praha je sice stejná, ale ze všadyma jinačí. ´Potom už sem enom doprovodil Angeliku ke kočáru číslo 177 a odpajdal spat. A nevím, proč Vám to vykládám, šak mám o ní zakázané psat...

Nuž teda zamával sem klukom a vydal sa na pajdavú cestu směr nádraží. Původně sem plánoval aj půlnoční procházku městem, ale vzhledem k mojej zdravotní indispozici sem byl rád, že sem to došel na nádraží. Cestú sem potkal nejhnusnější pobočku ČSOB co sem kdy viděl, je to kúsek od stadiónu, ale vypadá to, že místo banky je nejaké kasino s bordelem v Las vegas, prostě hnus. Když už sem podle zvuku projíždějících náklaďákú poznal, že už su blízko cíle, začal sem sa sháňat po začouzence, v keré strávím zbytek večera do odjezdu vlaku. Nechtěl sem jít přímo na nádr a riskovat nadprůměrnú koncentraci bezdězú a klukú šipkoých a tak sem zvolil neco poblíž. Akorát v tom městě to vypadalo tak jak v Hradištoi ve všední deň, všecky hospody pozavírané a tak. V Hrdišti bych v sobotu večer potkal aspoň nejaké sopláky, co by bluli nekde za stromem, vracaja sa z nejakého plesu nebo od esti, ale u perníkářú ani noha, sem si říkal, lesti náhodů nekde všeci ten perník nesmažíja.Nevím lesti majú na Městské policii v Pardubicách kamery, každopádně sa asi divili, když sa jim furt na 4 kamerách v nepravidelných untervaloch objevovala stále stejná figurka (ale na druhú stranu, v Čechách sú beztak slepí lidi - když sme stáli po zápase před halú, došel ke mně jakýsi Liberečák a říká mně "nebuďte smutný, vyřadíme ty pražský kurvy a rozdáme si to ve finále" "tož na to si strýcu aj podám ruku" potřásl sem mu pravicú a polutoval Liberec, že si asi eště chvilku na finále počká, já sem měl totiž na dresu napsané HC Včelary a na zádech 00 Pajisek. Už sa těším, jak to dávám ve finále Hniličkobvi pod víko, akorát nevím kdy to bude, žeby 2050?) No ale to nic nemění na tom, že v Pardubkách sem nemohl najít otevřítý žádný podnik. Nakonec sem byl tak zúfalý, že když sem viděl tři kámošky, keré intezivně řešily milostný problém jedné z nich (měly tak 16, to sa asi Barbie zamilovala do Kennyho), tak sem k nim došel, přerušil jejich důležitú debatu a optal sa jich natvrdo, kde je tady otevřítá nejbližší hospoda. Vyslechl sem si cosi o tom, že chlapi a Pardubice stójíja za hovno ale nakonec sem dostal tip na malý bar kdesi za rohem. Tak sem poděkoval a nechal jich, ať si dál řešíja neřešitelné. bar sa menoval Cimrbar, asi proto, že měl na stěnách naúpsané citáty z Cimrmana. Byl celý vymalovaný zeleně, asi proto, že jako první na lístku byla npsaná zelená. Ináč to s Cimrmanem moc věrné nebylo, v nabídce chyběly lihoviny z jeho období jako byla hořká, režná a dokonce neměli ani borovičku. těšil sem sa, že si dám pivo z místní provenience, čili značky Perštejn, ale měli enom Staropramen, byť solidně natočený, takže sem si ho dal aj víckrát. Vydržal sem až do zavíračky, kdy sem tam ostal enom já a Cimrbarman, no ale protože si nechtěl dat štamprlu nýčko byl autem, odpajdal sem sa na Hln, kde kupodivu počet bezdězú by sa dal spočítat na prstech končetin středně zručného stolářa. bylo to asi tým, že je nádražní hala taková jakási neútulná, či co. Za chvilku mně dojel bratislavský Galileo Galilei,(cestú na nástupiště sem si pobrukovál stejnojmený hit od qeenú) nasedl sem do vagónu enom pro mě, neboť frekvence cestujících ze soboty na nedělu sa nedá nazvat nejhustější, a valil sem směr praha. tam mě eště čekala okruží jízda po památkách nočním autobusem č.505 a nakonec o půl paté aj zaslúžený spánek. Ale mmosím uznat, že přes všecky problémy, výlet do Pardubic vskutku stál zato...

Po hokeji sa samozřejmě moselo zajít na tiskovku do nejbližší restaurace, což bylo přímo na stadionu. Jak sme zjistili hned po příchodu, nekeří z našich fanoušků nám tam už držali místo, vypadali nato, že tam místo držali snáď od včerajška. Hráli asi aj nerjakú společenskú hru, vypadalo to, jak když sa hraje na vraha a město Palrmo né a né sa probudit. Spíš asi hráli na Šášu, což sa hraje tak, že sa snažíte co najvěrněj napodobit oblíbenú polohu Kovařiny. Vrcní nám dal na výběr mezi Plzňů a Budvarem, oboje plnotučné. Rozmýšlání rozsekl rázně Jara Vojáčkú "Dones co chceš, hlavně ať je to rychle!" No a po donesení sme si objednali hned druhé a sútěžili o to, kdo první vypije to první, což je dycky po hokeji otázka několika vteřin. O menší rozruch sa postaral Hlinka, kerý začal po celém podniku nabízat gořalku - vedle naeho stolu seděly 4 samice, keré by sa evidentně daly zařadit do škatulky "manželky a přítelkyně hráčů". S díky Václava odmítly, kerý to komentoval po svém "nevíja co je dobré, telata pardubické" ´ˇUderem půlnoci nás obsluha vyhnala s tým, že už zavírajú a tým pádem dala aj povel k odjezdu. Šel sem sa s klukama rozlúčit a zároveň sem si do svojého batůžku nabalil většinu jídla, keré nám maminka nabalila a cestú tam na to nedošla ředa. Bohužel ale Gořka uviděl v batúžku aj půllitra, kerý nám nabalil tatínek a na kerý také nepřišla řada. Gořka jako starší bratr ho ale autoritativně zabalil, takže mně ostalo enom uzené bez gořalky. Navíc sa Gořkovi zalúbila aj moja dvúlitrovka sodovky oblíbené značky žluťák, kerú sa jal okamžitě také zrekvírovat. Přes moje protesty si odnášal púllitra aj žluťáka, nedbaje mojích výtek, že cestú asi zdechnu. Nakonec sa ale nechal obměkčit a na výměnu mně nabídl dva lahváče ze společného fondu. To už byla celkem dobrá nabídka, za 2 litry žlu´táku dostat 2x Zubra 12, to už sem teda kývl.

Ale abyste si nemysleli, že su kdovíjaký parádník, projdeme si aj moje spálené šance. Najprv Jara předvédl geniální zákrok, když sem sa zasej po svojej oblíbené kličce probil před něho a dával sem to podle známého receptu pod víko, dokázal to štylkem hokejky (část, kerá Jarovi ostane v ruce, až o mě jednoho dňa hokejku přerazí) vyrazit na tyč! Mojej hokejce sa to asi lúbilo a tak o deset minut pozděj, když sem pálil z první švihem nad Jarovo pravé rameno (ten kút mě asi přitahoval), místo aby zapadl přímo pavúkom do domečku, puk trefil spoje, což mně celkem nasralo, protože to na mě byla dost utěšená rana. no ale třetí anca mě mrzí nejvíc, prozměnu po stále stejné kličce sem Jarovi naznačil zakončení jak dycky, on si hlédal tyčku a já sem šel do blafáku přes celé brankoviště. Když mně ale Jara dakl hokejku pod nohy, mosel sem ju přeskočit a v ten moment mě aj trošku potahl Vaňús jemným háčkem, chyběly mně asi 3 cm, ale promáchl sem na prázdno a enom koncem hokejky šmírl puk, kerý sa místo do práznéj branky vydal do roha, škoda, nebylo mně přáno pokludit ženaté aj takovú parádní fintů, ale to bych už asi chtěl moc. Moje hlavní představení na mě stejnak eště čekalo. Do konca chybělo tak 7 minut, když sem sa vydal za perspektivním pukem (každý kerý směřuje od našej branky k súpeřovej). Zabral sem co to šlo a levá noha sa při opřítí zabořila do nejakéj rýhy - a už to bylo. Že je zle, to sem věděl hned, noha sa mně napla jak Vinetúovi luk, začal sem sa točit jak krasobruslař a se smrťú v očách sem udělal 3 pirulety kolem svojej osy, až při odpichnutéjm ritbergrovi sem sebú šlahl na zem. Bolest to byla náramná, nevěděl sem, lesti sa první pochčím nebo poseru, spoluhráči sa mně sice snažili pomoct zatlačením špice do protívky, ale v bruslách to ide dost těžko. Nejak sem to dobelhal na střídačku, než mně zdělali bruslu (za což zpětně moc děkuju strýcovi Hájkovém), to trvalo snáď věčnost, lesti sem sa do téj doby nespotil, tak za ty 2 minuty sem byl mokrý aj na řiti. Když mně ale tú nohu propli, to vám byla úleva, snáď eště větší jak když sme si dali po hokeji Plzeń 12. Dobelhal sem sa do kabiny a chodil jak Žofrej, enom sem si říkal "nožičko, co to máš za hňupa"

Naštěstí torpédo projelo těsně pod kýlem, aj když to bylo snáď o milimetry. Jaryna to ale stejně lapl, natáhl totiž krk jak žirafa a vyrazil to ramenem. inu, hokej zase jednú ukázal svoje kouzlo - jeden sa tom vyhýbá, aby ho to nedaj bože netrefilo a druhý tam klidně pichne aj hlavu, enom aby ho to trefilo. Je ale fakt, že já sem byl v daný moment moc rád, že mě to netrefilo aj když z toho gól nebyl, aj když možná by to treféní mělo svoje výhody, například bych jisté věci viděl růžově. Ale zpátky ke hře, potom sa to přelévalo ze strany na stranu, šak o tom píše Maca, tož si to přečtěte tam. Toto je můj deníček a tak vám radši popíšu druhého fíka. Bylo to v době, kdy už aj ženatí zjistili, že by bylo škoda si na tak pěkném stadionu nezahrát hokej a začali mohutně stahovat. Svobodní sa spíš bránili a tak když sem sa zmocnil vyhozeného puku, věděl sem že jedu sám proti dvúm ženatým a třetí sa vracá, zatímco svobodní sa vracajú tak maximálně na střídačku. protože už sem ale chytil dech a už sa mně začal prokrvovat aj mozek, řekl sem si, že zkusím nejakú kulišárnu. Zavézl sem puk do třetiny podél mantinelu a na úrovni kruhú zabrzdil. Mrkl sem po očku na Jaru, a potom zvihl hlavu kom to jako naservíruju. Mohl sem si vybrat z celé řady protihráčú v modré a tak sem směroval přihrávku na druhú stranu přes celú šířku hřišťa. v poslední moment sem ale hokejku vytočil ináč a poslal sem Jarkovi sice né prudký, ale umístěný pozdrav po ledě. chudák Jara už byl na cestě na druhú stranu, aby mohl čelit případné střele z první, akorát že střela přišla z druhé, proletěla mu pod nohama a Jara si mohl akorát tak směřovat pár injektiv na moju adresu. byl to zkrátka gól z kategorie mazaných. Po tomto gólu nejak ženatí ztratili elán a tak sme jim to tam sázeli jeden za druhým. Hlinka už to sychicky neunésl, nadal svému týmu do "Nešťastníků a zoufalcú" a když sem bekendem uzavíral do prázdné brány svůj špinavý hatrick, čul sem ze střádačky enom "proč ste sem jezdili, aby vám sopláci ukázali jak sa to hraje? tož sa divajte, jak je to jednoduché"

tak přesně túto větu použil lóní můj drahý otec, když byl naposledy hrát s nama na hokeji. tehdy sem sa mu smíl, že už je měkotina, v sobotu mně ale tento smích přešel. ale poďme pěkně popořádku - začneme šatnama, na keré opravdu nejsme zvyklí. Neenom, že byly tak veliké, že sa tam pomáli Vojna se Sráčú sami báli, ale dokonce po zápase tékla aj teplá voda! tož prostě luxus par excelance. Při nástupu naled sem si připadal jak ve filmu Hoši z Indiany (to vy mladší nebudete znat, néni to o žádných přiteplencoch, ale o basketbalovém týmu z malého města, keré vyhraje finále sútěže v basketu v podobnéj hale, ve kteréj v životě nehráli. v roli trenéra tam zářil gene Hackman, u nás v sobotu zářil Václav Dostálek. Když manažeři Pardubic a Liberca viděli jeho zaujetí pro zápas, normálně položili sklenku nebo vidličku na pozápasovém rautu a začali sa dívat, lesti sa náhodú Hlinka nereinkarnovál, taková tam byla podoba. Kdyby nebyli shnilí sejít si pro adresu, určitě by sa pod Palečkem nebo pod Říhú po sezóně řádně třásla trenérská židla. No ale poďme zpět do zápasu. Věděl sem, že dlúhá pauza bude na mojem výkonu znat a tak sem sa snažil v autobuse nezvykle chudobit a aj při rozbrusléní sem si dával do těla, ale nestačilo to. Začal sem výborně, úvodní buly sem vyhrál přímo na hokejku ženatých. Jka už sem ale psál, byli zaskočení a rázem prohrávali o dva fíky, když si otevřel účet Tomasson. Já sem v téj době marně lapal po dechu a neco jako rytmus pro mě bylo pojmem zcela neznámým. Hokej je z kolektivních sportú nejnáročnější, když ho hrajete naplno a navíc vyhledáváte kontakt a souboje před brankú a u mantinelú tak jak to mám ve zvyku, tak si prostě nemáte kdy vydechnút. Když sem lézl dycky po minutě trápení na střídačku, zháńal sem bypass, lebo sem měl tep jak Antošek u doktorky na kontrole a plíce nestíhaly dodávat kyslík, jak těžkém kuřákovi, kerý sa škrábe na Sněžku, Plechý, Hostýn či podobný štrk. Když sem lézl na led, najradši bych to hned otočil a šel si sednút zpátky, ale nedalo sa, mosel sem tzo vydržat. Eště v tomto stavu sa mně ale podařilo prosadit - našlápl sem z levé strany a použil svoju oblíbenú kličku, kerú občas dělává aj šohaj s číslem 68 na zádech. já tam mám sice 00, ale táto klička mně ide nejlepší. Jedná sa o široký oblúk kolem obránca, kdy najížďále zleva kolem něho, puk vedete enom jednú rukú a pravú odtláčáte obránce. když využijete svojkej rychlůosti a aj kila, pokáď proti vám nestójí Pišta,Mira nebo Vašek Brázdilů, obránca dastanete za záda a když dostatečně zařežete oblúk, ste sice v úhlu, ale sami před brankú. Jara je od vás sice enom metr, ale když to zvihnete, jak kdyby ste chtěli vysklit světla nad plochú, je to jasné. Tak jak sem si usmyslel, aj sem realizoval, puk zapadl přesně pod víko a my sme védli 3:0 po góle už sa mně začalo dýchat lepší a tak sem začal aj víc peklit před Jarkem. Přišel tam můj první krizový moment zápasu, rozehráli sma ladnú konbinaci - já sem zavézl puk do pásma, vrátil na Gořku a ten na druhú stranu na modrú ideálně na golfá´ka obráncovi. já už sem mezi tým stál na svojém fleku před Jarú, tak aby viděl akorát ty moje dvě nuly a moje pozadí. Obránce to treil parádně, mělo to rychlost aj směr, akorát že ten byl přesně tam, kde majú normální hráči chránič zvaný suspenzor, lidově suspik. Vytřeštil sem oči, no ale nebyl čas sa otočit prdelú ani ničím dalším a tak sem zvihl levú nohu takvysoko jak to v s´daný moment šlo (na pravé půlce těla mně visal Vaňús a čekal jak kapitán letadlovéj lodi na japonské torpédo

jak vidím v diskuzi, poslední dobú sa množí zvyk posuzovat deníček z mnoha hledisak, za chvilku sa dočkáme aj nejakého rozboru z hlediska syntaxe, poměru nářečí a spisovnéj češtiny atd. Není nad hnidopichů, jež ačkoliv sami nosíc skel barvy nachové na očích svých líbezných, hledajíc jakékoliv záminky, byvše se mohli o mě do rozpravy příspěním svým otírati. No ale vraťmě sa nacestu do Pardubic, po menším blúdění sme sa dostali až ke stadionu, kde nás ale odmítli pustit na parkovuiště hned u samého s dovětkem, že už tam jeden autobus s hokejstama majú zaparkovaný. vzhledem k tomu, že sa nezúčastnili všeci přihlášení, ostalo nám v ruce 12 vstupenek bez majitela. bylo jich potřeba tazvaně střelit, na což sem byl určený s mojú vyřídilkú samozřejmě mimo jiné já. Připadal sem si jak drogový dealer před mateřskú školkú, ale nedalo sa nic dělat. jako první sem prodal lístek jednéj babě, kerá z neznámého důvodu šla na hokej úplně sama. Slevil sem jí aj desetikorunu z ceny, aby sa neřeklo. Možná po zápase si děvčica říkala, že udělala chybu, protože zrovna pro ňu by byl ten lístek zadarmo drahý. Řízením osudu si sedla zrovna vedle jednoho účastníka zájezdu kerý sa rozhodně po cestě nehamoval. Né že by ju snáď chtěl sbalit, enom jí furt do kola opakoval, že Pardubice - Liberec je enom předzápas a že hlavní špíl bude až potom Svobodní Ženatí. Největší šok jí způsobil v osmé minutě první třetiny, kdy bez ohledu na šlágr kola, kde beztak góly nepadaly, zalomil hlavu a dal si dvacet, aby byl na hlavní špíl čilejší. Další lístky sem prodal tatínkovi, se soplákem. Ti, když viděli našu skvadru, tak si radši šli sednút tam, kde lístky abni neměli, aby nemoseli sedět s nama. Ač sem sa snažil dealovat sebevíc, nepodařilo sa mně udat veškeré tikety, takže nám jich 5 ostalo, co už. Takto sme aspoň s jarú byli na první galerii pěkně rozvalení a mohli sledovat ten extraligový hokej. Za moc to nestálo, enom 3 góle, přeca enom hlavní špíl aj s gólama byl až potom. Po předzápase po menších organizačních zmatkoch, kdy sa hráči a fanúšci ztratili, hráči šli do šatny, fanúšci do hospody, sme teda vyjeli do arény my - hlavní hvězdy. Ženatí sa asi eště dívali po tribunách, protzože než sa stihli pořádně pofotit´, rozhlédnút a všimnút si, že už sa hraje, bylo to 4:0 pro svobodné. Hlinka na lavičce ženatých sa pokusil hru oživit promícháním řad a neúnavným burcováním, ale nepomáhalo to. Svobodní podali kompaktní výkon celého týmu a svůj úvodní náskok kontrolovali až konca. Střelnicu si oevřelů Tomasson, kerý Jaru potěšil pukem v čeřeni celkem 4x a když sa k tomu přidaly aj góly kompletní Gorišovskéj trojky a jejich súsedú jak v uličce tak na lavičce, mohli svobodní slavit zaslúžené vítězství 12:9!

Dneska udělám radost nekerým svojím fandom a nebudu popisovat páteční cestu vlakem, ani ju nezkopíruju, aby nedošlo, jak říkáme my právníci, ke klamání spotřebitele. Mohl bych sice popsat aspoň cestu krásným modrým busem společnosti čsad Uherské Hradiště, co má na čele informační zařízení pragotron, ale to také přeskočím, stejně jak zkúšku našeho divadelního spolku, kde sa protagonisti scházali tak jak švábi na pivo. A u nekerých mám pocit, ýže nešli na zkúšku, ale enom na pivo a zkůška byla už jaksi mimochodem. Ale bylo to takové malé podnětné zkůšání do keréo sa nám zaplantala malá oslava - Radek Suchánků oslavoval narození potomka, zatímco první pokus byl potomek s chromozomem X, kerý bude nosit na světě růžové brýle, podruhé už si dal Radek záležat a je to potomek s chromozomem Y. (Enom tak mimochodem mám vyřídit poděkování od kněžpoláků, kerým málem po našej reklamě zkolabovaly stránky, na takovú návštěvnost opravdu nejsú zvyklí). Radek asi mazaně využil blížícího sa narození potomka a rozhodl sa ho pojmenovat po tom, kdo si nejvíc zaplatí. největší burža bede asi Komín, ináč si nedovedu vysvětlit, jak sa to děcko može menovat po něm. Akorát mně sveřepě odmítal zdělit částku, kerú mosel Radkovi přispět, aby sa to děcko menovalo David Suchánek. No alůe zapili sme ho jak sa dalo, akorát že naše žíznivé krky nemohla malá bečička plzně uspokojit a tak sme moseli eště aj sejít důle. tam sem si dal enom jedno, chtěl sem sa přeca enom šetřit na sobotu. O sobotnímk probuzení už referoval Sváča a tak nemá cenu sa opakovat. Celé sa to néslo v chystání sa na hokej do Pardubic. Hlavní bylo nic nezapomnět, protože vracat sa z nekama pro brusle, tak jak sa mně to stalo kdysi v Brodě, by bylo nereálné. start byl v hospodě, což nekeří pojali jako příležitost, pořádně sa nastartovat. Následky nastartováání sa projevily velice brzo. jelo sa absolutně bez bab a tak to aj tak vypadalo. na účastníkoch zájezdu bylo vidět, kdo večer chce hrát, kdo chce neco vidět a kom je to uplně šumák. Kdo hrál, ten si dal max pivo, kdo chtěl neco vidět, tak sem tam baňku neodmítl a kom to bylo šumák neodmítl nikdy nic. Protože chromozómy sú chromozómy, moselo sa aj častěj zastavovat. Bylo to dycky jak ve škole, nejaký zoufalec chodil po autobuse a lúdíl jak děcko keré lúdí lízátko "hoši, mom sa eště chce" Ale řidič uměl dycky zastavit tak aby sme konali potřebu dycky s patřičným výhledem na nejakú pamětihodnost. To asi proto, že kdyby ten hokej stál za prd, abysme aspoň neco viděli. Najprv to bylo u Hulína na Hostýnek, potom u Olomúca na Kopeček, dále u Hřebca na tunel s kostelíkem nad ním a nakonec s výhledem na Kunětickú horu asi 5 km před Pardubkama. Ale jak sa říká v jakéjsi kravině, když mosíš, tož mosíš. jak sa říká aj cesta može byt cíl...

Tak a sme v týdenním zápřahu, opět je třeba sa věnovat prácia podobným povinnostem. V pondělí sem měl volno z důvodu návštěvy pohřebu, no dúfám, že až jednú umřu, že mně nebude řečnit u hrobu Olin Chalúpků, protože jeho projev by sa hodil spíš do nejakého slúpku, jako je třeba tento a né na pohřeb. Do Prahy sem dorazil až v noci a byl sem tak rozlámaný, že sem teho moc nenaspál, což sa se mnú tahlo po celý zbytek týdňa. Tož vemte si třeba včerajšek - debatní krúžek mě tak nahecoval, že sem sa vysral na jakékoliv inačí aktivity, jel sem dom,otevřel sem sedmičku vína, sáhl si do análů (fuj, na co nemyslíte!!!) a začal sepisovat a rýmovat hříchy. Když si vzpomenu, jak sem sa včéra dozvěděl, že sme geneticky vybavení ináč a proto aj ináč vnímáme barvy či co. To že su vybavený ináč, na to nepotřebuju vidět to poznám aj po hmatu a hmat mně stačí občas aj na vnímání odlišnéj výbavy, ale co už. Nevím, lesti to bylo tým, že mně ten veltlín z Vinium moravia nijak zvlášť nešmakoval, ale než sem sa pořádně rozjel, bylo šest večer. Když sem psal divadlo, to netíhala ruka psat ty myšlenky, to ze mně lézlo samo, tady to občas byla pěkně chlupatá deka. Nakonec mně to trvalo až do desíti, je toho tak jak dycky, aj když je fakt, že kdybych vyškrkal všcky hříchy, ve kterých figuruje méno Dostálek, hned by to bylo poloviční. No ale nedá sa nic dělat, komu sa nelení, tomu sa zelení. Ale nekeré fakt staály za to, při představě, jak to probíhalo sem sa dost nasmál, třeba když sem popisoval to, jak.... Já vám to nemožu řéct, to by nebylo překvapéní, tak budete pěkně napnutí, nebojte sa, neco sem vytahl aj na nekeré z vás, možete sa už těšit. Ale abyste neřekli, že su škrťa, řeknu vám, co sa mně povédlo teno týdeň v práci za kvalitní a neopakovatelný (aspoň dúfám) trapásek. já su totiž ze svojej funkce tak trochu hájený, takže toto na fašank neuslyšíte. pořádně si sedněte, mohli byste hrábnút ze židle a poslúchajte:Bylo to ve středu, došel za mnú žadatel podepsat dodatek k podmínkám poskytnutí dotace. Všecko v pohodě proběhlo, podepsali sme to aj on aj já, dali sme razítka, datum, no a když sa chystal k odchodu, optal sem sa ho, lesti je to všecko, lesti by nechtěl eště neco vědět. no a on sa optál: "Mě by zajímalo, lesti to vždycky, když je projekt před dokončením formulujete text dodatku takto" Já sem si říkal, šak posunutí termínu, tož co na tom može byt, ale podíval sem sa na text a vylézly mně oči z důlkú, jak když jich prasati vydlábnete na zabijačce. v rámečku textu stálo "Hotovo dvacet, všecko v rychtiku V části I. Finanční pomoc v bodě 2. se mění datum Předložení Žádosti o proplacení výdajů projektu na 25. 4. 2007" To máte tak, když píšete dodatek a zároveń aj na icq, potom jednoduchú funkcí ctrl C překopírujete aj to, co tam nepatří. No v ten moment sem byl rád, že mám podpisové oprávnění osobně, podepisovat to ředitel, tak by mně asi ukázal, jak vypadá exekuce v původním významu. Žadatelovi sem sa omlúvil, že toto opravdu není standartní verze, vyjel sem nový dodatek bez hotovo dvacet a podepsali sme to znovu. Oddechl sem si a přestal koktat až když původní verze projela skartovačků...