Možná sa divíte, šak já také. na ten čas sa moc nedivajte, spinká máma, spí táta, aj Goryša, Antoša a pepina či Vaška bych včílka asi těžko budil. Jediný Pajík je už hore a né a né zabrat. Zkurvený biorytmus.....

Tak už sa to blíží, eště dvakrát sa trochu vyspíme a už sa nevyspíme vúbec. Nekeří sú z teho, co nás čeká, ospalí už včíl a nekeré už možná aj bolí hlava nebo neco jiného. enom připomenu, že zitra už tady nebudu. né že bych plánoval dat kožu, to možná až jak mně bude ráno po hodech, ale zitra už budu chystat na sále atd a poněvadž nevlastním žádný mucholaptop nebo neco podobného, tak další díl čekajte až v úterý. Aj když autor bude vypadat eště horší jak na obrázku, tak to zkusím. Včéra sa mě snažila vedoucí nahnat na to školéné, ale řekl sem, že mám inačí povinnosti, starosti a radosti, keré mně ostatní možú enom závidět. podívala sa na mě soucitně, jak kdybych měl jít rodit, tož su zvědavý, co ty naše hody budú za porod. Ale zpátky k včerajšku - jak už sem sa tady zmiňoval při památných kněžpolských hodech sem si zničil svoje krásné a památné, jak říkala děvčica, o keré mám zakázané psat, hnusné a historické, boty. Bylo potřeba kúpit nové, ale furt sa to odkládalo, až včéra si Pajík řekl, mosíš, néni možné ani deň čekat. tož sem vyrazil na nákupy, sami víte, jak to miluju. Nejradši bych dal zadání nejaké babě, kerú to baví, a poslal ju kúpit pěkné boty číslo 45. Jak sa ukázalo, je to nešťastné číslo. Měl sem jedny botky vyhlédlé v prodejně kde prodávajú asi boty pro lidi, nebo´t sa menuje Humanic. asi majú aj zvířecí pobočku Animalic, ale tú sem eště neviděl. Tož sem si vytahl ty botky, aj kolem mě pobíhala taková cérka jakdyž ve firemních montérkách. Vyzuju sa a děvčica měla rázem jiného zákazníka na vyřízení. Ani sa jí nedivím, ono noha celý úřední deň zavřítá v botě, to je jak když motorkář přejede v srpnu třikrát tam a zpátky buchlovské hory a přežije. přežila to aj tá prodavačka, ale pro jistotu odstúpila k tom inačím zákazníkovi. Enomže 44 byla jakási malá a 46 už zas vypadala, že kdybych tančil ve Včelarech v KD, tož su pořád jednú nohú v hospodě, což by sa děvčici, o keré mám zakázané psat, určitě nelúbilo. Protože sa ve skladě nepodařilo najít požadovanú velikost, bylo jasné, že Humanic nebude mět nic. Kór když mně cérka naznačila, možná v jiném obchodě, tož sem si pomyslel, co jí na mně nevoní a šel sem nasraný, že nebude zase nic na metro. cestú sem potkal jakýsi skopčáský obchod, co vlastní synovec teho esesáka, jak ho tahlůi z téj argentiny. Tož sem tam vlézl a normálně sem tam viděl neco, co by sa na mojej noze dalo aj nosit. bylo tam dokonce napsané SLEVA to jistě úproto, že sa jednalo o kvalitní boty, o keré má každý zájem a toto sú poslední a tak sa jich chcú zbavit, aby mohli prodat aj ty šmejdovské. Tož sem si jich zkusil, zavońal sem panu Daichmanovi, kerý si u teho jistě vzpomněl na strýca, nožka padla na botku a botka na nožku a tak sem s vítězným úsměvem zamířil k pokladně. Děvčica zasej ve firemní kombinéze projížďala moju kreditku, ale furt nic. asi tá německá dokonalost poźnala, že už nejsu student, takže nemám právo platit kartú studentjunior. Tož sem vysolil šišky a šel sem. Ale su spokojený, zasej chvílu sa s nákupama nemosím otravovat

Jak sa tak dívám na ty diskusní příspěvky, mosím sa občas aj zasmít, nekdy aj zakrútit hlavú. každý si věří na to jak to obejde a už předem sa směje druhým, keří budú za trúby a neobejdú to. Já sa mosím přiznat, že aj když idu podeváté, já bych si nikdy tak jistý nebýl a kór letos. Obešel sem sice dycky pokaždé, ale jednú sa mně to málem nepovédlo a chasu a muziku sem dohnal až na samém konci dědiny, ale přeca. je to sice už dávno, tak dávno, že většina z Vás tehdá eště táhala hodového kačera, ale co si pamatuju úplně přesně bylo to, že sa tehdá také šlo od Bílovic. Vydržaly enom nejodolnější kusy a abstinenti, takže pomáli nikdo. Hlavně nedělajte chybu, kerú sem tehdy udělal já a sice že sem si šel nachvilku lehnút po nedělní obchúzce. Eště že mám ty mladší bratry, keří když možú neco staršákovi dat vyžrat a slova maminky: " za hodinu vzbudit za každú cenu" si vyložili tak, že za každú cenu je plným kýblem vody. Mosím ale uznat, že to funguje, než sem sice pochopil, co sa děje a pokusil sa aspoń jednoho chytit a řádně ztrestat, už sem byl v rámci možností probraný tak akorát (enom upozorním, to mladší byli Antoš a Pepek, Vašek tehdá neutáhl ani toho kačera). Na sále sem jednoduchým počtem zjistil, že nejsu zdaleka poslední, leč celú řadu krojovaných, keré sem ten moment neviděl, už sem večer neviděl, protože vúbec nedošli. Nejlepší z krojovaných byli Joza a Ula, což jak sa mě potvrdilo aj pozdější ročníky bylo jejich taktikú co nejrychlej sa k nekom vevalit na besedu. Jak sem si ověřil, jejich duch kráčá v chase dalej a o nekerých si tipuju, že sa ich letos budú snažit napodobovat. Holt máme každý svoje vzory. Ale abych vás enom nestrašil, před chvílú mně došel mail, že sa koná školéní o veřejných zakázkách. Říkám si super, tož to idu, to sa bude v životě dycky hodit. Potom sem sa podíval na datum a zjistil sem, že na ministerstvu mě tentokrát neuvidíja. v pondělí 27. listopadu bude mět veřejnú zakázku tak akorát Bačík, kerý bude mět za úkol pozbírat po dědině spící ožralé krojované, tak bacha, ať mu nekdo nepřiděláváte prácu, víte dobře, že je na ňu občas aj alergický. A nakonec jednu historku pro zasmání. jeden šohaj, tam od našeho konca už sa v nedělu moc necítil a tak sa vydal z Bílovic dom. Bohužel bylo eště světlo a tak sa vydal kolem potoka, což sa mu stalo osudným a ostudným. Bylo to zrovna v době, kdy lúku nikdo nesékl a cestu žádný neudržoval. z vyprávění našeho Pepka, kerý šohaja potkal, ho dotyčný ani nepoznal, ani nepozdravil. Možná si s ním chtěl hrát na vojáky, protože sa snažil střídavě maskovat v trávě, dycky po pár ujítých metrech sa do ní na chviličku skovál. Dóm došel zasraný jak jetel, dostal po čuni a na hody už víckrát nešel. Takže mládeži, bacha na gořalku a na vlkyplky!!!

Dneskaj sa to v práci jaksi rozjelo, už od včerajška sa na mě všecko valí, furt nekdo neco potřebuje a tak podobně. Dneska po ránu to rozparádil ředitel, kerý si vymyslel, že mu pomožú všeci chlapi se stěhováním. Akorát si vzpomněl moc brzo, eště sem neměl ani napsaný deník, ani vypité (kafé). navíc sa sem navršily jekési odvolačky a podobné problémy, takže su prácú načisto zavalený. A možu potvrdit, že to už je lepší byt v práci navalený jak prácú zavalený. Uvidíme, jak na tom budu za týdeń túto dobú, sám sa nechám překvapit. Ale včéra sem vám slúbil zážitky z neděle, tož poďme na to. Vcelku bez úproblémú sme sa s Gořkú prošli po lúkách do kostelíka, nebylo sice KK ale GK, no ale co už. Sám sem byl stejně nejvíc zvědavý na ohlášky, na kolik je v nedělu tá tento, jakdyž mša a potom aj obchúzka. Do ohlášek byla ale daleká doba a navíc sem od jistéj doby v žebračce osamněl, neboť Gořku to jaksi omrzalo. Bylo nutné najít si jiného kamaráda. padl mně do oka jeden šikovný šohaj, kerý furt pobíhal po žebračce a na všecky ukazoval svoje obzvláště vyvinuté škraňe. Samozřejmě sem sa na něho také usmíl, což mně okamžitě oplatíl. Bylo vidět že mamička už je z něho poněkud utáhaná, tož sem si řekl, že o dobrých skutkoch néni nutné mudrovat, ty je potřeba dělat. Tož sem si hodíl šohaja na ruky a´chodil sem s ním po žebračce, podívat sa na nástěnky a strýce co sedíja na lavce a tak. Akorát sem nepostřehl, že už sa chýlí mša ke konci, sice sem čul cosi o hodové mši na 10 a jakémsi překvapéní, ale nejak sem sa starál o teho mojého svěřenca. Naráz sa kolem nás začali plantat ostatní soplivci a šli si smětrem k farářovi - aha, asi pro křížek. Co včíl, k mamce daleko, byla na druhé straně žebračky, tož sme na sebe s mamkú aj s malým mrkli, nahodili škraně a šli. Křížek pro děcko je totiž po mši skoro tak dúležitý jek je pro ostarky cukrárna. Cestú sem nahazoval škraně všeckým okolo, nevím co bylo tak srandovní, jak kdyby lidi eště nikdy neviděli Pajiska s děckem.Všecko klaplo tak jak mělo, odevzdal sem mladého, mamka poděkovala a já sem mohl jít s klidným srdcem za odměnu do cukrárny. A včíl už zasej idu dělat, tož sa všeci mějte, ať už to čtete doma, v práci nebo ve škole.

sobota před hodama je odjakživa vyhrazená na cestu do lesa nadýchat sa čerstvého vzduchu. Na 17 párú krojovaných´účast 15 šohajú néni nejhorším výsledkem. Když sa ide do lesa, v nečem sa mosí nést svačina, obušek aj občerstvéní, dumali sme nad tým, jak to udělat, aby věci pro tři mohl nést jeden. Udělal sem medvídku mysli a ze systému mně vypadlo, že nejlepší pro začátečníka, který ide poprvní, bude školní aktovka, zašel sem do šatny, trochu ju oprášil a aj když sa antošek bránil, neměl na vybranú. Bylo jasné že v soutěži o nejoriginálnější honcovačku na chvójí nemože mět konkurenci, zvlášť když sa v cukrárně zjistilo, že aktovka byla kdysi stárkova. Po občerstvovací zastávce u Kamilú sme sa dostali do rajónu, kde sme rozbili základní tábor. Po poučení o bezpečnosti práce, taktické a strategické poradě sme vypustili mužstvo. tým hajných ve složení Já, Gořka a Surin sa vydal na obchúzku revíru. eště sme to ani neobešli a už za nama doběhl Nemrava, že sa jeho březolupský kolega usekl. My sme mu řekli, že jáko vtip je to docela dobré, akorát že mohl počkat eště púl hodiny, šak sa teprú škrábú na strom, tož jak by sa mohli tak brzo useknút. Když došel Peťa Bernatíkú a ukázal malíček, bylo jasné, že možné to je. vpomněl sem si na přísloví "Firma nabere blbcú a já s něma potom mosím dělat", ale bylo to prd platné moselo sa jít na ošetřéní, jak ináč než ke kamilom. Jako zdravotní doprovod sa sám vybral Surin, asi proto, abysme si s gořkú po hodině mohli řéct,že sme tam posleli toho pravého. Jinak zbytek mužstva sa celkem snažil, z toho Pamětník sa snažil až moc a z jednoho stromu shodíl asi 97% haluzí, což jak známo narozdíl od bonsaje smrku moc neprospěje. Když už sa hromada začala jevit jako dostačující, udělal sa oheň a začalo sa pit a zpívat. Mezitím sa vrátili dva maródi, vypadalo to, že narkózu dostali oba. Surin začal vymýšlat sútěž o najlepší salto do chvójí, což sa také snažil předvést. poté co sa zastavil o nejbližší smrček, bylo jasné že mosím vymyslet neco lepšího a bezpečnějšího. vytáhl sem dva nápla´tky a vyhlásil sútěz o nejrachlejší přeseknutí na tři díly. Jako první sa přihlásil Dvořka a Svaloň. Svaloň udělal čest svojej přezdívcce a zatrtýco sa dvořka mordoval, svaloň sa dakrát raozmáchl a byl vítěz, jeho kláda byla totiž asi o poznání ztrochbnivělejší. v dalším kole ho ale porazil Andrýs, a Andrýsovým vy\zyvatelem sa stal sám stárek. vzal to poctivě, vyslékl sa do půl pásu a začal poskakovat jak tajtrlík. Na otzku reportéra Gořky co by chtěl vzkázat souúpeřovi Karotka zařval " Sežeru jeho srdce", asi byl duchem pořád na zabijačce. boj byl napínavý a možná by došlo aj na to srdce, nakonec ale Karotka zvítězil a ukázal, kdo je tady šéf. v tom sa ozval zuvuk traktóru, Ota byl tady. Zachránil tým Vlastu nebo Kamču, protože do dalšího souboja sa chystali Gořka a Surin. jak známo s useknutýma prstama na noze sa dost špatně tancuje. Nakonec sme navštívili aj stárku a nejsilnější kusy sa dokonce objevili aj na zkúšce. Hlavně že sú všeci živí a zdraví, o neděli Vám povím až zitra, chcú tady po mně, abych konečně neco začal aj dělat

nadešel den sváteční, den zabijačky. začalo sa klasicky, řevem "Barani stávajte, voda už vře" tak jak dycky sme sa navzájem smáli, kdo vypadá po včerajšku jako největší vykalenec a vyběhli sme na dvúr, abysme to zahájili krátkú vzpomínkú na všecky zemřelé prasátka. protože kmucháček doslal 2 dni před zabijačkú ledvinový záchvat a Gořka si sám na hrocha nejak moc nevěřil, pozvali sme odborníky na slovo vzaté, sourozenecké duo Pepu a Rudu Dostálkovy, do kuchyně navíc děvčicu, o keré mám zakázané psat. Já a tata sme šli pro hrošíka do chlévka uvázat ho pěkně za přední nohu a vevést ho ven. to první sa nám podařilo na výbornú, to druhé na zcela nedostatečnú. Hrošík a prasátko totiž k sobě asi zahořali velikú tajnú láskú. Proto ich nebylo možné od sebe odtrhnút, pořád si do sebe ťukali rypákama a né a né aby hrošík vykročil přes práh. Nepomohlo přemlúvání, že v kotli a jitzrnicách mu bude dobře a opravdu sa mu uleví, že nastane naprostá fyzická a psychická rovnováha aj u něho aj u nás. Jako první ztratil psychickú rovnováhu Ruda, kerý nýám došel do chlévka pomoc s jakúsi deskú, jakože na vytlačéní, my sme sa zapřeli, hrošík sa také zapřél a výsledek ostál pořád úspěšný pro čtyřnohé zvířátka. dalším nápadem byl koš na hlavu a na cúfačku, hrošik zavrtěl hlavú na znamení nesouhlasu a z košíku byly rázem třísky na podpal. To už rozhodilo rovnováhu aj Pepovi, donésl druhý provaz a uvázal druhú přední nohu a hrála sa přetahovaná. hráli sme trošku nefér, dvá tahli a já sem eště vytláčal Hrošíka za prdel. Šlo to pomáli ale jistě. Mysleli sme si, že venku ze chlévka sa postaví na zadní, ale ten zmetk si na ně lehl a táhli sme ho na smyka po betóně. Asi nám chtěl ušětřit prácu s odchlupením báchora, ináč si to nedovedu vysvětlit. Asi ho to velice bavilo, protože si u toho aj veselo zpíval.´Spíš jak Hrocha málem jeblo nás, Ruda si zapomněl vytáhnút pojistku na střílačce, takže mačkal asi 5x naprázdno, než mu Pepa poradilk, že pokáď si chce vystřelit, mosí najprv odjistit. Nakonec sa ale podařilo dat hrošíkovi takovú narkózu, že sa z teho neprobudil ani v jelitách. a nakonec si zazpívali aj všeci ostatní, šak co by to bylo za zabijačku, aby u nás nebylo veselo.

Zlatým hřebem večera byla návštěva hokejového zápasu svobodní ženatí. byla to moja letošní premiéra a bylo to znat. Při nastupování sem si zapomněl obléct dres, takže sem v modré mikině vypadal jak házenkář a hlavně že idu hrát za ženaté, kór když sem sa se zápisným stramral na jejich lavičku. Prvních 5 střídání sem myslel, že dám kožu, srdéčkosem měl chvílu v ga´tách a chvílu v krku a dech sem chytal asi jak mladý Kačeńák při derby s Topolnú. nakonec sem sa ale nejak chytil, a začal dělat před jarú to co umím a sice pěkný brajgl. Když sem asi napopáté protlačil puk přes něho do branky, abych za minutu nahral z pozabranky tak, že si Jara myslel, že puk je eště nekde na za brankú, načež ho z omylu vyvedlo konstatování "Už ti tam zase cosi spadlo" Jarovo nadšení neznalo mezí. slova "zabijte už nekdo teho pokřiveného hajzla!" málem vyplnil Mira Grygarú, který sa s tým v dalším souboji moc nepáral a vypadal fakt nato, že by mě rád zbavil když né puku aspoň žívota. sdnažil sem sa mu přetáhnút dres, ale moc mně ro nešlo, nakonc sa mně podařilo aspoň zalehnút Jaru, který mnně nepřestával po zádech mlátit vyrážečkú, asi mně jich chtěl narovnat. moja největší chvilka ale přišla v poslední minutě za nerozhodného stavu 7:7. Ujeli sme dva sami na Jaru, já sem kolegu samohýla enom stínovál, on si ale přál abych rozhodl já a tak puk nechál pro mně zasebú. Provédl to parádně, překvapíl Jaru, ale aj mně. Puk, který náš Václav uklúzal pod víko už od svojích pěti rokú sem jaksi debilně netrefil, takže udělal 4 divné rotace, spadl Jarovi na rameno a odkotúlal sa vedle tyčky. v ten moment ledaři otevřeli vráta a bylo po zápase. konečně sem pochopil co znamená čumět jak puk, protož dovčilšku nechápu jak sem to mohl nedat. vystihl to Pecan tomečkú v hospodě, když řekl, Eště žes to nedal, kdo by ťa celý večer poslúchal. Takže už je jasné co je pro ženaté nejdúležitější: Néni dúležité zvítězit, ale nemoset poslúchat Pajiska v hospodě!!!!

Vezneme to popřádku, takže od čtvrtka. Aj když bych měl zmínit aj středeční cestování, poprvní v životě sa mně podařilo předjet pendolíno obyčejným expresem. Dúvodem předjetí byla technická závada na trati, ale já si spíš myslím, že nekde zapomněli utáhnút šrúbek a vláček sa trochu rosypal, škoda že sem neviděl ty nasrané manažery z ostravy jak to tlačíja aspoň do najbližší stanice v které je aspoń nádražní hospoda, protože co jiného može člověk dělat, když je to rozbité a pokažené. Ve čtvrtek sa celý den furt neco chystalo a rychtovalo. zpestřebním byla návštěva pohřebu tetičky z maminčinéj strany. nevím koho to napadlo, ale svěřili mně čtení. To ostatní napadlo Šulu, když řekl "Obleč sa!" myslel sem´, že sa mám nejak upravit, on ale myslel, jako že mám jít ministrovat. Marně sem přemýšlál, kdy sem neco poodobného dělál naposledy, nakonec mně došlo, že naposledy sem nedělal ministranta ale farářa u nás na fašanku. Byla to taková obnovená premiéra, ale žádném dejeavu, spíš Pajisek ministrant revival. Kdyš sem napotřetí pichal levú ruku do pravého rukávu, kaplan enom spráskl rukama, asi sa chtěl intenzivně pomodlit. Byl to pohřeb ale chtělo sa mně aj trochu smát a největší radost z toho měl náš nejmladší, který ministroval se mnú a já sem ho jako služebně staršího mosél poslúchat, což mu přišlo po dlúhé době zcela jistě nejzábavnější. Já sem mu zábavu oplatil po pohřebě, když sme chystali kotel na zabijačku. Najprv sem sa mu vysmál, že neví co je dvoják a potom, když stál na dvojáku a přidělával komín k plotu (samozřejmě drátem, čím jiným) pro svoje pobavení sem pod záminkú prověrky komína zapálil starú hadru a pichl ju tam. Smrad to byl opravdu intenzivní a navíc stúpal správgným směrem, srandovi přímo pod nos, na což si sice ztěžoval ale marně. zastal sa ho jedině tata, kerý řekl cosi o tom, že sme dvá blbci.

Včére sme měli smluvený sraz s Górišem. Né, že by nám včelarská hospoda u Kozelků už byla malá a chtěli sme zažit neco lepšího, ale když kluci Dostálkovi vyrazíja do světa, možú si zajít na pivo a debatu aj tam. Když sem ale gořkovi ve tři volal, v kolik ho mám dojet vyzvednút z té montáže, řekl, že z teho nic nebude, protože zabrali a zachvilku jedú dóm. Velice sem sa tom podivoval, protože původně mně tvrdil, že je to práce jako prase, kerú nebudú mět spíš jak ve středu večer. Za všecko mohl ale jejich zaměstnavatel Smolka, který sa usmívál, jak kdyby si navalil plné gatě a dělal, že on néni ten, kdo tady smrdí. Né že by jim slúbil za rychlost nejaký předhodový či předvánoční příplatek, to by si nenavalil do gatí, to by mu asi jeblo, ale ubytoval kluky na tak odporné ubytovně, že si radši řekli, než spat tam eště jednú nebo dvakrát, splníja plány na 200%. Takže tak funguje kapitalismus, když znechutíš zaměstnancovi nocleh, on bude srat na zákoník práce a bude dělat radši aj přes noc, aby sa mohl vyspat doma. Až budu mět svoju firmu, všeci moji lidi budú při služebkách spávat na koleji hvězda, to budú přibývat penízky. a tak místo slúbené 3P - pivní procházky Prahú, což by u mě začalo mět nádech pravidelnosti, Gořka valil na pivo ke kozlovi a já sem byl tak zblblý že sem ostaĺ delej práci a vytiskl si pár materiálů. Tiskárna sa z toho málem posrala, ale přesčas je přesčas. No a k téj našej zabijačce, ono je to dané aj tým, že když nám Jara Manclú vybíral v Zevosu dvě malé prasátka, přehlédl sa a hodil do pytla jedno prasátko a jednoho hrošíka. Z hrošíka vyrústl hroch a my sa bójíme, že bysme pozděj moseli vybúrávat futra nebo zeď, abysme ho dostali ze chlévka do jitrnic. Takové prasátka míval na dědině akorát tak vašek Dostálkú, což bylo způsobené tým, že jak bral zbytky ze školní kuchyně, občas sa tam moseli dostat aj nejaké ty drogy, a prasátka byly natolik zblblé a zároveň štastné, že enom žraly a žraly. další dúvod pro zabití hrošíka je, maminka tvrdí, že už nám v ledničce a mražáku docházá prasátkovské maso, což před hodama prý néni dobré. Můj argument "šak vyžerem Karotky, když majú stárka, oni to tak také dělajú" zanikl v řehotu mojích mladších bratrú nad takovým nápadem. Enom nevím, proč sa dycky najvíc směje nejmladší, kerý narozdíl od nás tam aj udělá nejakú škodu a úplně ho vidím, jak má hubu zaliskanú od cukrového a podobných pochutin. Ale aby sa neřeklo, protože je lepší těšit sa jak vzpomínat, mět tři zabijačky do roka néni špatné. jedna skončí a néni čas vzpomínat, už sa možeš těšit na druhú. A když prasátko žalem přestane papat? Gořka machroval, že ho zabije aj na dozvuky. No hlavně že neťápl třeba neco o pondělí po hodech... Ale hlavní zpráva dorazila včéra, máme napálenú první část kvasu, takže o motivacu rozhodně néni nouze. To zas bude pěsniček!!!

Jak to tak pozoruju na našej diskuzi, zasej sem svojím povíkendovým deníčkem ovlivnil většinu příspěvkú. Stačila jedna sobotní Debata s Gořkú a pro její kvalitu budem na hody asi volit misku a aj misáka. trochu sme zapomněli na to, že už podobnú anketu máme, a sic, anketa sa menuje Vypitá flaša, je smíšená, takže baby na sebe nemosíja žárlit a chlapom to nemosí byt jedno a má dvě hlavní kategorie. Dokonca sa považuju za jednoho z duchovních otců téjto ankety. Zatím Vás možu ujistit, že ostávám enom duchovním otcem rozličných akcí a reakcí, o nejakém děcku nic nevím nebo si nic nepamatuju, takže svícu na příští rok rozhodně neplánuju. Ale netruchlete, určitě najdeme příležitost, jak spolu neco společně oslavit, a když nenajdeme, já už neco vymyslím. Abych sa vrátil k vypité flaši, kritérium néni ani tak to, lesti m´á nekdo jak sa ´říka čuňu či postavu do kroja, ale celková kvalita jeho přínosu k hodování, ať při zkúškách nebo na hodech. Necháme sa překvapit, kdo eště co vyvede, je zbytečné hledat favority už před chvójím a hodama, ale je fakt, že to, jak nejmenovaný Lojza Knapú junior dokázal vymalovat chodbu na jedné z prvních zkúšek sa enom tak nevidí. Aspoň možem machrovat, že sú teprú 3 roky od rekonstrukce a už sa vkulturáku zasej malovalo. Aloisa ale limituje fakt, že ho néni možné zařadit do kategorie nejlepší nováček, protože byl už lóní a o starém mazákovi si može enom nechat zdát, protože to sa bude moset eště mockrát poblut či neco podobného, než doroste do kategorie kapacit. eště pro pořádek Vám připomenu, že hlasování probíhá zcela demokraticky, tzn. že hlasujú enom současní a bývalí stárci, protože ti už aspoń jednú ukázali, že sú schopni pro dědinu neco udělat. (stárky prominú, ženský živel by do toho moc kecal, takže bysme nikoho nezvolili - prastará stárkovská zkušenost)Každopádně sa snažte všeci, ať máme koho nominovat, je opravdu o co stát, každý z držitelú si ceny náležitě váží, je to neco jak v Americe Oskar nebo ve Včelarech Matěj. (když Lojza neuspěl na hody, třeba sa aspoń na Fašank neco urodí...) No a abych nebyl nařčený, že si nejzajímavější části Debaty nechávám pro sebe, bylo to opravdu tak, že sme sa s Gořkú přeli o to, lesti když zabijem jedno prase ze dvúch, keré od malička spolu v tom chlévku vyrůstaly, že to druhé bude mět smutek a nebude ho bavit žrat, takže bude psychicky a hlavně fyzicky strádat, o čemž Gořka tvrdil, že je to debilita. jak vidíte, kluci Dostálkovi sa bavíja o samé vybrané společnosti. Nejlepší argument mě ale napadl až cestú vlakem. měl sem řéct Gořkovi, že by to bylo, jak kdyby on a Surin byli zvyklí chodit spolu do hospody a naráz jeden z nich přestal, lesti by ten druhý také třeba ztratil chu´t. Ale potom mě cvaklo, že toto je opravdu debilita, protože tito dva určitě hned tak chuť neztratíja. A my stárci máme aspoň koho nominovat na starého mazáka, což je lepší jak nemět tam koho dat.

dneska po ránu sú ty stránky nejaké polámané. Jo, kdyby enom stránky... Podle přísloví, jakká stárek, taková chasa, by sa možná aj dalo řéct, jaký uživatel, takový přístup, zakže poká´d Vám to u Vás funguje, buďte rádi, protože u mě toi néni kdovíjaká paráda. Jednak je pondělí a druhak sa minulý víkend nesl ve znamení nejrúznějších setkání. Začalo to vlastně už v ten čtvrtek při setkání dvúch klukú Dostálkových a plynule to fungovalo až do dneška. Třeba v pátek mě nasral akorát řidič, co mně vézl z Otrokovic dóm, neboť mně napočítal aj 4 Kč za honcovačku, což by strýc Čumíčkú v živfotě neudělál. Asi budu moset napsat stížnost na čsad, aby na linky, kde jedú kvalitní cestující posílali kvalitního řidiča. Hodová zkúška mněla opravdu grády, nevím, lesti to bylo tým, že bylo svatého Karotky, ale v pátek sem si opravdu pořádně zabékal, mimo jiné aj "Zaleť sokol sivý pták", z čehož by měl staňa velikú radost. V sobotui sem sa zasej kvalitně pohádal s Górišem, ale o tom až pozděj. Sobota byla totiž ve znamení setkání absolventú arcibiskupského gymnázia. Byla tam celá řada známých aj neznámých tváří, takže byl důvod sa radovat, což já umím velice dobře. na konci setkání sme dostali takový papír jakdyž anketní lístek, kde bylo mimo jiné napsané, co sa nám na setkání nejvíc lúbilo.Po pravdě sem odpověděl, že asi obsluha v baru. Máme totiž na gymnáziu studenský klub (čti pub) jenž nmá ale jednu pro normálního člověka zvláštní vlatnost, je totiž nealkoholický. sedl sem si k baru a dal si kafé a jabkový džus, co už si asi nikdy nedám, jednak to má do burčáku hodně daleko, dále to chutná pěkně hnusně, což sa néni čem divit, když si vzpomenu co sem všecko dokázal prodat jako padavky. Zaujala nás aj velice povedená barmanka, jedna ze súčasných studentek, a tak sme súpolu s fidlerem a jílkem (to je syn teho senátora, takové já mám kamarády) hráli hru, kdo na děvčicu udělá největší dojem, z čehož byla pochopitelně velice odvázaná. já sem dokonce hecoval aspoń po štamprli citrónky, což ale ztroskotalo na tom, že neměli ani citrónku, ani štamprle. Zábavná hra nás přešla v okamžiku, kdy nám děvčica řekla, že je v tercii, což sem bleskurychlým pětiminotovým výpočtem spočítal na to, že by mohla mět tak patnáct rokú, takže já už su pomáli ve věku, kdy bych mohl byt jejím tatú. Za dovoz a odvoz naúz setkání nesmím zapomenút poděkovat manželom Ondrúškovým, jejich škoda 105 je skutečně kvalitním strojem. ze setkání absolventú sem plynule pokračoval na setkání Martinú. Pohled na Miru sice nebyl taková paráda jak na tú cérku v Kroměříži, ale zas tak moc to nevadilo, nebo´t setkání martinú sa začalo hodně rychle měnit v setkání boroviček, asi je to dost populární méno. Když sa k tomu přidala eště debata s gořkú, neměla soboda žádný kaz. vrcholem debaty bylo, když sme sa nemohli shodnút, kerá děvčica je v kroji šikovnější. Já sem zastával děvčicu, o keré mám zakázané psat a gořka zas děvčicu, kerá mně to brzo zakáže také. Nemohli sme sa shodnút, každý si držal to svoje. Co myslíte vy, kerá vypadá v kroji pěkněj?

Rozhodnutí padlo, že pojedem na Smíchov. Proč zrovna na smíchov? Inu pro neznalce Prahy uvedu, že je to spolu se žižkovem nejlepší pražská čtvr´t co sa týče koncentrace hospod na km. Způsob dopravy sme zvolili tak, že sa pěšky projdem na Národní třídu a poká´d nás tam nezmlátíja smbáci, tak přejedem dál. Při procházce sa mně to ale rozležalo v hlavě a řekl sem, že lesti chceme provozovat kultúru, tak rozhodně v kulturním prostředí. šli sme teda kolem Národního divadle, kde sme si zazpívali dvě fanfáry na plnú hubu - najprv znělku ze Strážnice, takové to papapápápapapapá,(papá) tádydatádyda, tádydatádyda, tá tá tá. Nato že eště Velehradskú fanfáru, co nám kupř hraje sadovanka na hodech Tá tata tá tata tá tata tá tata tá tatatátátá, tadadadadada, tá tá tátátá tadatatátá tá tadá, tá tá. Našim cílem ale byla výstavbní síň Mánes, kde sme okamžitě zapluli do restaurace v suterénu této kulturní Mekky. Vypadalo to tam jak na srazu vekslákú, to nás ale naprosto nemohlo rozhodit. Sedli sme do kúta a už sme jeli, kupodivu sa na nás nikdo neohlédal, takže sme sa nemoseli ohlédat ani my. jak sme zapěli Mistřickú šenkérku, bratranec sa po ní začal sháŇat, napsal jí sms a v zápětí měl telefonát od šenkérky, že máme přejet kdesi za ňú. Chvilku sme dumali, ale když v Mánesu začala skupuna hrát country (proto asi tolik vekslákú), zvihli sme sa a že teda pojedem. V tramvaji byl chvilku klid, než si bratránek vzpomněl, že v tramvaji sme eště nezpíval Zaleť sokol sivý k nám... Při zpěvu sem si všíml reklamy, na folklorní festival v KD Vltavská v nedělu 12. listopadu. reklamu sem si poš´tál, vytáhl sem ju prostě z teho igelitu a začal jeú zevrubně studovat. Po upozornění bratránka, že je to neděla sem ju tam se slovem "Škoda, zase sme přišli o kultúru" vrátil zpátky, což sa mně ale povédlo enom napúl a ten igelit málem spadl na babu co seděla podtým. po upravéní do původního stavu (igelitu, né nás) sme přesedli na metro a už tu sokol byl zas. bodejť v metru sme eště nezpívali.... nbejakým š´tastným omylem sme sa dostali do hospody na budějárnu, neco takového sem v životě neviděl. jednak byla úplně plná samých mladých šikovných lidí (né že by Joza, Reňa a Patrik nebyli mladí) ale tito všeci byli jaksi jak sa říká hin. Potom mně docvaklo, že su na finančním centru Prahy, takže je to tým, největším zážitkem ale bylá návštěva toalety. Místo pisoáru tam majú skleněný žlab, takže to vypadá jakože si chčíš na nohy, což baby asi nezažijú, a hlavně mně to přišlo v daný moment strašně srandovní, takže sem si to v té hospodě zopakoval eště asi 4x. U Kozla neco takového ale byt nemože, protože úplně vidím Šásu, jak do toho žlabu chodí spat. ke spánku sme sa dostali nejak aj my, až do přestupu na Můstku samozřejmě opět se zpěvem. Ráno sem si šel najisto do ledničky pro lahvátora, ale potom mně při pohledu na práznú ledničku docvaklo, že posledního mohykány sem lupl už ve středu při vařání mojéj speciality špek s vajcama. Naprazno sem si brkl a vyrazil do práce. už sa těším na oběd, jak si dám točeńáka. A vy to moc nepřeháńajte, v novinách zadarmo píšú, že sa kdesi otrávilo 7 lidí ze špatnéj gořalky, tož opatrně. A titulek v nadpise? Přeca DVA DOSTÁLCI DOBÝVAJÚ PRAHU!!!

Vylíčeno podle skutečných událostí
To co Vám dneska budu vykládast, zní jak prachsprostá povídačka, co sem si vymyslel nekde u piva, ale je to takový zážitek, co sa mě v Praze eště nepodařil. Začalo to úplně nenápadným setkáním s mojím bratrancem, méno vám neřeknu, abych ho nekonpromitoval, enom Vám napovím, že to néni děvčica, o keré mám zakázané psat aj když patří také mezi moje bratrance. Jednalo sa o malé právnické setkání za účelem nejakých konzultací, začali sme v hospodě u Pivrnca, ale to byl blbý start. Hnusná Plzeń za hnusné peníze. Během konzultací sme vypili 2,5 piva - soupeř si dal malé, tož nevím proč, ale na závěr sem si dal to samé jak on. Dostal mě tvrzením, že "eště néni ani šest hodin a už su navalený". Tým si ale navalil maximálně do gatí, protože takové tvrzení sem nemohl akceptovat a bylo jasné, že je potřeba ukázat, jak vypadá člověk, když je opravdu navalený. Pod záminkú, že mu ukážu nejlepší plzeň v Prasze sem ho neomylným orientačním smyslem (sám sa divím, jak sem sa dokázal na Josefově v tych úzkých uličkách tak dobře orientovat) sem ho dotahl do pivnice u Rudolfina. Když mu donésli druhú plzeň, kerá mu o poznání víc šmakovala, mlel cosi o tom, že už to nevypije. sem ho chlácholil, takovýma tým, jasně..., ale to sem nevěděl, co bude následovat. Napil sa a na půl hospody spustil: V širém poli studánečka... Chvílu sem na něho hleděl a přemýšlal, lesti ne´éni rodina se Suchánkama ale samotného sem ho v tom nenechal. Zaškňúřený Pražák u stolu, kde měl mimochodem na 19 hodin reservé pro kolegy z práce, takže sme u něho byli vlastně na besedě, sa na nás čímdál věcéj mračíl, ale ináč nám to celkem šlo, nikdo nás ani nepeskovál. Bratránek zavzpomínal na jeho narozeniny 2-3 roky zpátky, kdy sme takové vylomweniny dělali při oslavě jeho narozenin eště s Malinkú a jedním také nemenovaným farářem v jedné pražské hospodě, z které nás moseli na přání hostú vyhodit. Tehdy to byl opravdu kvalitní večírek, tak kvalitní, že ho bratránek vzpomněl ten večer eště třikrát. Abych alůe neutékl od včerajška - nasadil mně brúka do hlavy - vzpomněl, že byl lóní na hodech v Hustopečách, kde čúl strašně krásnú pěsničku, z keré si pamatuje enom jeden verš: " Že ho v srdci nosím" lesti prej to náhodú neznám. zapojíl sem v hlavě všecky šrúby, on takový útržek néni ani ten verš, ale v sekci Podluží v oddíle pěkné táhlé sem vylovil opravdu podařilo najít požadovaný spis opravdu podařené pěsničky "Zaleť sokol sivý k nám". Bratránkovo nadšení neznalo mezí, okamžitě si to začal zapisovat na lístek z hospody, v keré sme právě byli, nejaká tá čárka mu abni nevadila. po zazpívání a pro velký úspěch zopakování sme sa rozhodli, že půjdem najít nejakú hospodu, kde si pořádně zabékáme.

Dneska po ránu bylo metro obzvláště vyprodané. Nemyslím tým jedny z novin zadarmo, co sú podávané na místech z větší koncentracú lidí než 1/m, ale dopravné prostředek. Příčina byla jasné, od rána tady totiž poctivě poprchá a každý pražák ví, že v metru, narozdíl od tramvaje či autobusu určitě nezmokne. Maximálně sa tam utopí, ale to enom za předpokladu, že sa bude opakovat rok 2002 a Bém tam pražáky nažene, protože je to bezpečné. Každopádně tam byla pořádná tlačenka, což mně znovu evokovalo zabíjačku, jejíž termín sa neúprosně blíží. Eště víc mně tento górišovský svátek připomínala situace, ve které sem sa ocitl včéra. Večér si v klidu jedu z kina, vystupuju z metra a říkám si, herdek, že by nejaká demonstrace? smrdělo to kolem dokola takovým tým smradem, jakdyž si vsetíňáci na Jesenicku sehřívajú teplú vodu petkama a eště nečím lepším. Zachvilku sem aj zjistil příčinu, z jedneho odpadkového koša (typ takový ten pěkný kulatý) sa kúřilo, jak když na zabijačce fajruješ pod kotlem, voda ti vře a do teho sa přidává dým z polének. Rozdíl býl ale ve vúni, vařené maso cítit nebylo, enom ty polénka, z nichž dřevěné nebylo ani jedno. Větr tom vydatně pomáhal a byla úplná komedie sledovat reakce pražanú. Nekeří to obcházali po trávě 10 metrovýma oblúkama, nekeří sa to hrdinně snažili proběhnút aby potom kašláním a lapáním po dechu dávali najevo ostatním, že "todle přece není možný". Vtip byl v tom, že sa dýmající kaménka nacházaly přímo u frekventované autobusové zastávce. Já sem si zatím zkušeně koš nekolikrát obešel a dumál sem nad tým, jak dlúho by to eště mohlo hořat. Chtěl sem tam aj přiložit, ale jediné, co sem po kapsách našel, byla sázenka z tipsportu, o keré sem eště nevěděl jak dopadne. (Dneska sem zjistil, že sem ju tam v klidu mohl přiložit) Zaujal mě aj dvúmetrový černoch, kerý si šel odskočit za roh do keřa, kdyby to fúkl do koša, najisto bylo uhašené, ale asi sa před publikem stydělé. Autobus furt nejel, tož byl čas si všecko pořádně prohlédnút a usoudit, že nejpravděpodobnější příčina požáru byl nedopalek cigarety ledabyle odhozený do koša, obsahujícího množství hořlavého a dýmýcího materiálu typu igelitových sáčkú, petek a novin zdarma. Největší komedia nastala, když přijel už dost slušně obsazený autobus. otevřél dveři, aby nabrál čerstvého luftu a nejaké ty lidi. Byl to boj protikladú. zatímco o čerstvém luftu si celý autobus mohl nechat enom zdát (byl přímo ve směru větru) lidí sa tam sralo tolik, že ich ani všecky nepobrál. já sem stál na zastávce a mosel sem sa smít, nic jiného sa dělat nedalo. Za minutu mně přijel poloprázný autobus, do kerého sem v klidu zadníma dveřima nastúpil a pohodlně dojel k přechodnému domovu. Narozdíl od pražákú sem totiž během čekání na autobus nestudoval enom zabijačkový kotel, ale aj jízdní řády...

Pražáci včéra vyřešili jeden ze svojích největších problémů, problém s parkováním. Stačilo, aby sa v noci nepohodl polský s českým kamiónem (za každým prúserem hledaj Poláky)a od rána měli Pražáci plno místa na parkování. Mohli si vybrat mezi Jižní spojkú, D1,D4 či D5. (jedná sa o názvy dálnic, ne dúchodcú) Všady sa pohodlně nekolik hodin parkovalo, divím sa, že na nás nedopadlžhavý slúp jak na Sodomu, protože v téj koloně, to mosel byt panečku slovník. Když vidím dneskaj v novinách zadarmo letecké záběry, vypadá to, jak kdyby škoda, scania, mercedes, man a eště aj Tatra s Liazem dělali nejakú předváděčku. Mně to nepostihlo, já jezdím metrem, ale celá řada kolegú byla pěkně nasraná. Dokonce ani internet nefungoval, což nikoho po ránu nepotěší, ale o tom sem sa zmiňoval už včéra. Potvora evropská unia(kde to herdek dělám)nám chtěla zvihnút daň zb piviska, nejaktivnější zastánci byli švédi a Fini. To sa jim to mudruje, když beztak chlámú enom gořalku, z piva by sa im v té zimě chtělo furt chcat. Ono je to možná aj tak, že švédi celkově moc bnechlámú, lebo to majú zakázané a fini zas mosíja chlámat tvrdé, protože súsedíja s Ruskem. A jak sa říká, súsed je největší rodina. Naštěstí nás zachránil náš maskot Vlasta Tlustý, který spolu se svojím podobně vyvinutým německým kolegú zvýšení daně zablokoval. Takže možeme ostat (aspoň já a Karotka, kterému týmto přeju k včerajším 21. narozeninám) klidní a chlpat furt dál. A potom, že se skopčákama sa nám zle žije. Néni nad to, když súsed je největší rodina.

Dneska sa internet v práci rozhodl, že bude stávkovat. Celú firmu to jaksapatří rozhodilo, protože klasická snídańa u počítača tentokrát mosela odpadnút. Já sem sa po dlúhé době začetl do novin zadarmo a zjistil sem, že je to 89. rokú, co banda pobúchancú vystřelila z jednoho děla na jakési to iglú. Moje vzpomínky sice tak daleko nesahajú, zato si ale pamatuju, jak sme sa s Gořkú dělili o jeden lampión na jednom z posledních průvodů. Už tehdá mě fascinovaly plaménky svíčky a bylo jasné, že ze mě bude eskamotér. Akorát si nepamatuju, lesti sa u teho zpívaly aj nejaké písničky, neboť jejich text by sa dnes jistě hodil, když né na hody do Kněžpola, tak aspoń na fašank. V Hradci Králové si umíja také udělat srandu a tak tam do hospody pustili enom toho, kdo byl "socialisticky oblečený". Nejsu si ale jistý, lesti by to prošlo aj u nás, protože takové montérky barum a pokrývky hlavy rozličných včelaráků vypadajú stejně ať je rok 1985 nebo o cosi víc. bvelkého uznání sa dočkala obec Topolná, nebo´t až v pražském vydání novin zdarma byla zmínka o tom, že v topolské památkové usedlosti bude expozica slováckého muzea, která" přiblíží minulost domácí výroby slivovice. Etnografové nyní shánějí funkční i nefunkční zařízení a doplňky pálenice. zajímají se také o podomácku vyrobené přístroje, staré lahve..." Už vidím tú frontu dobrovolníkú, kteří se slzú v oku a neskutečnú hrdosťú odevzdávajú svoje domácí skvosty a s pocitem, že udělali neco pro další generace přestávajú s pálením. Etnografové by saměli obrátit na hradištské policajty, Ti majú každý doma nebo na chatě nejakú kořist z minulých let. V rámci zachování objektivity a také, aby kněžpoláci viděli, že sa nenavážáme enom do nich, bysme mohli na každé akci na devadesátce odnést nejaký exponát jako trofej, načež z toho po pár rokoch sestrojit funkční systém. Už Komenský kromě toho, že skákal z okna na baby, tvrdil, že nejlepší je škola hrú s praktickýma ukázkama činností. A eště mě zaujala jedna zpráva - pasivisté z Greenpeace (překlad "Zelení jak žaba") zabúchali vchod do ministerstva životního prostředí. Prý je nečinné a zbytečně tema dveřima větrá, čímž poškozuje ŽP. Tak si říkám, lesti bysme neměli zabúchat tento víkend všecky 2 cesty do Nedachlebic, když sú nečinní a nedělajú hody. Na Brod sa dá dostat aj přes Hradiště či březolupy a když tam nejsú hody, néni dúvod túto dědinú projížďat. A potom že sa tu vozíme enom po kněžpolákoch, nevíte neco na Mistřice?

Sobotu sem zahájil stylově, z postele sem vyletěl jak když střelí. Né že by sa mně tak chtělo jít na záchod, popdhrázú sem čul traktór a protože sem ho neviděl z okna, měl sem za to, že tata sa z nekým domlúvil na orání, akorát že zapomněl dodat, že už máme půlku pola zaseté, což pod tým snihem nebylo vidět. Realita byla naštěstí jiná, to si enom strýc Rozehnalů dojel asi po 5 rokoch poorat za barákem. Po uklidnění a vydatné snídani sme sa s Gořkú vydali pro náš plkač. bohužekl ale bylo pořád pod nulú a traktorkovi byla zima, takže sa rozhodl, že nikde nepojede. Po marném půlhodinovém přemlúvání taktórka nás přemlúvil aspoň strýc Štěpán, aby sme si sním v té zimě dali štamprlu, z čehož měl logicky největší radost on sám. Abysme sa nenudili, tož sem aspoń nařezál nejaké polénka, dlúho sem sa s cirkulú nepomazlíl, ak aby si nemyslela, že sem na ňu před zabijačkú zanevřél. Ostaly mně aj všecky prstyˇa tak sem si řekl, že v sobotu by sa mohlo jít na besedu - vzál sem to přes fáru k Ondrúškom, kde sem ale zastihl akorát Magdalénku s vysvětléním, že jirdgen je na besedě u Kozelkú. Nedalo sa nic dělat, šel sem také na takovú besedu. Akorát sa divím děvčici, o keré mám zakázané psat, že dycky skončím v hospodě, já sem tam přeca šel enom na besedu. nejvíc rozbesedovaný byl Gořka, jednu dobu vypadal, že ostane na besedě aj s noclehem. Všecko sa změnilo v okamžiku, kdy Surin zmínil, že v Topolné probíhá Celtik party bez drog a alkoholu. Gořka okamžitě ožil a začal zařizovat zájezd, nakonec sa mu ale k jeho štěstí nikoho nepodařilo přemluvit. Mohlo by to totiž dopadút tak, že by Gořku po příjezdu do búrovcú začali mladí katolíci s abstinenčníma příznakama hromadně olizovat, protože jeho pot by byl vítaným a vydatným zdrojem alkoholu. Eště v nedělu ráno by z Gořky nejakú tú bańku šlo bvycucat, zvláš´t, když sa po kostele zamířilo na derby. Jak sme Nejmladšákovi slúbili, v duelu s topolnú a strýcem Foltýnovým ho dojdeme vydatně podpořit. Prvních 5 minut byl na koni strýc Foltýnú, topoláci nás nepustili pořádně ani za půlku. Změna nastala v okamžiku, kdy sa zjistilo, že zatímco topoláci dojeli razítkovat tyčky, bilovjáci hrajú fotbal stylu co střela to gól. Každý gól sme slavili bouřlivým aplausem a zpěvem, což přineslo také nečekané ovoce. Sranda pernamentně krútil hlavú a dělal že nás nezná ale hlavně sme rozhodili našeho gólmana, mladého kačeńáka, který pustil gól alá Pajis, takže na moment vrátil strýca Foltýnového do sedla, hlavně když ze stavu 3:1 bylo 3:3. Než sa nám ale stačil strýc pořádně vaýsmát, kanonýr vojna neomylně zavěsil (potom spálil další 3 tutovky)a bylo vymalované. Po zápase sme udělali špalír a našeho Srandu vyprovodili zpěvem a potleskem, jak řekl u oběda, před takovú kulisú eště nehrál. Pomohli sme zkrátka k velikému vítězství!

Uplynulý víkend sa nésl ve znamení celé řady větších aj menších výher.Začalo to už cestú z Prahy, když sem na Míráku čtvrt hodiny marně čekal na pořád nejedoucí bus, došlo mně, že cesta do Otrokovic tentokrát nebude opostrádat adrenalin. Rychlé přesuny metrem mně stejně byly prd platné, protože na hlaváku to vypadalo, jak kdyby jela na seznamovací zájezd Karlovka s Ekonomkú. Akorát nechápu, co jich vedlo k tomu, že moseli jetz zrovna mojím vlakem. Na nákup jízdenky sem rezignoval, ale svědomí mně nedalo a tak sem sa předpisově nahlásil prúvodčí už v Praze. Kdybych to neudělal, mohl sem jet do otokovic až z Pardubic, stejně jak děvčica, co stála vedle mě na chodbičce už od hlaváku. Jinde než na chodbičce sa stát nedalo, na záchod sem zkušeně šel už před Libňú, neboť tam sa začala v chodbičce tvořit druhá řada. Korunu tom nasazovali zoufalci s tema největšíma batohama, keří sa s trapným zdúvodněním, že majú místenku nekde na druhém konci vlaku snažili najít svúj vagón, kerý stejně zapomněli připojit. nakonec to stejně dopadlo tak, že tito šťastlivci měli místenku v chodbičce u záchoda a byli za to rádi. V Zábřehu sa na mně ale konečně usmálo štěstí a mohl sem doplnit v kupé počet cestujících zase do plného počtu, čímž sem moc nepotěšil jedno déčko, keré jelo vlakem ńaposledy asi za komunistů a tak si myslelo, že pojede 20 prázdných vagónů - rozčilování sa nad plnosťú vlaku v pátek nebo nedělu už dávno není populární. Na nádraží na mně čekal Karotka, nebo´t gořka zase spravoval feldu. ani sem sa nestačil pomodlit a už sme byli doma, největším vítězstvím cesty bylo to, že sem přežil. (myslím teda hlavně ve vlaku, Karotkovi děkuju za skvělý servis. večer sem sa těšil na komedii v kinosále, ale žádná sa nekonala. jak mně pozděj vysvětlil tata, komáři sa pohádali už deň dopředku, zašklébili si na sebe, zanadávali, popráskali dveřima a tak ošidili o podobné představení občany, co sa došli podívat na srandu u volení starosty, snáď zas příště. moje obavy sa potvrdily hned po zastupitelstvu na slavnostním přípitku - jako nejmladší sem mosel gořalku neenom rozlét, ale aj roznést a navíc eště vypit! Bylo vidět, že sa na dědině nedělá nejaká politika, protože po baňce si dali všeci napříč politickým spektrem, nekeří aj dvakrát. Lesti bude každé zasedání takto úspěšné, tak sa máme na co těšit.

Dneska po ránu bylo v praze jak vymetené. Nikde sa neválaly psí hovna, igelitové sáčky, vajgly, ani injekční stříkačky a ožralého bezdomovca vidět nebylo. Né, že by sa Bém snažil před svojím znovuzvolením udělat 4 roky slubovaný pořádek, ale všecko sa to skovalo pod vrstvu čehosi, co napadlo dneska aj u nás. První sem sa sice bál, že to može byt nejaký spad /nemyslím malého Butrusa/ z pražských továren, ale když sem uviděl zofalca, který sa na favoritu s letníma gumama snažil vyškrábat do kopca s dvúpromilovým spádem, bylo mě jasné, že zima dorazila aj do Prahy. Naštěstí dneska dóm jedu vlakem, čili očekávám podle sloganu, že auta stojí, vlaky jedú maximálně púlhodinové zpoždění. Mosím byt totiž dneska doma zavčasu, neboť v kinosále sa po dlúhé době zase hraje. Né, že by to byl nejaký hollyvúdský idiotský film, ale aj u kúsku volba nového starosty a spol. v podání bílovských ochotníků nemosí byt absolutní nuda a propadák. pochopitelně sa těším na svoje štěky, už týdeň studuju text této tragikomedie (zákon č.128/2000 o obecním zřízení) a su zvědavý, jaký bude úspěch u publika. Já očekávám aspoń to, že nový nebo staronový starosta poručí všeckým zastupitelom. je to přeca pocta, byt zvolený, a mosí sa to zapit, aby to vydržalo po celé čtyři roky. enom mám trochu strach, že jako nejmladší člen tam budu šikanovaný a budu moset dělat to, co ostatní chtět dělat nebudú. V celku sranda by byla, kdybych mosel dělat zastupitela, jednání zastupitelstva by sa protáhlo asi tak na 6 hodin, než bych to všecko nadatloval. Ale třeba po mně enom budú chtět neco normálního, jak u nás doma chceme po srandovi - jako je nosení lahváčů, vynášaní koša atd. Náčení bych umívat nemosel, to by mohla zvládnút nejaká baba. Do jedné funkce sem sa ale zvolil sám, budu dělat kronikářa zastupitelstva a na tychto stránkách vám budu plně a pravdivě, jak to umím enom já, popisovat prúběh a zajímavé body v jednání. Nejlepší je ale vidět divadlo na vlastní oči, takže kdo možete, dneskaj v 6 večer sa v kinosále hraje, dojděte sa podívat!

Tak jak sa ve světě kdysi říkalo, co Čech, to mizikant, což sa pozděj opravilo na co Čech, to fotbalový a hokejový trenér, ve Včelarech to vypadá na veliké množství renomovaných architektů a dopravních odborníků. Každý má v záloze aspoń jedno řešení, nekeří už aj víja, kdo to zaplatí. U nekerých sa objevila aj inspirace vsetínským starostů. Aspoň bylo vidět, kdo kom leží v žaludku a jak moc. Zatímco Karotka by v rámci rozšíření nádědiny jejich barák zahrnul buldozérem, děvčica, o keré mám zakázané psat, by ich enom pichla pod most, ovšem u ní je jasným favoritem rybníkářka, která by mosela uvolnit místo pilířovi z nadjezdu.Nelze opomenút ani nápady hráška, která by nás jednu cestu posílala po hrázi naokolo přes tálák, jednosmrka je jednosměrka a my nejsme Joza Volaříků, aby sme ju nerespektovali. Akorát zapomněl Hrášek dodat, lesti je to jednosměrka směrem k hospodě, nebo až od hospody, v tom případě bych asi chodil radši přes Košákovo humno. Výsledek by stejně odesralo zase Kněžpole při první větší vodě, protože denní průjezd kročilových tatrovek od táláku po hrázi udělá se stabilitú a pevnosťú hráze svoje. To bysme si potom tú cedulu pošťávali z praktických důvodú, kdyby by nám odpluly všecky čluny, abysme sa měli na čem dostat dom. A nejaký veselý zážitek na rozlúčku? Včéra sem jel z práce autobusem se šíleným řidičem. Né že by měl zpožďéní, jél dokonce spíš než měl v jízdním řádu, ale jel jak to prase. V nekerých úsekoch jel najmeńej 70Km/h a vztekál sa, když na něho lidi zvónili v zastávce na znamení. Myslel sem si, že bude rodina s Horňákem nebo Krystýnem, ale nevypadal na toNa každém hrbě sme v zadku hépali jak šušnivci na trampolíně a zábavné bylo poslúchat pražské paničky s jejich hlážkama " No to snad není možný, von se snad zbláznil" Nezbláznil, vysvětlení bylo úplně jednoduché. Když dojel na konečnú, kde sem přesedal na další spoj, ani nečekal, až vysednú všeci cestující a utékl do pola. Cítil sem s ním, znám ty pocity, akorát bohudík/bohužel nedělám řidiča autobusu.