Nevím, co sa po novém roku děje, ale můj plán na to, že zážitky z vánoc napíšu za jediný deň totálně zkrachoval pod náporem prácechtivých žadatelů. No ale včíl je chvilka klidu, taož pokračujme tam, kde sme skončili - 28. 12. U ranní kávy a novin (popravdě spíš u ranního sraní a novin) sem sa dozvěděl smutnú novinu, že Ostravak pověsil svoje dřysty na hřebik. Pry už ho to jaksi zmahalo. No co už, sám na sobě pociťuju, že sbírat studijní materiál, aby bylo o čem psat, je často náročné, kolikrát hlavně na druhý den. Zrovna minulý čtvrtek nepatřil mezi tak náročné. aj když je pravda, že tata sa na můj nápad nařezat před zabijačkú dřeva netvářil zrovna moc nadšeně, ale protože to bylo potřeba svolil. Ale nebojte, to že deník přibývá tak pomáli, néni tým, že by mně chyběl nejaký prst, šak beztak píšu enom dvúma, max třema. Potěšení způsobil Gořka, kerý sa vrátil z nemocnice. to ale moc nepotěšilo šestku, kerý prohlásil "To je blbec, já tam plánuju trestnú výpravu a on tam néni ani schopný vydržat o deň navíc" Já sem to celkem chápal,. také bych ocenil Baboušovu návštěvu, ale že bych na něho mosel čekat v nemocnici, tož to né. Další část dňa sa nésla v chystání na slávu, kerá vypukla na druhý deň a tak sa šúrovalo, chystalo, nosilo, přenášalo a odnášalo, šak to znáte jaki to chodí když sa chystá na nejakú slávu. Kola sa z podkolně dycky uklúzajú na jamu, tak aj letos. V šest sme jich odvézli a v sedm sme ich vézli zpátky. Jak by totiž řekl Jarek Nohavicú, Začalo sa sypat "to hnusné bílé svinstvo za limec" Já sem sa ale moc nedivil, šak byl prosinec. Hlavní šú mně teprú čekala. Slúbil sem totiž děvčici, o.k.m.z.p., že si pro jeden večer vyměníme pozice, já budu střízlivý a ona si bude hrát na Pajisa, čili vyrazí za kámoškama do Uherského Ostrohu. Snížek bílý sa sypal pořád věcéj, ale jak sa říká v jednéj anglickéj pohádce: "Promise is a promise, my daughter" a kdy jindy sa majú sliby plnit, jak o Vánocách, aj když to neříká Jarek, ale Janek. Tož sem metlú ométl feliciu a vyrazil. Konečně sem viděl všecky šoféry dodržovat 50km/h, a to neenom v obci. Silničáři podle očekávání situaci zvládali tak jak dycky, takže po nich nebylo ani vidu ani slechu, natiž tak posypu či soli. No ale nejak sem to doklúzal tam aj zpátky, ani tú pumpu sem netrefil, už si zase pomáli zpívám "Dva roky jezdím bez nehod"...

Protože Vánoce sú svátky klidu, míru, pokoje a božího požehnání, bylo třeba tyto ingredience štědře rozdávat do širokého a dalékého okolí. Takže jestliže sme sa předchozího dňa ocitli až daleko na východě na bílovskéj Chmelnici, tentokrát sme s Baboušem zvolili směr jižní a šli na besedu do kopca. Jak bývá u této besedy již tradicú, dycky je potřeba k Andrejom neco donést, říká sa tomu přínosná návštěva. Tato tradica byla založena při našej první nehlášené návštěvě v tomto domečku, kdy tam krom gořalky neměli žádné jiné pohošténí, a tak teta Andrea mosela oběhnút súsedy, vybrat od nich výpalné a to nám potom v podobě rozličných cukrovinek a slanného pečiva poskytnút. Malá zrada sa konala už ve Včelarech, neboť sme k našému překvapení zjistili, že hypermarket Hanka má zavříté, a co víc, bylo zavříté aj u Kozla. Abysme ale pošetřili súsedy, zašli sme k nám dom, kde sem cosi vyštrachal. Babouš sice potom tvrdil neco o tom, že sme měli jít k nim, že tam nikomu kolekce moc nejedú, ale co už. samozřejmě sme byli srdečně uvítaní a okamžitě a střelhbitě pohoštění ideální konbinacú gořalky a úzeného, vše čerstvé a chutné. Beseda sa rozjela, tak jak to my umíme, a vůbec nám nevadlo, když svobodné céry odjely kdesi do Topolné, nám stačilo besedovat s maminkú. K velikému překvapení jednoho z galánů od svobodných cérek, Ti dvá otrapé, o kerých si myslel, že po návratu z Topolné budú už dávno pryč, sa eště o půl jedenácté rozvalovali v obyváku. Což je to pro nás ale nejaká hodina? Nehledě na to, že o jedenácti došel hospodář z odpolední, tož přeca hned nepůjdeme dom, mosíme pobesedovat aj se strýcem Andrejem. Tož abych to zkrátil, když sme sa vymotali do úvoza, už/eště byla tma, ale bez problémů sme trefili aj ke Kozlovi. tam nás telefónem svolával Jara Vojáčkú, neboť probíhala ukončená sportovců z HC Včelary. Na úplný závěr nám přišlo srandovní, že bych mohl oplatit Baboušom žídlíkové prázdninování a tak sem šel na prázdniny. Vychytal nás ale strýc Staňa, kerý nám dal huláka s dovětkem zitra si o tom eště povíme. Na to sem nechtěl čekat, protože ono už vlastně bylo zitra a Hulák s velikým h mohl přiletět každú chvílu. Sebral sem sa a šel, aby ze mě měli radost aj doma...

Tož zasej to vyšlo na ty Chlebice, co už. Aspoň sem poslechl chrámový sbor ze Sobolup, na falešné soby zpívali celkem čistě. Sraz na obchúzku sem autoritativně stanovil už na jednu hodinu, asi pro to, abysme na Chmelnicu došli nejak rozumně. Byl tam aj stanovený stopstav, u Kamilú do půlnoci a u Ramú do jedné. Sice tak tak, ale stihlo sa to. Brzký start do zápasu zaskočil kluky Kačeňákovy, keří eště o čtvrt na dvě obědvali. Letos sa chodilo aj s čagánkem, kerý sme nechali asi tak tři roky zpátky u Kozla a já sem ho letos před hodama našel ve sklepě pod pódiem. Nevím proč kluci obědvali, když nás po cestě potkalo tolikých dobrútek. Jako svojého spolupiča sem si vybral Babouša, řekl sem si, že co vydržím já on také a naopak. Z mnoha zajímavých setkání mně utkvělo to u Knotů, kde sme si se strýcem domlúvili tajné znamení, když si budu u nic chtět dat po bani. Stačí řéct "idu k vám na krtka" a je to domlúvené. Podařilo sa nám umlúvit aj Jiříka, kerý sice pod záminkú, že sa mosí učit, nechtěl vůbec jít, ale nakonec šel a možná toho ani nelitoval, aj když kdoví. Ze startu s nama šli aj Andrýs s pamětníkem, už u Ondrúškú ale zistili, že toto asi nebude pro ně to pravé ořechové. No vyjmenovávat všecky baráky vám nebudu, pomáli sa dostaneme k závěru. Od Jirgenú sme šli ke Knapom, aby sme zjistili, že jim tam pod stromečkem nechal Ježíšek Křoviňáka. Jura totiž došel, viděl a lehl. Asi si myslel, že už sa propil až do Velikonoc, protože roztahl ruky jak kdyby byl na kříži zavřel oči a čekal na vzkříšení. Za pár minut sa ho dočkal, vstal z mrtvých a se zvukama, keré připomínaly čertovské hudrování, vyběhl z baráku v ponožkách ven. Poslal sem za ním Mańáskové divadlo, aby na něho dohlédl a jako správný komediant v případě potřeby vedl loutku. samoser Karotka řekl, že už ho to nebaví a místo na Chmelnicu sa šel dom vyspat. Ke Kamilom sme došli za 5 minut dvanáct, nekeří aj po. A putování sme uzavřeli u našej stárky, nekeří ve tři a nekeří, jako třeba jeden nejmenovaný študent a nejmenovaný oslavenec, až v pět. Možná slyšeli aj klekání

Den začal tradične cestú do kostela, akorát byl problém, že sem mosel jet do Nedachlebic, následky probdělé noci byly přeca enom znat. U oběda sem to ale shodil tým, že sem slyšel o tom, jak majú v Chlebicách parádní výzdobu v kostele, že sem to moel vidět. akorát nevím, proč sem to mosel vidět aj na Štěpána, no ale co už. Po obědě sa jelo na tradiční návštěvu do Topolné, kde sa letos sešla vskutku celá rodina, tak jak to má byt. Proběhla pochopitelně aj nejaká tá štamprlička, přeca enom by to cukrové bez proplachován´í mohlo v krku zaskočit. Největší nápor mě ale stejně čekal. U nás doma sa totiž pékla štěpánská bábovka. Jak všeci víte, lesti sa nečem u Dostálků nikdy nebránili, je to nalévání štamprlí, jak o tom svědčíja aj leckeré ztracené a tetkú Škráčkovú potom najíté telefóny. Nebránili sme sa ani zpěvu nejakéj téj koledy, šak né nadarmo sem sa trápil a po obědě tvořil tahák. Byly to sice verze, keré v kancionálu nenajdete, tvořil sem to totiž z paměti, a co si budem povídat, nekde sem si to upravoval. No a po pečéní sa šlo shlédnút hodové video. samozřejmě sem patřil k hlavním hvězdám programu, celá řada záběrú se mnú byla viceméně komických. Mohl sem ke konci vypadat také celkem komicky, co si budem povídat, zas tak málo toho nebylo. Ale protože sem věděl, co bude následovat, zkušeně sem lehl za Vaškem, neboť to je záruka suché vlastní postýlky. Protože už sem byl bve stavu plném skvělých nápadů, nainstaloval sem malú past na vetřelce. A sice sem nalíčil staré tepláky (provaz sem na húře nenašel) a na to pichl jakési ty hrklávky. baby o to sice nezakoply, ale aj tak to fungovalo. Jejich šeptání "pozor tady tá svińa Pajisek nalíčila past, překročte to" bylo natolik hlasité, což néni vzhledem k tomu, že šly děvčice od Bílovic nic divného, že sem byl spolehlivě upozorněný na jejich příchod. Zakutal sem sa tak, že mě nebylo vidět a poslúchal. Baby začaly ńúrat, ale když viděly Vaška spícího jak andílek, první šly po Antošovi, jeho komorní ááááááááá bylo neopakovatelné. Nejak jim to nedalo a Lucina Manclová začala dumat nad tým, že tá peřina nad Vaškem je na 12 letého so´pláka moc nafúklá, protože v tomto věku sa přeca enom těhotenství moc nenosí. a tak aj já sem schytal svoje, aspoň budu tak krásný tak jak lóní. Mosím všeckým děvčicám poděkovat, jak řekl tata "tolik bab sem u nás eště neviděl"

tak jako každým rokem, aj letos vyšel štěsrý den, lidově zvaný štědrák, na 24. prosinca, čili Ježíškovi narozeniny. Letos to bylo okořeńené aj tým, že byla neděla a tak sa šlo do kostela ráno aj večer. Největší rozdíl byl asi v tom, že po půlnoční už byla zavřená cukrárna, takže sa moselo jít až do hospody. Po deváté sa šlo do cukrárny, přeca aj tá paní Kolaříková si zaslúží pěkné Vánoce. Protože nemá svátek Ježíšek, ale nekdo uplně jiný, šel sem udělat pěkné Vánoce aj do zahradnictví Janotovi. Jak sem zjistil, pěkné svátky mu přály snáď celé Bílovice, protože byl načisto vyprodaný. Přeca enom mu tam neco ostalo, takže sem mohl vyrazit gratulovat. U děvčice, o.k.m.z.p. sem dostal po štamprli, což je rozhodně lepší, jak dostat po čuni. No a nadešel ten očekávaný štedrák. Zlaté prasacko sem opět neviděl, bylo to asi kvůli tým pár štamprlám a nejakém tom pivu. zajeli sme si pro Gořku do Hradišťa, čili sme byli načisto kompletní. akorát že Gořka místo táhání kostí z kapra so mohl dat enom trochu polévky, ale bylo to prý lepší jak kopanec do bolavého břucha. Pod stromečkem byla hromada dárků, krom té klasiky sem dostal aj novú peněženkua novú honcovačku, se kerú by sa dalo cosi odnést aj z teho Žofína. Takže na příští rauty už budu vybavený a možu neco donést aj dóm. Ostatní ode mně dostali rozličné publikace, nejmladšák nafasoval Rychlé šípy, to aby furt neseděl u počítača a nepsal furt nejaké hovadiny. Akorát sa trošku bójím, že sa neshlédne v Mirkovi Dušínovi, ale jeho oblíbencem bude spíš Štětináč anebo ten s tú kapucú. mojím byl Rychlonožka, ten dycky neco vymamlasil a ostatní to moseli dávat do rychtiku, takže byla fur sranda. No a po večeři sa zapěly nejaké ty koledy a šlo sa na půlnoční, protože na štedráka to tak má byt. No a po půlnoční sa šlo pochopitelně ke Kozlovi, protože na štedráka to tak má byt. Břeca Héru s Václavem navodili takovú vánoční atmosféru, že sem tam vydržal až do čtyrech do rána, šak je přeca potřeba pořádně si vychutnat tú svatú noc...

den začal tak, že sem si dal ke snídani neprodleně lahváča, co bych také mohl snídat jiného. Aj když si vlastně nejsu vůbec jistý, zda sem to potřeboval. Od Kozla sem totiž vypadl už v jedenáct. Né, že už bych dál nemohl, šel sem dóm protože za to mohl Gořka. Nebylo to následkem nejakéj našej hádky, ale jeho podrážděného báchora. Jak už sem sa zmiňoval, následkem jeho porodních bolestí nás bylo málem u štědrovečerního stolu o jednoho méň, nakonec sa to ale spravilo a tio je dobře. no ale vratme sa k sobotě, zábavu sem si našel rychle a sice řezání polének, což já rád. No a večer byl ten slavný předvánoční večírek plný rozmanitých společenských her jako sú dostihy a sázky. Abych sa vyhl riziku porážky, přijal sem funkci bankéřa. Beztak o vítězovi bylo rozhodlé předem, ani by mě nenapadlo, že može vyhrát nekdo jiný než to dítě štěstěny. Když vzápětí začal porúčat aj ten oslavenec, vůně borovičky nám připomněla blížící sa svátky. My máme sice doma smrček, ale jehličí nás nezničí...

Máme po vánočních svátkoch, já su zasej v práci a mám hromadu času napsat Vám celú historii z vánočního dění. Jak ste si jistě všimli, mezi svátkama sem nestíhal nic napsat krom jedné vánoční maličkosti, dalo by sa ale řéct, že sem sbíral studijní materiál, jak sami posúdíte, nebylo toho zas tamk málo. Začněme po pořádku, zpátky v pátek před Vánocama. Smířil sem sa s tým, že pojedu napráskaným šohajem, což je vlak, kerý jede ve 3 z Prahy a podle očekávání mojého aj médií měl byt totálně vyprodaný. jak sa říká - člověk míní a pán bůh mění. V tomto případě sa o změnu postaral náš ředitel. Ve dvanáct nám poručil vypnút počítače a vypadnút z práce, že už néni na nikoho zvědavý. tož sme ho teda poslechli a já sem valil na vlak, cio jede 12.26. bez problémů sem ho stihl, k mojému překvapení u pokladen nebyly žádné fronty, dokonce aj v kupéčku sme seděli enom čtyré. asi to bylo tým, že sa všeci studentíci nechali nahuškat a vyrazili spěšéj, takže nám pracujícím nechali poloprázdný spoj. Jediná vada na kráse byla v tom, že sem si nestihl kúpit do vlaku žádného lahváča. tento deficit sem dohnal naštěstí na mašince a večer u Kozla, dalo by sa řéct, že sem ho možná aj předehnal.

Nebojte sa nadpisu, nehodlám psat o děvčici, o.k.m.z.p., ani o Jojdovi Křemečkovém, či nekom podobně velikém. Holt máme ten vánoční čas a já vám mosím pár zážitků napsat. Né že bych neměl inačí zaměstnání, mohl bych jít například do ho¨spody, ale beztak zachvilku jedeme do Topolné a navíc by si Mira mohl začat myslet, že su v hospodě doma a mohl by mět patom výčitky svědomí, že mně včéra zapomněl dat nejaký dárek. největším dárkem tentokrát pod stromečkem nebyly žádné ponožky, natož svetry, ale Gořka zbořka. Né že by snáď ležál pod stromečkem zabaléný v tom barevném papíře, seděl za stolem, ale bylo to rozhodně lepší, jak kdyby ležal v hradištské nemocnici. tam by mohl čumět akorát tak do blba, takto sa aspoň mohl semtam podívat na mě. Jak jistě všeci víte, v pátek ho postihly takové bolesti báchora, že sa nevyhl nucenéj hospitalizaci. jak to sám včére už s humorem hodnotil, "už sem zažil hodně kocovin, ale toto bylo neco jiného". Je fakt, že když ho naši vézli do nemocnice, svíjal sa v autě tak, že tata si myslel, že bude na staré kolena snáď dědečkem, lebo to vypadalo, že Gořka najisto porodí. Tož nepovédlo sa, takže strýček ze mě eště nebude, uvidíme, s čím sa vytasí Antoš. No hlavní je to, že za pomoci kapaček a šikovných sestřiček a zdravotních bratrů sa Gořkovi podařilo bolest odehnat. snáď ho nebude potřeba ani kuchat, aj když to by zrovna do nemocnice jezdit nemosel, šak tata to natrénoval na kaprovi a v pátek máme zabijačku hrošíkového brášky (Dle tatových střízlivých odhadů zhodil od nešťastného kolegova úmrtí 30 kg), takže by tú operaci mohl mět Gořka aj s narkózú. No hlavně ať nám ho pustíja, bude to mět sice kluk blbé, když sám bude na čaji, zatímco my si budem olizovat huby zamaštěné od mastného a od gořalky, ale co už. Tyto Vánoce sme totiž objevili moudro, že když je rodina u stolu kompletní, zas taková maličkost a samozřejmost to zas néni...

Všeckým svojím fanůškom aj tým ostatním přeju krásné a pohodové prožití nastávajících svátků plné nových zážitků a prožitků. A´t už věříte na to, že dárky nosí Ježišek, Pajisek či ten americký šedivec, každopádně přeju, ať tam nejaké najdete. A každopádně si přeju, ať sa na sebe usmíváme, neenom tehdá, když budete čist můj deníček...

divíte sa tomu nadpisu, já moc né. Je fakt, že filmové premiéry tento týden ovládl Menzel a né Svěrák, každopádně bych staré, svěrkovi mohl přidat pár námětů do scénářa. v rámci předvánočního úklidu svojého přechodného pobytiště sem sa rozhodl poukúzat a vrátit všecky prázdné flašky. nemyslete si, že bych na tom byl tak špatně, že bych hledal každú korunu a neměl sa jak dostat dóm nebo že bych nutně potřeboval šišky na další dárky. Né že by sa mně do toho chtělo, ale měl sem takový systém, kerý už přestal logisticky vyhovovat. zatímco plné sa v ledničce průběžně obnovovaly, prázdné sa tísnily za rohem kuchyňské linky u radiátoru. Problém byl v tom, že toto místo nemá neomezenú kapacitu, jak sem si původně myslel. A protože dva poslední mohykáni už trčaly z poza rohu ven, nezbylo nic jiného než provést logistickú operaci velikého rozsahu, všecky flašky z úkrytu vytáhat a vrátit. k mojému velikému překvapení sa v úkrytu nacházaly enom prázné lahváče, flašku od kyselky, sodovky či sirupu sem tam nenašel. Je ale také možné, že lesti tam kdy nejaké byly, tož zmutovaly a převtělily sa do podoby lahváča, šak je před svátkama, tož sa možú stávat aj věci nepochopitelné. Narval sem teda lahvoně do teskotašky a vyrazil. Lúbilo sa mně , jaké tá teskoraška vydávala líbivé cinkavé zvuky. Dokonca sa na mně otáčali aj sopláci, možná si mysleli, že když slyšíja cinkání, že jede buď travaj anebo ten dotahnutý americký šedivec, co dělá beztak enom reklamu kokakole, s tema falešnýma sobama. Já sem mohl dělat reklamu maximálně tak pivovaru bráník a velkopopovický kozel. Říkal sem si, že při troše štěstí bych mohl v´albertu narazit aj na teho Svěráka, ale měli tam enom takový debilní automat. navíc ho měli umístěný za rohem u vchodu, zatímco Pajík suverénně vlézl turniketem do prodejny, takže mě mosel šohaj, kerého sem sa ptal, kde to majú (co jako?) turniket odsunút a pustit zpátky. Tož sem to naházal do téj ďúry, dycky to zacinkalo jak to spadlo do bedny a píplo, jakože možu poslat další. koketoval sem s myšlenkú, že bych tam poslal dva kusany za sebú a poslúchal co sa ozve. byl sem celkem zvědavý, lesti by sa krom zvuku rozbitého lahváča ozvalo aj nejaké to kurvování, ale nakonmec sem od teho upustil, přeca enom sú v tom ty 3Kč. Jistě ste zvědaví na výsledek, ten vám ale neřeknu, abych nebyl od nekoho obviňovaný, že na tychto stránkách propaguju alkoholismus. No ale myslím, že za tak plnú teskotašku by sa nemosel stydět ani leckerý pražský bezdomovec...

Tak máme za sebú tú najdelší noc, aj když venku to vypadá, že sa temu Baboušovi zasej tak jak tradičně nechce vydrápat navrch na oblohu. Za poslední dně sme teho slunka moc neviděli a jak tak sleduju předpověď, ani hned tak neuvidíme. Eště že máme tyto stránky, možeme sa aspoň podívat, jak sa to píše. Nekdo by si mohl založit aj stránky snih.estranky, protože na to, jak vypadá snih sa možem dívat maximálně tak v televizi nebio v knížce. já sem měl dnes po ránu štěstí a v novinách zdarma sem viděl takový obrázek dvúch zúfalcú, jak sa kmasíjja po sjezdovce s tým fašankovo-sněhovým dělem. Bylo to kdesi na Šumavě a podle mého střízlivého odhadu sa jim podařilo nafúkat tak 7 milimetrú snihu, takže když fúkne trošku větr, majú veškerú prácu nekde u Karla a Egona v Bavorsku. nejlepší titulek ale nésl název "Plameny vyděsily šestku". první sem si myslel, že si Surin při zapalování startky bez fitru opálil obočí aj s tým kohútem, co má na lebeni, ale potom sem sa dočetl, že to byla asi nejaká předvánoční akce, aby sa mohli ohřát noví aj stávající pražští bezdomovci. Nekde v dejvicách totiž překopli plynové vedéní a "ohnivý gejzír tryskal až do výše 4 metrů". To asi eště neviděli moje eskamotérské vystúpení na táboře, když leju do vařícího vosku vodu, to potom ohnivý gejzír tryská do výšky minimálně 4metrů a 20 centimetrů. Ale podobné záliby majú aj pražští hasiči, tento citát sem si mosel číst dvakrát, fakt sem si ho nevymyslel."Oheň sme nechali hořet naschvál, i když bysme ho uměli uhasit. Nikoho neohrožoval a měli sme ho pod kontrolou, řekl po akci šéf hasičů Jan Havrda". takže až nekde uvidíte hořat nejaký bordel, né že to budete hasit, poká´d to má nekdo pod kontrolú, je to v rychtyku a určitě to umí hasit kdyby chtěl. Až si ale takto budú zpříjemńovat houmlesácí dlúhé mrazivé zimní noce (lesti teda letos nejaké takové budú) su zvědavý, co na to řekne šéf městkých policajtů. Ale to už je jiná kapitola. Děvčica, o.k.m.z.p., jela dneska dělat vedúcí na zájezdě pražských soplákú kdesi do zkanzenu u města Kúřím. Když vykládá nejaké zážitky, jak si třeba ti sopláci myslíja,. že advent je od teho, když jel Ježíšek na oslíkovi do Jeruzáléma, je poznat, že tá multikulturnost Prahy može byt nekdy aj na škodu. Protože vy ostatní, víte, kama je cesta k Betlému, tak sa tam určitě už brzo potkáme. a kdybyste nemohli trefit, dívajte sa na oblohu, když už tam nebude babouš, možná vám směr ukáže jasná hvězda...

Dneska ste si se snídaňú moseli počkat. ledvá sem stihl posnídat a už mně pan ředitel nésl složku na upravéní, zkontrolování a odeslání. Aspoň že podpis rozhodnutí nechal na sobě, úplně všecko také dělat nemosím. prý že si stým mám pohnút, aby to šlo eště dneska. pochopil sem to, až když sem sa na konci mrkl na výslednú částku, je jasné, že před Vánocama 8 milionů potěší každého člověka. aso miseli byt tito zemědělci moc hodní a proto od nás tyto prachy dostanů, aby měli na dárky pro nové aj stávající zaměstnance. Protože nemám čísla účtú svojích čtenářú a fanouškú, je jasné, že stávající ani noví čtenáři dostanú k Vánocom nanejvýš nejaké nové číslo deníčku. Když sme sa včéra bavili s Genem o vlivu reklamy na naše ředitele, Gen sa ptal, kdo vymyslel tú úpravu, že naši stávající aj noví zaměstnanci letos nedostanú žádné falešné prémie, ale normální úplné hovno. Řekl sem, že to byl najisto Čtvrtníček, to co oněm prohlásil Gen sa nedá publikovat. ale čem sa možeme divit, když v české sodě, to už vy mladí ani nepamatujete, učili národ německy a já sem si jednu dobu myslel, že scheise znamená po našem vitaj. ono to přitom znamená odměnu pro nové aj stávající zaměstnance. bez ohledu na odměny, je tady předvánoční ten týdeń, kerý bez ohledu, lesti sa zařadí do bílovských, nebo po úpravě třeba aj do horňáckých, nás nabádá k tomu, abysme nakupovali vánoční dárky, protože kdo to nestihne tento týdeň, može si ten dárek skovat až na rok. Je sice pravda, že by dárek asi neutékl, ale dostat třeba k příštím vánocám kalendář pro rok 2007, by asi nebylo najlepší. Takže včéra nakupoval dárky aj Pajík. Děvčici, o.k.m.z.p., sem chtěl najprv kúpit malý, milý a praktický dárek, kerý sa vleze do peněženky a svojú přítzomnosťú v ní chrání její obsah před poškozením. a sice v rámci programu "podporujte svého studenta" sem jí chtěl kúpit čtvrtletní tramvajenku, ale potom sem si, řekl, že efekt dárku by už v dubnu zcela nepochybně a nenávratně vyprchal. takže sem kúpil neco trvalejšího, neřeknu vám co, protože děvčica, o.k.m.z.p. umí používat internet, takže by to potom nebylo jakdyž to překvapéní. Kdo internet nepoužívá, je Gořka, takže vám možu sdělit, že původně měl dostat slávistickú zenzulku. Protože ale zřejmě z dúvodu výstavby nového slávistického stadionu sa typ zenzulky přestal dělat, mosel sem mu kúpit totálně neslušivý neapartní klobúček ve slávistyckých barvách, kerý je snáď eště ohavnější jak tá zenzulka. pro jistotu sem si zakúpil aj sparťanské propisky, abych sa mu mohl na ten klobúk na konci sezóny podepsat mistrovským písmem. a druhú propisku věnuju Mirovi Kozelkovém seniorovi, a on tým bude dělat v hospodě čárky všeckým zarytým antisparťanom. akorát mám strach, že při té koncentraci antisparťanú mu náplň v propisce moc dlúho nevydrží. protože tak jak nekdy natrefíte na hospodu sparťanskú, u Kozla na antisparťanskú. no ale pivo točí nejlepší, a kdybysme sa v hopodě ani nehádali, tož možem rovnú začat chodívat do cukrárny a né enom po kostele. tak mě napadlo, lesti bude u Kolaříků otevříté po půlnoční, ale mám strach že otevříté bude, ale mezi tým proběhne eště aj devátá. Stejnak si koledy dosyta zazpíváme až na Štěpána, nejací čechomoři možú jít srat. Aj když Surin sa možná bude čertit, že na něho nepočkali, tak jak kdysi Flereti, ale to už je jiná kapitola, dávno historická. Na tú súčasnú sa mosíme eště párkrát vyspat, tož třeba dnes by to šlo, šak je tá nejdelší noc...

tak dnešní deníček si budete číst nekeří aj dvakrát, aj víckrát. nebudete tom věřit, ale je to marné, fakt sa to podařilo. Ale jak to říkajú v televizi u eskamotérských vystúpení - toto doma nezkúšajte. Zkusit to možete, ale pořádně o tom podumajte, protože né každý má rád prácu jak já a né každého majú v práci rádi tak jak mě. ale poďme k věci, už vidím, jak máte okúsané nehty, lebo ste najisto napjatí. včéra měl kolega dovolenú, tož sa všeci snáď domlúvili, že mě sedřú po tom víkendu. nosili mně práce jak prase, furt sem neco dělal a eště mně došlo pět lidí na podpisy. takže místo abych si užíval večírku, eště sem tiskl a fungoval. Ale fungoval sem aj na večírku, nebojte, nenechál sem sa zahanbit. Bavil sem sa velice a aj bez problémů, dívat sa na nekeré pražáky, keří do sebe kopali gořalku jak kdyby byla z vodovodu mě sice sralo, no ale škorpit sem sa nechtěl. radši sem vystřihl pár skvostných tanečků a dokonca aj nejaké zpěvy. Když už rozdávám radost u nás, možu hodit aj nejaké ty perly sviním. Ale to byla enom vyriace na pražáky, kolegyňám, keré večírek nachystaly a všecko zařídily a navíc až do konca vydržaly, patří dík a uznání. Zapomněl sem podotknút jednu podstatnú maličkost. celý večírek sa odehrával v jedné z kanceláří, přeměněné na takovú útulnú zasedačku. Nejvíc mě sral jeden kolega, kerý sa tam došel cíleně navalit a měl fintu, když furt tvrdil, já si mosím honem dat, já už sem měl dvě hodiny nekde jinde byt. včíl z teho barana vypadlo, že došel ke galánce, lehl a spal už v deset. Takže vypadá o kúsek lepší jak já. Pajík totiž v deset nešel. Pajík totiž nešel.... Ano ano, je to tak, toto po Pajíkovi nezkúšajte, pokáď si nevěříte, že vám to projde. Kdyš sme sa o půl třetí rozcházali a vzpomínali si, kde máme hnízdečka, Pajík si jednoduchú kalkulacú spočítal, že když si ustele ve svojej kanceláři, ušetří asi 1,45 hodin čistého spánku. A že u mě néni od slov nikdy daleko k činom, doprovodil sem poslední účastníky večírku a šel si usltal pelíšek. nebyl bych to já, kdyby na mě nedošel vrátný. než sem stihl nachystat lože, asi viděl světýlko. Začal mně vysvětlovat, že to néni žádná ubytovna. Ale byl to chlap, s kerým byla rozumná řeč, asi už tam také nekdy spal. Když sem mu vysvětlit svoju situaci a spánkovú úsporu, pokýval hlavú a řekl, "no hlavně moc nedupejte, mějte se a dobrú noc". Určitě šel také spat, ale šak co, je v práci, co by na noční měl jiného dělat. Sám sa divím, že ze dvúch polstrovaných židlí a jedné kancelářské ide udělat tak kvalitní pelíšek, ale připadám si rozhodně vyspanější, než jak sem čekal. Nikdo ani nic nepoznal, sice první kolegyně kerú sem potkal mně říkala, "Vy jste tu brzo, vy jste tady byl přes noc?", ale tom sem sa zasmíl s tým, co si o mně myslí a hlavně sem to vyřešil hláškú, že chcu mět před svátkama všecku prácu podělanú. Jak po icq řekl Genouš, kdyby mně dali dýchnút, možná bych měl dodělané hned. Ale tady su krytý, ředitel včéra vypadal na umřítí a zdrbal jednu děvčicu, že nemože najít jednu složku, kerú nutně potřebuje. Děvčica ju hladala celý deň a potom ju našla - u něho v kanceláři. A hlavně pajíka tady majú rádi, nepokazí totiž žádný večírek. Když večírek, tož až do konca!!! Ani po nich nebudu chtět zaplatit tento přesčas...

Poté co sem sa dozlatova a do sytosti nemohl v žádném případě stihnůt vyspat, sem sedl na kolo a jel do Nedachlebic. Zazpval sem si Co již dávní proroci, poslechl KK a po mši aj popřál pár ludom Štastné a veselé, keré už sa neúprosně blížíja. Na centrálce sem Gořku nenašel, asi eště mosel dospat zvónění v téj palici. Byl tam akorát Bubla, kerý vypadal, že z toho ani nestihl vylézt a už do toho zase spadl. No dal sem enom jednoho předobědového točeňáka a jelo sa na kačenu Po obědě sme eště odnésli chlaďák, co sme měli pošťaný kvůli hrošíkiádě z hasičárny. Jindy než v nedělu po obědě totiž všecky Dostálky doma nikdy zároveň nenajdete. A cesta do Prahy? Aj když sme byli v lehátkovém vozu, zasej sem sa prospat nestihl, protože sme jeli s Děvčiců, o.k.m.z.p., její kámošků a člověkem, co má halvu neenom na krku, ale aj v přezdívce. Před spaním sem eště rozjel Pajíkovu štafetu, jistota je jisttota. No a včíl už sa ide dělat, ´mosím sa dańovým poplatníkom nejak odvděčit za to, že mně nechajú dopsat dycky deníček. Mám na stole 3 odvolačky, tož to myslím zamítnu, šak je před Vánocama. No a večer bych sa mohl aj dospat, ale nemožu, máme tady rozlučkový večírek kolegyně Élišky, kerá k novém roku odcházá. Takže klidný a pohodový víkend zažiju možná nekdy jindy. Možná...

No a večer sa jelo na předvánoční burčákování. Zatímco zbytek´skvadry zvolil bílé, keré bvypadalo jak saviňon míchaný se šampanským, já sem si přivlastnil sedmičku červeného, o keré sem prohlásil, že je to maj pležr, to sem totiž slyšel v jakémsi filmu od šohaja, co měl podobné záda a uši jak já. Zatýmco já sem v průběhu večera vyrachtoval svojého miláčka, zbytek sestavy sa věnoval bílém se vzrústající intenzitú. Nerbylo teda žádného divu, když sme sa vydali na lov místních krasavic. Já sem si vybral jednu z chudobnéj rodiny. No šak posuďte sami - halenku měla oškubanú a enom tenkú, aj jí byla docela malá, šak jí trčalo půl báchora. Aj gatě měla enom do půlky lýtek, tož hotová chudina. Aspoň že měla standartní bílé prádlo, ale nemyslete nic zlého, po prvním tanci došel jejich starý a měl sem po galánce, ani sem nezískal trofej, její náhrdelník ve tvaru šipky, kerá ukazovala, šak víte kde. Když neuspěl Pajík,´neco dom si chtěli odvést aspoň Jura s Baboušem. Cíleně začali využívat svojích ksichtíkú a poté co sem jim nachystal jednu cérku, keré sem nalél decák (samozřejmě bílého, pležr je pležr) s dovědkem, toto ti posílajú naši kluci, oni sú trošičku stydliví. Načež si stydlivky přisedli a začali do ní valit krásná, milá a něžná slůvka. Vypadalo to, že nás v autě pojede o jednu víc, ale to by sa nemohlo stat to co sa stalo. Děvčica poslúchala ty slůvka, naráz k ní došel uplně cizí šohaj, kerého sme v životě neviděli a začali sa přímo před Babopušem a Jurýskem olizovat. Vypadalo to, že tá baba je solnička a ten šohaj srnec, kerý o súl nezavadil najméň celý rok. Vypadalo to, že snáď bude aj v říji, lebio ju obíral takovým způsobem, že sme čekali každú chvílu, lesti nebude aj nejaký ten lůajvsex, šak to na plagátoch k akci nebylo. Kdybyste viděli, jak sa tvářil Románek s Jurú, byl to pohled za všecky peníze, pomáli sem myslel, ýže sa obětuju a pujdu jim dělat babu. Když to Jura shrnul větú "to néni možné, my sa mosíme ožrat" čemuž Babouš enom mlčky přitakal, bylo jasné, jak to dopadne. V autě mělio kluci svúj báječný svět. Já jako zastupitel sem naplánoval aj projížďku po zbrusu nové včelarské komunikaci, aby moji voliči viděli, ýže Pajík nebere peníze enom tak za nic, ale že je jeho přítomnost v zastupitelstvu vidět. Protože u Kozla bylo zavříté, zviolili sme náhradní variantum, a śice gratulacu čtyrycátníkom Fankovi Fuskové a Knížecí milosti. Protože sa nám nepodařilo násilím vytáhnút fankového synovca z auta, šel sem enom já a Babouš, kerý byl velice veselý. Veselí byli aj oslavenci, byli rádi, že sme na ně nezapomněli a dostali sme guláš, pivo a aj štamprlu. Krom oslavencú tam seděli už enom víťa Dostálkú a Gořka, kerý dělal čest svému přízvisku zbořka. Asi po půl hodince najak Románkovi došlo k zatmění slunce a začala mu svítit černá hvězda. Zbledl, začal opakovat ty vole, ty vole a jeho původní veselost byla tatam. Doprovodit nechtěl, a tak sem ho doprovodil k brance, poslal správným směrem a poručil na rozcestí zabočit dúle z kopca, a kdyby neco, tak ručkovat po plotlu, kerý, jak je otestované Slunkem I. dopvede bezpečně Románka až dom. Snad dorazil v pořádku. My sme dorazili také v pořádku, mně dorazil Gořka, kerý si u kapličky myslel, že už mu zvóní v hlavě. Uklidnil sem ho tým, že to nezvóní v hlavě enom mu, když zvóní klekání, pokáď je člověk schopný slyšet, tak ten zvon slyší...

V díle II. vidite, tak nejak vypadá čistá hlava. Já ale tyto problémy nemívám a aj ze soboty si lecos pamatuju. Sobota začala spíš než měla. O půl osmé zvónil telefon, kdy na druhém konci drátu byl Laďa Blahú, kerý potřeboval pomoct se stromkama do kostela. Tož sme teda s Gořkú ze sebe udělali ty dobrovolníky, drapli obuišky a šmitce a jeli sme. Sraz tentokrát nebyl v cukrárně, ale aj tak sme tam moseli jít, protože sme doma neměli ani jednoho lahváča a jít do lesa bez lahváča je hotové šílenství. Proto sme si do batúžku dali každý dva. Překvapení nepříjemného charakteru bylo v podobě šachisty, kerý seděl na předním sedadle vozidla zn. Laďova felicia. Jelo sa totiž do lesa do Sobolup, asi proto, že sobíci majú místo búdy typ Pohraniční bunkr jak u nás typ Tři zkřížené halúzky, čili majú chvójí a smrkového porostu naprostý přebytek. Tož sme to začali plundrovat, šachista dělal asi mamažera akce, protože furt enom chodil jak Bačík a rozumoval a nic nedělal. Jednu dobu sem měl chuť ťápnút ho obuškem pom lebeni, kór když nám tvrdil, že jeden stromek bude stát 200Kč. To nás s Gořkú nasralo a chtěli sme ťápnút po lebeni aj hajného, kerý ale nakonec spočítal 8 stromků po 84 korunách, zapálil si cigaretku a šel ke Šlauškovi. My sme samozřejmě a stromkú nařezazali asi dohromady 25, ale když probírkla, tak pořádná. Ale nebojte, sobíkom eště aj neco zbylo. Neco zbylo asi aj farářovi, kerý nás při návratu pozval na štamprlu a na lahváča do čajovny. Stihli sme sa u toho aj podiskutovat s kaplanem na téma aktuální skandály katolické církve v ČR. Naprosto nás dorazil argumentem, kerý použil, když byl ode mě a Gořky zahnaný tak do kúta, že by munezbylo nic než uznat porážku. Když řekl, že místo toho, co sa o tom diskutujeme, sme sa za to mohli třeba pomodlit desátek, že by sme tom pomohl. Gořka nesouhlasně zakrútil hlavú, já sem sa usmíl a řekli sme, že sme si na to radši mohli dat po štamprli, že by sme tom také pomohli. Doma po obědě sme sa pustili do rekonstrukce střechy na baráku, neboť sa nám skřidlica sype jak perníček takovým způsobem, že by šla snáď aj ukúsnút. Já sem byl vrchní lozič, takže sem tam pobíhal po čtyrech tak jak fretka.

Tak máme za sebú takový ten normální předvánoční víkend, kdy sa člověk věnuje přípravě na svátky, odpočívá a chodí brzo spat a pozdě stává. Tak nejak je představa adventního zklidnění před Vánocama. A včíl konec rozumování a zase zpátky do reality. Su ochrápaný tak, že si připadám jak v nejakém zpomaleném filmu. Mohl by sa klidně menovat jak bondovka - Dnes neusínej. Začalo to v pátek zasedáním obecního zastupitelstva, já jako ´Váš zastupič sem tam nemohl chybět. byla aj hojná účast spoluobčanů - 43 lidi + Íng. Koželuhú a Rybníkářka se svým šoférem. Po zasedání, kde sem měl pouze několik výstupů v diskuzi, sa konalo malé pohoštění u příležitosti závěru roku a oslav šedesátin jednoho ze zastupičů (já tio nebyl). Řezník, kupec a sedlák starý Chýla věnoval aj jakési obložené mise, asi má sjednaný nájem za řeznictví na 64 v naturáliách. Budu sa moset optat Gena, jak to platíja ostatní nájemníci. v případě naturálních požitků by sa potom mohl vyplácat plat Bačíkovi v tychto naturáliách, protože když dostane najezt a napit, bude spokojený, a dělat bude tak jak do včilšku. Já sem byl tak přerautovaný z teho Šofína, že sem si dal enem trošku nejakého salámu. Přerautovanost sa naštěstí neprojevila u gořalky, takže sem mohl udělat nejakú škodu aspoň v této oblasti. Tak jak dycky jako nejmladšák sem mosel ostatním posluhovat, příští volby mosím na kandidátku dostat eště nekoho mladšího, než su já. Takže sa hlaste už včíl, a´t Vás možu za ty čtyři roky, co zbývajú do voleb, začat trénovat na vstup do vysoké komunální politiky. A vůbec sa chovajte na dědině slušně, protože su předsedú komise veřejného pořádku, tak abych sa Vama nemosel zaobírat. Najlepší řešéní totiž vynalézl Martin Kordula, co uděĺal pořádek s Kurníkem aj Firnajsem.

Už 2 fanúšci mě bombardujú po icq, kde to vázne, že chcú konečně začat snídat a bez deníčku to prý nejde. Asi majú od dětství tu obsesi, že bez pohádky sa neusíná. Je aj víc takových fíglú, jakože sa majú večer čistit zuby, umývat si ruky před jídlem a po.. a život člověka stejně jednú naučí, že když sa neco občas nekdy vynechá, že sa svět točit nepřestane. Stejně tak jako Pajis nepřestane zažívat kopu veselých zážitků a historek. Nekeré nápady přinášá aj debatní krúžek na tychto stránkách. Jak je vidět, každý má svoju teorii a svoje osvěčené a odzkúšané postupy. Mám také jeden vykoumaný, říkám tomu Pajisova štafeta. Když dojdete z akce, na keeré chlámete výhradně víno, otevřete si lahváča (pozor, tak aby šel eště zašpuntovat) a dajte si pořádné dva hlty, což je asi 2-2,5 deci, záleží na splávku, ale né že lahvoňa vyžerete celého, to jen za předpokladu, že má v ledničce kamaráda. No a potom lahváča zašpuntujte a běžte spat. Ráno po probuzební místo tradičního čištění zubú doražte toho lahváča, kerého ste před pár hodinama nedopili, případně doražte jeho kamaráda. Až potom možete jít na ty zuby, což doporučuju, nikdy nevíte, lesti ve výtahu nepojedete s ředitelem. Týmto popstupem ste dali žaludku signál, že Vám nemá byt špatně z teho překyselení vínem, že už sa vracáte do normálu. Žaludek začne fungovat, což sa projeví sušákem, kerý doporučuju zaháňat konbinací čisté vody s konzumací pomerančú, mandarinek, pro silnější povahy može byt aj štamprla citrónky. K obědu si dajte neco smaženého a samozřejmě pivo, možů byt aj dvě. No a týmto způsobem ladně proplujete a fungujete po celý pracovní den, bez toho, aby na vás bylo znat, že ste sa včera navalili. A když sa vás ředitel zeptá jak to děláte, že po takové akci narozdíl od ostatních, keří sa ledvá plancú, vypadáte tak čile a v pohodě, možete mu suverénně odpovědět, že trénink dělá mistry. Pokud Vám ale moja kúra nezabere, nedá sa nic dělat, na 99% sa potřebujete vyblut, což dřív či později nastane, takže to berte jako nezvratný fakt. A eště jednu poznámku, pokáď by platilo, že chlast podporuje studium, shodli sme sa s Jurgenem na tom, že v tom případě máme ve Včelarech u Kozla celé kolegium akademiků, v čele s Prof. Michal Vašíček, Csc. Takže když už pijete, aby ste studovali, tak také studujte, abyste měli za co pit...

kolem šesté hodiny vystřídala fidlálisty jakási hvězda z teho šúbysnisu. Jak mě poučily kolegyně, byla to Monika Absolónová, hvězda co zpívá v muzikálech. Na nekeré pěsničky si pozvala aj jakési 2 krútičky řiťama, asi aby předtančovaly. Podle jejich kreací by sa dalo akorát usuzovat, že měly asi průpravu v jiné části bysnisu, obor tanec u tyče. no ale když tanec, tak pro všecky a po nekolika nesmělých pokusech kolegů sa aj Pajík rozhodl provětrat taneční botky. SnáĎ sa přihlásím aj do teho stárdancu, lebo o mně naše baby z práce prohlašovaly, že sem to skvěle rozparádil a jak je úžasné, že ty prvky z toho folklóru dokážu zapojit aj na rokenrol a podobné nesmysly. Přitom si nejsu vědomý, že bych tam cifroval, akorát sem párkrát efektně sklapl patky jak při čardáši. Šak sem měl nové boty, tož bylo třeba otestovat jak umíja klapat. Osvědčily sa, šlo by v nich aj stepovat. Po hvězdě šúbyznizu nastúpila jíkási čtverka, kerá byla prý také hvězdná čtverka ze šúbysnisu. Tož lepší jak hvězdná čtverka z hvězdnéj pěchoty. Pamatuju si akorát jednoho kluka jak buka, co ani neví, jak sa menuje, lesti Roman nebo Vojtek a jakúsi babu, kerá je doktorkú jakési gynekologické ordinace. Nevím sice, proč nám nejaká doktorka došla zpívat, to na tom to zdravotnictví mosí byt fakt zle, když si doktoři chodíja přivydělávat po večeroch. Kdeoví, lesti aj nesmýkla do kabely nejaký salám, když je na tom tak špatně. Tož ale mosí sa řéct, že na tú čtverku už tančil celý parket, protože už zábrany s padlýma demižónama z Kobylí dávno padly. V osm nás chtěli vyhodit, jakože už je konec akce, my sme sa ale držali futer a pořád eště nezjezených prasátek a nevypitých sklének. Vydržali sme to až do půl desáté, jistě nebude náhoda, že jako poslední sem ostal já s kolegama, naša vedoucí a ředitel a sám pan generální ředitel. U odchodu sme každý nafasovali eště aj igelitku, asi aby sa námˇpo cestě neš´tukalo. Když sem to do´ma vybalil, zjistil sem, že nám pan generální přeje spolu s držitelem značky Klasa Znovínem Znojmo se sídlem v Šatově pěkné svátky a Nový rok. Akorát sa trošku přepsali na etiketě, je tam doporučené otvírat po 5-8 rokoch od stáčaní. Nevím, nevím, ale do roku 2010-13 sa mně moc čekat nechce...