Ve čtvrtek sem měl domluvené malé setkání, samozřejmě v hospodě (v práci by to dost dobře nešlo.) Ale protože sem končil už ve čtyři a sraz byl na sedm, byl sem postavený před nelehkú otázku - lesti jít do hospody hned po práci a rozjet sa už do sedmi, nebo vymyslet nejakú jinú zábavu. Zvolil sem si sice jinú zábavu, ale moc mně to nepomohlo, stejně sem v sedm zamířil do hospody. Akorát že člověk, na kerého sem čekal, došel až po osmé, ale co už. Seděl sem tam totiž s kolegama z práce a jejich kámošama, což mně velece vadilo, kór když jeli na stejné vlně jak já, a sic na pivu a sem tam aj nejakém vylepšéní v podobě bańky. Portože ale nemajú borovičku, byl sem nucený pit ruma, ale dalo sa s tým žit. Po příchodu kolegy sme probrali to, co sme měli na jazyku a tak dál, předali sme si aj nachystané dokumenty (nebojte, žádná špionáž, enom jedno vládní nařízení) no a na utvrzení dobrého setkání sme si dali teda teho Cipiskového tatu. Nejak sa nám to setkání protáhlo a nejak sme dokázali protlačit ahj zavírací hodinu, kerá je v 11. Byla tam totiž s nama partyja jakýchsi muzikantů, keří měli asi 5 kytar a na ty aj docela obstojně hráli. Připomínalo to páteční a sobotní večery u Kozla v časech, kdy tam nejaké romantické párečky neměly místo ani prostor, bylo to totiž tak, že kdo nepaří s nama paří proti nám a tak pařili všeci dohromady. A aj hospodský byl podobný na našeho, nevadilo mu nalévat po gořalce tým muzikantom a sem tam, si lupl s něma aj s nama (prej na tykání) No každopádně sme zavíračku pěkně přetáhli a k domovu sem sa vydal o půl druhé (eště nezavírali, ale mosel sem jít ráno do práce) Došel sem na Ipák, kde mně měl jet noční bus. Také že jel, ale před pěti minutama. a než stepovat 25 minut na zastávce, dostal sem elice mazaný nápad, kerý byl úměrný mojému stavu. Rozhodl sem sa, že mu půjdu naproti. No ja, enomže na jednu stranu je zastávka hlavní nádraží, kde sa mně ale nechtělo jít ani v ty dvě ráno. a tak sem šel na druhú stranu, naproti busu. Druhá zastávka je až Vyšehrad, takže kdo sa trošku orientuje, ví kama sa ide a jak je to daleko. jako závěrečný hřeb totiž ide te přes Nuselák a kocháte sa tú 42,5 metrú hlubokú jamú,(neco pro Babouša)flušete z mosta dúle a říkáte si, jak dlúho letí kemr a jak dlúho takpvý skokan (a to nemyslím zrovna odrúdu kněžpoláka)No ale mě život baví, takže sa mně skočit zrovna zatým nechtělo. přešel sme na druhú stranu a díval sa po zastávce. Nikde nic, tož že teda asi bude směrem po magistrále. Zrovna sem stál na takovém nadjezdu, když sem pod sebú viděl jet autobus. Měl aj dokonca moje číslo 505. Akorát nezastavil na tom nadjezdu, kde sem stál já, ale pod ním, dokonca bych řekl, že tam byla aj tá zastávka. Jak už sem říkal, skákat sa mně nechtělo a tak sem mu mohl leda tak smutno zamávat. zakrútil sme hlavú a ani nebyl nasraný, šak neco takového sa može stat enom mně. A zase sem měl k dobru 25 minut do dalšího spoja a tak sem šúroval zpátky na Pavlák, tak už sem najisto věděl, kde je zastávka. ale přešel sem si na druhú stranu mosta, přeca enom sa tam člověk kochá pohledem na Hradčany. Dóm sem dojel o půl třetí, rozjel štafetu a šel do pelechu. Spalo sa mně krásně, néni nad to, vyjít před spaním na procházku...

Nedělu přeskočíme, krom toho, že sem jel do Nedachlebic autem sa nestalo nic moc pozoruhodného. (aj když pro nekeré aj táto informace može vyvolat údiv anebo také předčasné zešedivění, no, ale následky už nechám na Vás) Pondělí také přeskočíme, protože kromě toho, že v albertu slevnili braník na 5,90, tam také nebylo moc na zapamatování. (Nevolajte mně, nic Vám dom nedovezu, Albert máze aj v Heŕadišti ne Centrumu, kupte si to tam). No ale úterý, to už bylo, jak říkajú braťa slováci No Name, nebo spíš iné Kafé. Šel sem nakupovat ty boty, ke´é už fakt byly potřeba, protože sa obzvláště pravá noha rozhodla zahrát ne zrovna epizodní roli ve filmu život žraloka. tentokrát sem neponechal nic náhodě a svěřil sme sa svojej oděvní manažerce, kerá mě zcela neomylně zavédla opět k Tomášovi, ale tentokrát na Václavák, kde je prý největší prodejna z celej Prahy. Největší to asi prostorově je, dokonca aj na patra, ale měl sem pocit, jak kdyby sortiment, co majú v inačích prodejnách v jednéj prodejně naskládané na husto, tady naskládali na řídko a eště aj do čtyrech pater. No nebudu Vás zatěžovat popisem zkúšání, boty keré sa mně lúbily sa nelúbily manažerce a opačně, keré sa lúbily opbúm, ty zase byly tak pro Antoša, no ale nakonec sme uspěli(teda aspoň su o tom dovčilšku přesvědčený) Já sem vypalzil platební kartu (naštěstí sem si eště nepropil PIN) a šlo sa dalejj. já sem měl za to, že sa ide dóm, šak bylo nakúpené, ale ono né. prj že eště by sa mohlo kúpit neco na oblečéní a toýž sa šlo do příkopy, teda na příkopy, no ale efekt to pro mě mělo podobný. sídlí tam totiž prdejna HaM, nebo jak sa to menuje a tam manažerka neomylně zamířila. Já sem sice argumentoval tým, že "to je jen pro holky", ale bylo mně to prd platné, protože mně odvětila: "Je to na patra, jedno pro hlky a druhé pro kluky." Mohl sem sii dokonnce aj vybrat, kde chcu byt, lesti v prvním nebo ve druhém patře, ale protože v tom pro kluky sem si brzo připadal jak buzerant, šel sem radši o patro nižej. Cítil sem sa jak topmodelka, šak sa jím říká raménko na šaty, no a právě to sem byl já. Manažerka chodila od regálu k regálu jak maršál Žukov po Berlíně - bylo to samé "toto je pěkné, toto si zkusím, toto také" no a mně sa enom hromadily v paprčách jakési raménka s hadrama. U kabinek nafasovala šestku, možná jí tým chtěli neco naznačit, no ale každopádně potom už tam měli enom sedmičku a lepačku na ludi, keří si teho chcú zkusit aj víc. Kdeyž sa to všecko vyzkúšalo, leccos sem jako odborník na slovo vzatý doporučil a lecos doporučil tak maximálně na maškarní nebo na fašank. (ale chápu, že každý nečtete Cosmopollitan a Elle hnedka první den po vydání jako já). No nakonec sme kúpili apartní halenku podle posledních módních trendú a včílů že sa ide do oddělení pro kluky. No vyletěl sem z teho obchodu jak namydlený přejetý Knapů pes, šak aj tak sem dal svoje absolutní maximum, šak považte - třičtvrtě hodinu v obchodu s hadrama!!!

v sobotu sem využil příznivých povětrnostních podmínek, nafasoval rýl a šel si zakopat pod Čupy. jak sem zjistil, nebyl sem asi jediný, kdo už sa letos rozhodl obnovovat svůj roslinný majetek a tak sem óbjevil svoje oblíbené místo značně probrané a dá sa řéct aj překopané. Aj když sa néni čem divit, už tam chodím asi pátým rokem a kde sa to má na tak malé hrázce furt rodit - kór když já mám v merku dycky sa snažit brat durancie, což je trošku poblém, protože odkopek na mezi pravidelně nemá cedulku o tom, co je zač. S pocitem dobře vykonané práce sem zamířil k domobvu, ale eště sem sa stavil u děvčice, o.k.m.z.p., jak teda s tým kúláním kuĺí do rigólu. Nakonec sme na to ostali enom my dva, tak sem sa nabídl, že zkusím zhuntovat nejakého sourozenca (néni nad početnú rodinu) Pepek aj s Gořkú ale měli jinú představu o požitku po dobře vykonané práci a tak zamířili tam, kde to jistě nikdo nečekal - ke Kozlovi. Mně sa podařilo na poslední chvílu aspoň dohuškat Antoška, kerý sice mlel cosi o tom, že nejede, že to neumí a tak. po příjezdu sem sa pozdravil s hospodským, jak kdybysme spolem chodili do školky a přetahovali sa tam o autíčko, prostě jak staří známí. Když sme objednali a začali hrát, došel a nesměle sa optal, z kama sa vlastně známe. Já sem zapl Medvídku mysli a ze systému mně vypadlo, že požadované data nemiože načíst, protože je disk na tomto místě poškrábaný. logická dedukca hodná šerloka holmsa mě přivadla na to, že asi z minulého týdňa a tak sem řekl " Tož přeca z minulého týdňa z dozvukú!" "Z fašanku"bristkně mě opravila děvčica, o.k.m.z.p. "teda z fašanku" - šak sem říkal, že je disk poškrábaný. Aj šohaj na tom byl podobně a tak sme enom pokrčili ramenama a pochválili si to jako výbornú akci, aj když nevíme, lesti sme sa držalii kolem krku, nebo pod krkem. Ale poďme k samotnéj hře, nejpřesnější mušku od začátku měla děvčica, o.k.m.z.p., neboť se 100% úspěšnosťú každý ze svých prvních hodú naprosto přesně trefila do rigólu. (asi nás chtěla šetřit a nechtěla zdržovat zbytečným stavjáním kuželek) A když eště k tom přišla z práce Rama, už nás bylo aj na kvarteto. Mohli sme sa rozdělili na dva rovnocenné souboje abyli všeci spokojení. Bohužel sme nemohli pokračovat eště další hodinu, né že by sa na nás tlačili další zájemci, bylo tam prázdno jak u Kozla v úterý odpoledňa, ale Antošek spěchal do Búrovcú, z prostého studentského dúvodu, a sice, do devíti tam púšťajú zdarma, což je mazaný marketingový tah, kerý eště na bilovských bigbítech nikoho nenapadl. Možná by sa doivili, kolik lidí touží po tom neplatit vstupné a ušetřené peníze okamžitě propit, protože efekt pro pořadatele je stejný, ale pro návštěvníky,naprosto odlišný. Já sem zamířil na sledování výpravného eposu o malém šušnivcovi s brýlkama a kúzelnú húlkú, co je podobný na Jirgena (škoda, že to nenatáčali tak 10 rokú zpátky, já bych věděl, koho obsadit, takto Genovi ostalo enom hrát Parúbka). Aj když sem fandil jak o dušu, múj kůň Kanagon malfoj zase dostal po čuni a to dokonce aj od mudlovskej šmejdky. dycky to dopadne stejně, je to nesportovní. Ani můj kůň z profesorského sboru, známý zaškňúřenec Severus Odstřelovač nedopadl nijak parádně, Jirgen Plotter s ním vymétl roh jakéjsi búdy a eště bez následkú nejakého potrestání. Udělat to mně, tož o něho jeho hůlku přerazím a zbytek bych mu narval nekde, tož to sa dělá, používat nečestné a nesportovní kúzla na nadřízené a profesory? No nic, konec pohádek, už mě zas volajú do práce, nevíte nekdo, kde sem nechal tu húlku?...

Ve čtvrtek , abysme asi nezapomněli na fašankové veselí, proběhla další ze setkávacích akcí. jak z názvu vyplývá, nebyl to sraz abstinentů, ale sraz absolventů z jednoho gymnázia z jednoho města, kde pomáli půlku rozlohy zabírá soustava zahrad a podobných ústavů, jako bylo naše gymnázium. Čtyřleté studium v tomto městě zanechalo nezvratné stopy aj na nás a tak sa aj naše setkávání nese v trochu bláznivém duchu. Né že bysme na začátku sekání fasovali antabus, ale letos to sice nebylo na Valentýna tak jak lóní, ale o neco pozděj, no ale místo srazu zostalo stejné - Národní třída. Pro neznalé, na Národní si dávajú sraz akorát tak dealeři, děvky, pasáci a my, kdysi dávno si tam dali sraz aj SNBáci, aby si mohli zahrát jejioch oblíbenú hru "tluče bubeníček, tluče na student", no ale to už je jiná kapitola. My sme sa po srazéní přesunuli do kotvy. Kdo si myslí, že sme šli nakupovat do slavného obchodníkho domu, je na omylu, U Kotvy je totiž název jednoho podniku, kerý sa dělí na dvě části. Jedna je těžký nonstopáč srovnatelný tak možná s přerovským kulťákem, druhá taková průměrná restaurace a v létě je aj třetí, zahrádka na dvoře, ale tentokrát aj přes jarní počasí uzavřená, asi z toho dúvodu, že je v kalendáři pořád eště ten pidiměsíc, co má enom 28 dní. Záchody ale majú všecky části jednoho podniku stejné, a když nám spolužačka, co chodí s policajtem, kerému patří kotva do rajónu sdělila, že asi před měsícem našel její miláček na babských toaletách mrtvú feťačku a že jí říkal, aj kdyby sa neco stalo, tož mně nevolaj, mám zrovna službu, setkání dostalo hned zajímavější rozměr. To že baby chodíja ve dvúch je známé pravidlo, no ale tady vypadalo, že pujdú ve dvúch, ale radši až doma. Jak už to tak na takových setkáních chodí, vzpomínalo sa, kdo kde s kým a proč a tak. zjistili sme, že už nás svobodných ubývá a že už nás hromada přes léto zaplula do stavu manželského. No mrkli sme na sebe s Jurú Machem (šohaj, kerý má podobné záliby a závislosti jak já) a řekli, že pro nás to asi hned tak aktuální nebude, že na žénění máme eště chvílu čas. Jura byl v létě v Mexiku a tak nás učil jak sa pije tá jejich žbrńa, zvaná také tequila. Túto gořalku vymyslel nekdo mazaný, zajištuje to pro výrobce neenom odbyt gořalky, ale aj soli a hlavně citrónú. Chtěl bych vidět, lesti je aj nejaký košt, tož když sem si to dal samé, tož to byl takový velice nepovedeně přepálený kalvádos a když sem to zakúsl, tož sem, cítil enom ten citrón. Ale v báchořeto hřálo podo´bně jako mě hřála moja první borovička, ach, to už je let. Z podobných myšlenek nás časem vytrhl hospodský, kerý ás s poukazem, že enom do jedenácti natrvdo vyhodil z hospody s tým,, že lestui chceme doporučit nejaký podnik, tak vedle přes chodbu je nonstop. Sa docela divím, že nám nedoporučil ať si dáme eště po bani, šak rubáš nemá kapsy. Takže sme sa přesunuli do bezpečnějších končin do nejakého baru u Národního divadla. Když sem dostal na výběr, lesti gambáč za 23, nebo plzeń za 27, volba byla jasná, ale stejnak sem stihl enom jedno. Zatímco ostatní eště pokračovali kamsi na disko-trysko, já sem mosel jít spinkat, protože sem ráno vstával do práce. To mám za to, že sem byl poctivý student a všecky zkúšky sem dělal napoprvní v termínu, kdybych pokračoval, mohl sem pokračovat, takto zbylo enom předposlední metro a hajdy do pelíšku - tak zase na rok na Národní...

A s příchodem popeleční středy, také zvané škaredé už sme zase na rok dali sbohem nevázaným pitkám, oslavám, tancovačkám a všeckém podobném. Já sem sa rozhodl okořenit si tento začátek půstu a šel sem udělat neco, co bylo nutné, ale co ze svojej podstaty nesnášám. Né že bych snáď šel k zubařovi, to až třeba na Veliký pátek, ale šel sem znovu nakupovat. tentokrát sem si šel pro gatě najisto, pro jistotu sem to, co mně pasovalo nechal v kabince a co né, to sem hned odnášal ven, aby mě nepostihla stejná událůost jak když sem nakupoval posledně pro sebe a nakonec to bylo aj pro Antoša. Dost sem si pohrával s myšlenkú, že bych si ty manžestráky kúpil hned dvakrát, ale potom sem si uvědomil, že by mně moja oěvní manažerka dala nesouhlas na pět, a tak sem to zamítl. Ale když už sem měl trpět, tak pořádně a tož sem vyrzil aj na nákup nových botů. Při fašankové obchúzce totiž nedostali zabrat enom manšestráky, ale aj moje zimní boty. Když sem jich po bitvě prohlédal, usúdil sem, že už sú opravdu za zenitem. Děvčica, o.k.m.z.p. by na tomto místě oporovala a řekla by, že byly za zenitem už v momentě, když sem si jich kupoval a poslední roky už byly zralé tak do řeziňáka, ale šak mě znáte, jak umím poslúchat. Tož sem v tom nákupním centru prolézl všecky ty boťárky a podobné obchody, trpěl sem sice jak Job, ale skutek odříkání takový má byt. nakonec sem sa vrátil do klasické společnosti šohaja, co z jedné větší dědinky udělal velkoměsti a vetkl mu takový věhlas, že mu to město potom přejmenovali po jednom takovém pánovi, kerý si založil kariéru na tom, že sa naučil na východních "universitách", jak správně krútit krkem. No ale každá doba má svoje, Zlín už je zase Zlínem a já možu nakupovat u Baťě a né v Prioru. Tož padly mně tam do očka takové jedny pěkné botky, co by sa lúbily aj éj oděvní manažerce, dokonca to vypadalo, že tá koža aj kdysi byla na jakémsi zvířati a né v národním podniku Fatra Napajedla, a tož sem sa tada pusil do prubování. Ale narazil sem na problém, zatímco velikost 44 byla sice zdánlivě akorát, ale v důsledku by byly boty zas Antošovy, velikost 46 by sa hodila tak na fašank, kdybych chtěl jít nekdy za masku klauna a potřeboval klaunovské botky. Když sem sa prodavača optal, či by byly aj 45, byl sice úslužný tak jak větnamec na tržnici, teda krom toho, že by řekl "Bota dobrá,sluší, ty špatná noha", prokramářil aj takový kumbálek velikosti průměrně veliké špajzky, no ale nenašel ni. Takže smolík na obúch stranách. Tomáš Baťa nedostal peníze na další rozvoj svojích jihoamerických a jihoasijských továren (kdoví, lesti mu jich zas nezeberú a nepřejmenujú to tam třeba na Chávezov) a já sem nedostal nové boty, takže sem mosel chodit v tych, co sú za zenitem. To by mně až tak nevadilo, na to už sem si já aj nohy zvykli, ale že mosím znovu na nákupy, to je nemilé...

Myslel sem si, že v jarošově sem sa pro letošek s fašankovým veselím nadobro rozlúčil. Ale nikdy sa nemá říkat nikdy a tak tomu bylo aj tentokrát. V úterý před koncem pracovní doby mně došla sms tehoto znění "Přátelé, kamarádi, vzhledem k tomu, že zitra je popeleční středa, navrhuju udělat si ozvěny včelarského fašanku aj tady v Praze" podebsaný byl můj menovec Stanislav Dostálek, teho času taktéž zaprděný pražský právník jak já. No mně nemosel říkat dvakrát, já sem na to kývl okamžitě a aj sem rozhodil sítě na další ryby. Ale děvčica, o.k.m.z.p. mně vyklúzla, stejně jak Jara Bečicú a Hlava. No a protože sa tak Staňovi védlo aj u Malinky, ostali sme tak jak v téj pěsničce, kerá eště v tomto vyprávění bude aktuální "my sme tady dvá". Po pozitivních zkušenosťách z minula sme opět zamířili do kulturního domu Mánes, kde na to, jaký to za první republiky bývalů burža podnik, je dneska jedno z nejlevnějších piv v Praze a podobně sa tam dá aj najezt. protože Staňa sa nejak opozdil v práci (asi chudák neví, že práca narozdíl odemně nemá nožičky a nikde neuteče), sedl sem si k televizi (jediná věc, kerá asi z podniku nepamatuje první republiku) a sledoval vyvrcholení základní části kyslík extraligy. Vysílali Vítkovice - Slavia a aj prostřihy z ostatních zápasú, což sem uvítal, nebot sem měl podaný tiket. Staňa dorazil a přisedl také k hokeji, protože, jak sem zjistil, je fanúšek Vítkovic. S přibývajícím časem přibývalo aj emocí, když štamgasti, keří také pamatovali první republiku, nemohli pochopit, jak sa možem radovat z branky v síti jejich milovanéj Slavie. Měl sem chuť, sa jich zeptat, jaktože jako správní slávisti nejsú na brigádě a nehážú do míchačky v Edenu, ale přeca enom sem si nechtěl užit písničku, v keré sa zpívá "oni sú z městěčka, a my len z dědiny, bylo by nás haňba, keby nás chytili". Největší zádrhel nastal, když Staňa za stavu 2:1 pro Vítkovice prohlásil:"lesti vyhrajeme, tak si tu zazpíváme!" No a když v power-play dal Zbyňa Irglú na 3:1, byl oheň, teda spíš sokol na střeše. Ani sme nedozpívali první sloku a už u nás byl vrchní "pánové, tak tohle ne, na to tady nejsme zvyklí" "no tak si zvykajte" začal sem mu odpotrovat, ale on si mlel to svoje, jako že tady má vzácné hosty a kdesi cosi. Já sem sa rozhlédl po lokále a viděl sem enom nejslavnějšího pražského primátora Igora Němca, kerý sa při povodńách proslavil větú "Všeci pražané sa možú před povodňú kerá nehrozí, schovat do metra, tam je zcela bezpečno", načež na tuto výzvu reagoval dopravní podnik a začal řidiče zacvičovat, aby zvládli eskymáka s plně naloženú súpravú. Tož lesti tento politický zkrachovalec, kerý sa mosel schovat do nejakých dozorčích rad je nejaká honóra, tož to potom já ze Staňú sme byli vyslanci výboru dobré vúle Olgy Havlové, no ale hádajte sa s blbcem. Odkázal nás do vedlejšího salónku, kde bude za chvílu hrát rokenrol. Šli sme to zkusit, ale u vchodu do salónku byl nejaký jakože pořadatel, kerý na nastřihané bílé lístky papíru psal cenu. Žádné razítko hasičú či fotbalistú, prostě nic. Optal sem sa ho, když už to má v ruce, že si enom zabékáme a půjdem, že by mohl napsat dvakrát 0,-, ale moc sa mu do teho nechtělo. tak sme nechali tento historický podnik svojému osudu a šli si zabékat na vltavskú náplavku. Abych končil fašank s výhledem na Hradčany, to sa mně eště nestalo, asi sa také dostávám mezi tú honóru...

No a máme tady nedělu. Návrat v brzkých ranních hodinách mě předurčil k cestě do Nedachlebic. Bohužel víno značky Jarošovský bubeník vykonalo také svoje. Nikdy sem nechápal ty mládežníky, keří majú v autě na plné kule puštěné tuc tuc, tak, že to ide čut aj když to jede kolem vás a vy jedete traktórem. takové tuc tuc sem měl v nedělu a to sem jel prosím na kole! soundsystém jel na plné kule, dokonce sem měl pocit že v do rytmu mně aj pulsuje hlava - TUC TUC TUC. Zachránilo mně až středisko první pomoci na centrále, po takové jízdě vám šmakuje aj Staropramen a věřím, že kdyby tam točili aj náchodský Primátor, nepohrdl bych ani tým. Došlo na klasické setkání bratrů, k mojému překvapení si Gořka vůbec nepamatuje, že na mě skočil a roztrhl mně gatě a málem aj koleno, mlel cosi o tom, že ty gatě zaplatí, ale jednak nevím lesti si to bude pamatovat, a také zústatková cena gatí byla tak 15,50, což je ale vlastně skoro pivo u Kozla, tak to by šlo. Dali sme asi eště jedno a možná aj to třetí a u teho vykládání gořka málem spadl ze židle. Když říkal, "odpo sa prospíme a potom půjdem ukludit sál", dostal sem ho tým, že "ty možná, ale já mám odpoledňa schúzku s farářem" Gořka málem spadl ze židle a řekl, že su navalený neenom včíl, ale že sem mosel byt aj tehdá, když sem neco takového domlúval, protože po fašanku on zná schůzku enom s hospodským. Po příchodu dóm sem sa snažil vzít rozum do hrsti (moc ho nebylo) a zaviolat farářovi, že su indisponovaný. Protože sem si ale den Předtým potrénoval, jaké je to spadnút do kadibudky, farář mně telefon nebral a tým pádem bylo rozhodnuté, že tam jít mosím. Dal sem si dvacet, po kerých sem vypadal eště horší jak před tým, no prostě šel sem na obchúzku znovu, tentokráte za zombie. Zbalil sem si vzory projektů a šel. Když mě farář uviděl, chtěl jít preventivně pro křižmo, kdyby náhodú bylo potřeba a já měl dostat poslední pomazání. ze dvúch zel mně nabídl kafé a čaj, já přitom dobře vím, že mívá doma aj lahváče. Protože sem sa mně nejakým zázrakem (asi to bylo místem schúzky) podařilo nastarovat poslední mozkové buńky, keré ostaly a nahodit chromého medvídku mysli, nejak sem pár věcí zesumíroval, takže sme byli možná aj obá spokojení. Spokojenos´tú oplýval aj kolega Staňa Dostálkú, kerý si chválil fašank aj deníček a tak došlo k tomu, že si farář vzal odkaz na stránky. Takže vlastně bych teoreticky nemosel chodit ke zpovědi, mosím sa ho optat, co o tom soudí, stačí když si jednú za měsíc počte v deníčku. Zpověď po mně nechtěla děvčica, o.k.m.z.p., už sa totiž známe jakýsi ten čas a tak když sem k ní přisedl do auta, co nás vezlo na nádraží, nemosel sem nic vysvětlovat, aj nonverbální komunikace mívá svoje kouzlo. Já sem zakomunikoval aj na nádraží, když sem rázně zamířil přímo do bufatu, abych nakúpil nejaké ty kuželky. Přeca enom sem na fáře křižmo na hlavu a na ruky nedostal, takže sa mosím eště chvilku bránit a lahváče mně v daný moment zajistily zas na chvilku možnost přežití

Po obchúzce následovaly klasické popravky, jinak nazývané také jako dorážky u Kozla. Z nám v ten moment neznámých důvodů sa vytratila půlka muzikantů, navíc tá hlavnější a tak už to více méně připomínalo čekání na ranu z milosti. Nekeří sa jí už dočkali a ustĺali si pod fatbálkem, což místní štamgasti, neznající jinéj kultury jak návštěvu u Kozla spojenú se hrú fotbálku, nésli dost nelibě. Ale hrajte když vám pod nohama leží metrákový fašančár. my sme ale rozehráli trochu jinú hru. nevím, z keré to bylo hlavy a ani to radši nechcu vědět, prostě nás napdlo jet za kulturú do Jarošova a tak oddálit blížící sa konec fašanku. a protože v tom daném stavu su dycky pro každú špatnost, šel sem sa enom přezut a vysléct roźškubané gatě a jelo sa. Rama domluvila taxíka, takže sme jeli jak lordi. Ono sehnat ve Včelarech po fašanku řidiča bylo absolutně nemožné, na druhú stranu sme mohli jet autobusem, kerý jede v sobot večer do UH, ale přeca enom logistika nepatřila v daný moment mezi naše nejlepší stránky. po příjezdu sme zaplatili vstupné a šli nakupovat občerstvení. Obchodní talent projevil zejména Karotka, kerý nakupoval týmto způsobem. Když od něho požadoval 80/litr, Karotka vytáhl inačí bankovku a s větú "co osumdesát za takú žbrňu, tady máš padesát a zbytek si nech od cesty" Kupodivu prodávající na tyto argumenty přistúpil, ani moc neprotestoval, Karot vzal litr a bylo to. Ona tá značka nebyla kdovíjaká,bylo to voňavé pomáli jak muškách a chuť to mělo jak velice nepovedený veltlín a ráno sem zjistil, že to mělo aj vlastní název "Jarošovský bubeník" protože mně to tlúklo v lebeni, div sa nerozkočila. Bylo aj s kým jít do tanca, děvčice Knapovi a hlavně Rama, kerá neustále zářila jak rudá hvězda nad Kladnem, protože měla na hlavě pořád fašankovú paruku eště z obchúzky. (v průběhu večera sem ju (paruku, né Ramu) měl na hlavě aj já, ale děvčici, o.k.m.z.p. to prosím neříkajte) Jediné co mně mrzí, že sem chtěl jít tančit aj s takovú tú šikovnú modrookú blondýnů, kerú sem téměř sbalil po včelarské baňce, ale ostalo enom u úmyslu, když tančila s Karotkú, potom sem na ten úmysl nejak zapomněl, tak snad příště. Aj když hlasové dispozice po celodenní obchúzce a aj vyšklebování hříchú den předtým nebyly už na nejvyšší úrovni, nedělalo mně problémy si poručit na co byla chuť, možná to bylo tým, že mezi slepýma bývá ten jednooký králem. Takže když sem začal bílovské Mistřickú šenkérkú, dokáď mě bavilo libovolně si vzpomínat a vázat pěsničky k sobě neměli šancu ani hoši z Jarošovjanu, keří sa snažili zaujmút naučenú sadů. Nakonec sem jim dal aj trochu prostoru, čehož využili k inovaci písně a začali "Mistřická šenkérko dobře sa měj, jarošovským mládencom vínka nalej" Na to sem reagoval po svém, a sice sem zaplatil a šel si sednút, už su přeca enom starší a nemosím tančit dycky na všecko. No nakonec byly aj hříchy, keré letos poprvní místo Dufa převzala omladina - no každý nejak začínáme, takže nebudu moc hodnotit, akorát za každým hříchem vyřvávat Víno a mět ho v ruce néni zrovna origoš. Vzpomněl bych si aj na nejaký povedený hříšek, ale protože sem většinu hříšníkú neznal, žádný mně v palici neuvízl. Kupodivu sa hrálo aj po pochovávání basy, aj s basú, asi jiný kraj aj jiný mrav. My sme tentokrát vydržalli až do konca, kdy nám konečně došlo, proč Vašek Machú celú obchúzku nepil. bylo to proto, aby nás měl z Jarošova kdo odvést dóm, takže Václave, díky a zase nekdy sa s Tebú z nekama rádi svezem...

Když sme vykročili, ostatní šli pro dělo a tak a já sem šel k Ivanovi pro svúj výtvorek, kerý jaksapatří vylepší. zalézl sem do kukaně a mohli sme vyrazit, když mně viděl poprvní Šestka, zmohl sa enom na zvolání "To je blbec". Babouš mně prorokoval s tým, že mně to vydrží maximálně ke Karotkovém a to eště tak cestú tam, ale kvalita výrobku sa ukázala, takže vydržala mnohem dél. Když sa děvčice, o.k.m.z.p. doma ptali, za co idu, řekla po pravdě že za hajzla a málem dostala po čuni, "protože tak sa o bývalém galánovi nemluví". Chudera, trpěla za pravdu tak jak chudáček upálený. Ale potom, když mě rodičové viděli, moseli uznat omyl a strýc mně dokonca naléli aj štamprlu, dokonce ju prostrčili srdéčkem, tak jak to má byt. První komplikace nastala, když sem si uvědomil, že si asi tentokrát na fašanku podšable nezatančím. (já mám na to celkově smolu, když sem šel za časnekového krála, při podšablách mně zlomili žezlo v podobě vařajky a navíc sa ze mně začal sypat česnek a když sem byl za království kiobercú, než sem koberec zpozohýbal, muzikanti měli už dohráté aj dopité) První defekt mně postihl u Vojáčkového. Né že by mně vadilo, že sem si s Jarú mosel dal místo po jedné repete, ale odpadla mně spodní levá tyčka. Horší to bylo u Bílých, kdy sa se mnú rozlúčilo prkénko a rozhodlo sa vystúpit z prúvodu. On sa totož mistr tesař trošičku utl a špatně si to rozměřil, takže to chtělo tak o 5 cm delší, ale když už to bylo aj vyvrtané, moselo sa tam vměstnat, akorátže z přibývajícím rozvorem kadibudky už sa nevměstnalo a tak vypadlo. další, podstatná komplikace nastala u mlýna, kdy sa Šestka rozhodl, že ke mně půjde na návštěvu a začal sa ke mně somrovat. Při neohrabanéj návštěvě prošlápl nejprv spodní přední tyčku a když sem ho vyhazoval ven, že mně to zničí, urval mně na památku aj horní levú. Čili už sa blížila tragédie, neboť levá strana už držala enom na prostředním madle. A k tragédii také došlo. Né že by mně tak kopla štamprla Tonka Jankového, ale po rozmluvě s děvčicú, o.k.m.z.p. sem chtěl udělat dva kroky zpátky, abych nezavazal dělostřelcom. Krom rozmu, že mně možú objet mně chybělo bohužel aj periferní vidění a tak sem za sebú nemohl vidět betonový rantl před Ondrúškovým starým. s hromovým rachotem sem poskládal svoju kadibudku způsobem né nepodobným známému seriálu Slovácko sa nesúdí. ostal sem prostě ve změti polámaných latěk a papírú. Děvčica, o.k.m.z.p. o mě měla strach a tak spěchala optat sa, lesti su celý. Než sem stihl řéct že jo (padál sem docela šikovně a také do měkkého) Gořka, kerý už nemyslel a možná si myslel, že už v troskách nikdo néni. Na trosky celú vahú hépl. Už nebyla pravda, že bych to ustál bez úhony, Gořka mně totiž zarval vrut, kerý trčal z gatí asi milimetr vedle kolena. Krom solidního škrábnutí nad kolenem to odesraly aj oblíbené manšestráky - přeca enom sem sa při stavbě řídil heslem, čím delší šrúbek, tým delej maska vydrží. No ale nejak sem sa vyškrábal a chtěl sem hodit kapra, ale moc mně to nešlo, hodil sem baňku u Mikina a vypadal jak děcko, kerém nekdo rozbije hračku. Ale aj tak sem Baboušovu hranicu posunul o pěkných pár metrú dál než mně dával, akorát je škoda, že né úplně, šak už mně tolik dědiny nechybělo. tož snáď zas příště...

Průvod začal tým, že sme moseli najprv dostat dělo z hasičárny, což vhledem k tomu, že bylo dobře skované za jakúsi dřevěnú plotnú a pojištěné traktórem s radlicú na odhrnování blata, byl docela oříšek. Všeci sa divili, kerého inteligenta napadlo nejlehčí dělo na okresu pichnút až kdesi daleko, ale já sem dělal že nevím, kdo mohl byt vníkem, aj když sem moc dobře věděl, kdo velel úklidu před hodama a koho napadlo dělo rozdělat a skovat, aby náhodú nejakého hodařa nenapadlo jít si po tanečkoch vystřelit a jako náboj použit třeba medvěda z búdy nebo eště lepší nejakého žabáka.Protože sme tam byli samí silní a hlúpí podařilo sa nám dělo dostat ven bez toho, aby soi nekdo neco udělal. A tak sem sa konečně mohl jít vysléct z montérek a jít sa trochu našantročit. Prvně sem uvažoval, že bych sa celý omotal toaleťákem, takže by si v hospodě první mysleli, že idu za mumiu, ale poté, co mně opustily toaeťákové gatě spíš než sem došel k vrátom, mosel sem to vyřešit inč a sice zhotovením slušivé toaletní sukýnky podle posledních fašankových a módních trendú. V hospodě si mysleli, že mně šiblo a ptali sa co je to za masku, ale já sem ich odkázal s tým, že je to asi jedna setina celé masky.

Soboťě vévodila obchúzka a obchúzce vévodila, šak kdo čte DDK tož už ví. No ale první bylo potřeba masku vyrobit. Nápad na takovú originalitu sem dostal nekdy v létě no a při tom fašankovém vymýšlánmí v Praze sem si to ujasnil a v hlavě narychtoval. Akorát protože to bylo na realizacu náročnější, mosel sem si přivstat, abych to všecko jak sa patří narychtoval. Naúposledy sem neco takového tvořil na základce v předmětu, kerú už ani nevím jak sa menoval. Dělal sem krmítko pro ptáky, keré jetak mazané, že dodneška visí na jabloni na dvoře, ale mělo jednu chybu, jak sa mně pokrútila tá spodní deska, takže když ste to dali na lavicu, kývalo sa to jak húpačka. Ale protože sem byl mazaný už jako děcko, zdržal sem realizaci a tak sem to mosel natírat až po škole a jak to bude hotové tož sem to měl donést Rachasovi do ředitelny. Já sem to tam zanésl eště mokríé a můj předpoklad, že mu bude stačit vizuální kontrola a zcela jistě si to nebude pokládat na ředitelský stůl, sa naprosto vyplnil, takže to bylo zas za 1-. No ale tak moja sobotní práca byla minimálně za 1*, protože to byl naprostý originál, navíc vymyslený komplet mojím "medvídku mysli". Už od osmi sem teda létal po dvoře, zháńal laťky, na keré sem propiskú rýsoval druhú deskú místo pravítka (to sem sa také naučil na ZŠ Bílovice v hodinách matematiky, všeci rýsovali pentelkú enom já sem aj čtvrtletku narýsoval propiskú). No a k Antošovéj radosti sem záhy začal tvořit aj na cirkuli, přeca enom nosná konstrukca je základem ("sem si myslel, že řežú súsedi, kde by mně napadlo, že po zábavě može jet cirkulárka u nás"). Naštěstí sa vzbudil aj Nejmladšák, kerý mně ochotně a rád, fascinovaný mým nápadem šel dělat pomocníka, což hlavně při vrtání konstrukce do sebe mělo svůj význam. využil sem toho, že čím delší šrúbek tým víc bvydrží a vymlátil sem Gořkovi veškeré delší vruty, přeca enom néni nad to, když možete zasadit křížák šrúbek do vrtačky a jede to samo. Na opláštění sem využil rekvizitu z předchozího dňa, čili šachovnicu z druhé strany a na střechu aj z téj dobréj, šak nezmoknu. Potom už byl enom nejtěžší úkol a sice nahnat po dědině Ivana křemečkového, aby mně na to hodil nejakú omalovánku, aby sa to eště vylepšilo. původně sem ho chtěl nechat vystřihnút aj to srdíčko, ale budete sa divit, to srdéčko sem si do dveří vyřetzal osobně nožem. Opět sa potvrdilo oprávněné vítězství drátu v sútěži o nejlepší věc na světě, protože jak na panty, tak na zašprajcování dveří byl drát bezkonkurenčně nejlepší. Byla to moc pěkná kadibudka, enom škoda, že sa nedožila konca obchúzky, mohl sem si ju nekde vystavit, nebo aspoń obřadně spálit...

V pátek sem si zkrátil pracovní dobu o dvě hoďky, přeca vedúcí měla celý týden dovolenú a tak proč toho poslední den její dovolené řádně nevyužit. Navíc sem spěchal na generálku, kerá byla plánovaná na šest včelarského. Nikoho asi nepřekvapí, že sa začaklo v sedm. Sjeli sme to dvakrát a na druhú půlku polsední generálky už sa začali trúsit lidi, asi na nás bylim zvědaví. Spíš to byli uplně cizí lidi, keří sa do Včelarského kulturního svátku dostali spíš omylem, protože nikdo normální by o půl osmé nešel na zábavu, kerá je ve Včeklarech a začíná až v osm. jak sme zjistili na druhý den od našeho zvěda, což byl náš tata, kerý sa s něma po konci zábavy bavil, nahuškali mu, že jim fašank vé včelarech doporučila cestovka, prý sú v Hradišti na hotelu a majú aktivní zážitkovú dovolenú. Co je na tom pravdy nevím, stejně tak jako to, že byli prý velice súpokojení. Už vidím na rok jak u hřřišťa parkujú autobusy plné čecháčkú, keří sa dojedú podívat na kvalitní zážitek včelarského fašanku. Aby byl zážitek opravdu kvalitní aj pro ostatní při čtení hříchů. zařkl sem sa, že tentokrát budu baně zapíjat kofolú, protože kdybych to zapíjal pivem, rozumnělo by mně u hříchú možná enom pár vyvolených, co mě znajú už nejakú tú delší dobu. Eště v devět večer to vypadalo na fiasko, protože tam bylo víc hercú jak divákú, ale nakonec sa to jaksi spravilo a když došel aj Laďa Blahú, mohlo sa jít na borovičku na kuráž a aj na oslavu, protože sa podařilo Šárce Záhrobské vyhrát slalom na MS, což vzhledem k tomu, že naša zemička má jedny z nejlepších snihových podmínek na světě, kór letos, vypadalo jako povedený fašankový žertík. Nelenil sem a zakonponooval tuto aktualitu aj do hříchú, Václav měl sice problém se čtením, ale zvládli sme to. Stejně bravurně jak hříchy sa zvládlo aj divadlo. Je fakt, že když sa zhaslo a od nejmenovaného hosta sa ozvalo "tož to je dobrý nápad, včíl nic neuvidíme" mylsel sem, že sa mně to enom zdá, no ale naštěstí sa podle scénářa za chvilku rožlo, takže už to bylo bez připomínek. nemá cenu sa o tom dál rozepisovat, kdo tam byl, viděl to na vlastní oči a kdo tam nebyl, tom to stejně slovama nepopíšu, to sa totiž mosí vidět. Bylo to totiž LED ŽEN DERY...

v pondělí to byl typický pondělní kopr - v práci sem usínal nad monitorem, eště do teho sem mosel aj razítkovat a zpravomocńovat hromadu rozhodnutí. Chtěl sem si lehnút po práci, ale jak sem došel dóm, už sa mně zas nechtělo a tak sem byl odsúzený ke čtení jakýchsi článkú o Evropské unii a podobných ohromně zajímavých příspěvků. ráno sem sa ledvá vyhrabal, ale řekl sem si, že bych mohl provětrat ty nové manžestráky, co sem kúpil přesně před týdněm. Odstřihl sem takové ty přebatečné cedulky a oblékal sem si jich. Ale nejak mně to nešlo a tak sem začal dumat, co tady neštimuje. Jak sem byl nadšený, že mně pasujú, tak sem si potom v téj kabince nejak nevšíml keré to byly a kúpil sem si gatě o číslo menší!!! Ani sem nevěděl, jak si umím sám sobě pěkně nadávat, a dokonce jak sprostě, ani nevím, kde sa to ve mně vzalo, takové slova. To máte tak, když nakupujete bez svoojej oděvní manažerky, kerá na to dycky pěkně dohlédla, aby sa neco takového nestalo. No co už, Antošek bude mět v rámci programu "podporujte svého studenta" nové manšestráky. V úterý odpoledňa sem překonal kopr a pustil sa do zbývajících hříchú, o víkendu sem eště nejaké objevil a bylo by škoda jich nezařadit a navíc sem tam potřeboval dat aj nejaké všeobecné. navíc mně u teho naúpadla aj originální maska na obchúzku, enom nevím, lesti u stihnu a dokážu vyrobit, takže mně držte palce. Ve středu mně čekalo nepopulární přepisování mojého škrabopisu - myslel sem, že mně na to bude stačit odpoledně, ale nejak sem sa přepočítal, je toho přeca enom povíc. takže temu padlo za oběť aj pracovní nasazení ve čtvrtek dopoledňa. No ale máme tady středu, čili svátek zamilovancú. Já mám asi nejakú jinú tradici, tož považte- lóní sem spískal sraz z gymplu se spolužákama co sú v Praze. dakl sem to na šest večer 14. února - všeci sa divioli proč zrovna 14. a já sem sa divil čem sa divíja, ale nakonec došli skoro všeci. no a teď ve středu sme si dali sraz s jarú bečicovým, potřeboval sem od něho nejaké rekvizity na dnešní večer. kdo si myslí, že naše setkání proběhlo tak, že sme sa nekde sešli, předali si igelitky a šli každý svojú cestú, myslí si správně, akorát že od setkání do rozlúčení bylo asi nejakých 5 hodin v Jarovéj oblíbenéj hospodě, kde za nama došla aj Jarova Martina. no prostě sme si vykládali tak dlúho, že sem dojel v podstatě posledníma spojama a šel spat o půl jedné, takže ráno bylo skoro takové jak pondělní. říká sa, že nekeří režiséři před premiérú nespávajú, já asi nebudu tento případ, včeéra senm po práci lehl a chrápal až do rána. néni nad to, před těžkým víkendem mět trochu na komoře. Protože víkend kerý nastává zas bude LED ŽEN DERY...

No v nedělu to zase vyhrály Nedachlebice, přeca enom sa člověk mosí nekdy aj vyspat. Bylo vcelku zajímavé sledovat bratrance Foltýnovi, keří vypadali jak po akci, a ono také ano. Aj farář sa jich ptal, lesti byl nejaký ples, Joza řekl ano a považoval to za odbyté. Ale na plese nebyli, už ich asi nebavilo furt nekde trajdat a tak si doma udělali košt gořalky pro celé Řepáře doma v dílně. Je vidět, že asi opravdu budeme rodina. Akorát nevím kdo vyhrál, ale vypadali na to, že asi všeci. Potem sme sa stavili u zahradníka Janoty, kerý letos udržal cenovú hladinu na úrovni. ´My Dostálci máme totiž takovú nevýhodu, že ačkoli ten přivandrovalý svátek vůbec neslavíme, máme stařenku a maminku se stejným jménem, a svátek jim připadá na 11. února, a ať už je rok přestupný nebo né, Valentýn vycházá na 14. rok co rok, takže pravidelně padáme do vyšší cenové sazby. Ale mně to tak oud nadělil, takže už su zvyklý, šak děvčica, o.k.m.z.p. má svátek na štědráka. Po obědě nebyl čas umývatnáčení, protože sa moselo jít do hospody, nebo´t tam byla plánovaná veliká zkúška s muzikú. Ona to byla spíš taková malá zkúška s muzikantem, ale docela povedená, takže jako režisér sem byl spokojený, uvidíme, či budu spokojený aj s premiérů. nedělníé odolednmě ale jinak ovládl sport - už od oběda hráli hokejsti s Rusama, potom tenisti s Američanama, mezitým utěkali ostrostřelci na lyžách a eště hrála Šafářka zas prozměnu s nejakú Ruskú. Mira vypadal jak počítačový maniak, hrající playstejšn, furt přepínal a lupkal, naštěstí stíhal doceklla aj točit pivo. V hospodě bylo lidí víc jak kolikrát v pátek večer (aj když dúfám, že tam zitra bude víc), protože byla neděla, tedy deň, kdy sa chodívá na procházky a po návštěvách. no a Miru došli navštívit Mistřičáci a potem aj rodáci z Kněžpola, asi aby z téj neděle také neco měl. Výsledky pro naše barvy dopadly nevyalně, spíš by sa dalo řéct, že sme prosrali co šlo. Podobně nevalně sem, dopadl aj já při cestování, nejak sem si neuvědomil, že možu jet už o šesti a jel sem posledním vlakem až v sedm, z Přžerova až do Třebové sem byl rád že možu stát aspoň na chodbičce a né před hajzlíkama a eště sme chytli aj nejaké zpožďéní, takže sem sa dostal do pelechu až po půlnoci. Následkem teho sa celý týdeň marně snažím dohónit ztracený spánkový dluh, akorát mám pocit, že o nadcházajícím víkendu teho moc nedoženu...

Večer sme tentokrát nevyrazili na žádný ples ani nic podobného a ostali sme věrní našej začouzence, kde podle předpokladů probíhala malá a milá rozlučka s děvčicú, o.k.b.b.m.z.p. Aby na nás v Espáni vzpomínala než v nejlepším, poručil sem jí aj nejakú tú borovičku, přeca enom tá chuť a aroma, na to sa hned tak nezapomíná. takže když jí tam bude smutno, vzpomene si na borovičku a smutek ju hned přejde, protože čím sa člověk lúčí, tým sa aj vítá, takže sa máme za půl roku zas na co těšit. Náš Antošek vyhrál zas prozměnu v Tipsportu, takže to dokonca aj otočil, čímž mě vyhecoval k tomu, abych začal pit kofolu. Jednak sem měl co lét Karotkovi do piva, když mě nemístně provokoval a aj z druhé strany sa to ukázalo jako velmi prozíravý tah. Nejak sme sa totiž dostali k tom, že bysme si mohli neco zahrát a protože už sa dlúho nehrály šachy, bylo rozhodlé. Po nalétí kofoly do piva sa Karotka nemosel ani moc přesvědčovat, aby mně byl súpeřem. on mě za súpeřa moc nepovažoval a tak sem sa rozhodl téjto jeho trúfalosti a seběvědomí náležitě využit. Ono to připomínalo spíš rychlošach. Nalákal sem Karotku na svoju polovičku (šachovnice), nechal ho, ať žije v přesvědčení, že když útočí, tak sa nemože nic stat a potom sem si přesunul dvě figurky do jeho odkrytéj obrany, což k matu naprosto stačilo. Karotka začal blekotat cosi o podcenění evidentně méně napitého soupeře než předpokládal a tak sa začal dožadovat odvety. To sem mu samzřejmě aj poskytl, vydržal dokonce aj asi o dvě minuty a šest tahú delej než první hru, ale stejnak mosel položit krála a s průpovídků "si na mě zlý, z Tebú už nehraju sa odešel radši věnovat příjemnějším zálibám. Další na řadě byl Gořka, tady sa přiznám, že sa mně zcela nepodařilo zachytit jeho rychlý nástup, (asi sem sa cítil jak Karot při první hře se mnú) a tak sa rýsovala pro mě veliká mizérie, byl sem bez dámy a eště mně chyběly tak dvě figurky oproti Gořkovi. Naštěstí sem využil znaklostí slabiny soupeře. s Gořkú totiž hráváme od sopláckého věku a tak vím, že má slabinu pro koníky, ať už sa jedná o koně černé nebo bíĺé. Skoro by sa dalo řéct, že když mu nabídnete výměnu koňa nebo věžě, radši si nechá zebrat tú věž. Je to pozústatek z doby, když sme sa jako sopláci učili šachy od staříčka, kerý nás providelně dokázal porazit enom s pěšákama a dvúma koníkama, zbytek na hru nepotřeboval. A tak sem zúfalú taktiku založil na neustélém ohrožování koňů a dostal sem sa aspoň do situace, kdy nám teho na šachovnici moc neostalo. Když už mně ostaly poslední 3 figurky, navrhl sem Gořkovi pat, což podle očekávání odmítl, a dostal co chtěl. králem sem sa dopajdal co nejblíž k jeho a začal jeho krála používat jako živý štít neenom pro mě, ale aj pro pinčla kerému sa podařilo přelézt celú šachovnicu a dojít si pro dámu. Aj když sa Gořkovi podařilo souběžně totéž, já sem vyčistil plochu a když sa mně napodruhé, porvní sem si nevšíml, podařilo Gořkovi dámu sebrat, bylo jasné, že aj Gořka mosí položit. Také sa dožadoval odvety a aj dalšího piva, což sa mu stalo osudným. Po nabídce asi po pátém tahu sme vyhodili z pola dámy, ale gořka sa tentokrát nechal zatlačit do defenzívy a když sem si vytvořil šikovnú pozici tým, že sem vyhnál Gořkovi krála před jeho pinčle do rožku, kde sa chytil do pasti mojích pěšákú, stačilo táhnút střelcem přesc celú šachovnicu a bylo vymalované. Gořka pochopil, ýže už pšenka nepokvete a šel radši dom spat. Já sem si dal na dobrú noc eště jedno pivo, přeca enom sa tom říká chuť vítězství. Kdybyste sa to nekdo chtěli naučit, optajte sa Hráška co piu, ale už to asi nestihnete, protože letadlo do ráje odlétá...

Sobotní ráno sem zahájil stylově, po snídani sem sa v deset ráno rozhodl, že ostatním bratrom ukážu, že žijú na dědině a tak by už v túto hodinu mohli byt hore, protože to vypadá pomáli jak na samotě u lesa a já možu vodit myslivca s pošťákem aby sa podívali,že nekdy spíja až do dvanácti. A tak sem si navozil drva a zapl cirkulu, takové probuzní je než z nejlepších. Jako první sa vzbudil Sváča, kerý vypadal,. jak kdyby sal ve vosím hnízdě, byl opuchlý a zalepený, no škoda mluvit. Snažil sa na mě zapůsobit otázkú "Co ti šibe?", ale když sem mu pohrozil polénkem, zalézl zpátky do baráku. Po obědě sem si usmyslel, že v takovém počasí by bylo škoda nevyjít na procházku a zasadit pár stromkú, ať máme zase z čeho pálit aj za pár roků.- Doma sem s týmto návrhem moc neuspěl, výmluvy od teho, jak mosíja umývat a že sa hraje Davis cup - tož bodejď by sa nevymlúvali když všeci chrápů do oběda. (pochopitelné je to enom u Gořky, kerý zatvrdl u Kozla, když probírali zážitky z hor až do klekání, což sa ale není čem divit, když tam seděl aj Jožka Volaříkú a plantal asi 5 ročníků do sebe) Ale aj tak sem si nachystal vercajk, obzvlášť pyšný sem byl na nový rýl, kerý tata zakúpil jistě pro podobné příležitosti. Cestú sem sazastavil pro Karotku, jeho přemlúvání nedalo moc práce a šlo sa. Měl sem vyhlédlé odkopkyště (místo z velikú koncentracú odkopkú) v pořádí za dílama naproto Rosťovi Blahovém. Tohoto odborníka na slovo vzatého sme mohli vzít aj sebú, vysvětlil by nám rozdíl mezi odkopkem a odrostkem, což sa kdysi snažil v hospodě celý týdeń a vyčřešil to až ná tata kerúsi sobotu, když mu řekl, "nech je to co chce, hlavně ať to rodí" Já sem sa snažil o odkopání durancií, Karotkovi to bylo jedno a tak šel po trnkách. Dařilo sa mně do té doby,bež sem při druhém odkopku zalomil rýl, myslel sem, že sa radosťú snáď poseru, byla na něm totiž eště pořád vidět cenovka. Byl fajnově nalakovaný a možná aj proto pod lakem sa stal domovem dřevožravých luder, keré sa podepsali na pružnosti a ohebnosti jasanového dřeva. Eště že tam byl ten Karot, aspoň sem si měl od koho pošťat náhradní vercajk. No ale přešlo mě nadšení a tak sem zebral co bylo nachystané a vydal sa na Odújezdí, protože s takovú trochú nemělo význam jet do Vinohradú. Vykopal sem neúspěšné odkopky z lońska a aj jednu specialitu. Tata sa lóní nejak přechytl a mezi trnky a durancie zakomponoval omylem a j jakýsi ptačí zob, kerý sice rodil ze všeckých stromů jako první, ale enom jakési černé kuličky. Místo toho sem pichl stromek, o kerém si myslím že je to durancia, tak uvidíme. Pozbíral sem bvykopané odkopky a vyrazil k domovu. Nejak mě přišlo lúto teho ptaího zobu, když už sa chytl, tak je ho do řeziňáku škoda. a tak mě napadl malý vtípek. Rozhlédl sem sa kol dokola a uviděl sem na pozemku jednoho nejmenovaného včelarského sedláka místo jak nachystané pro novúý odkopek. A že mě nikdy nemosíte pobízat dvakrát, vzal sem rýl a Karotku a šli sme sadit aj k súsedom. Připadal sem si jak kukačka, když pichá vajce od cizího hnízda, ale zas sem si říkal, že sranda je nekdy běh aj na delší trať. Schválně su zvědavý, za kolik rokú sa přijde na to, že táto durancia rodí enom jakési malé černé kuličky...

Pátek sa nésl v tradičním duchu, cestování možu zkopírovat, aj když tentokrát to mělo byt oživené tým, že sem měl jet s děvčicú, o.k.b.b.m.z.p. Nakonec sa ale roznmmyslela ináč a zřejmě pod vlivem podařené zkúšky sa rozhodla na mě nečekat a vyrazit sama o hodinu spíš. Takže sem ostrúhál a jel prozměnu sólo. U Kozla sa konal trénink pytláků, kupodivu nejpřesnější mušku měl Šestka, z čehož mám radost, neboť vítězství ostalo v rodině. Já sem sa sice také snažil, ale asi dost málo, anebo sem viděl nekéré jkačeny dvojitě, neboť sem nastřílál pomáli polovičku teho co vítěz. možná to bylo tým, že sa střílalo za dvě opiva a než sem jich ĺupl, už sa střelnica zavírala, ale pořád sem byl na tom lepší jak jeden zúfalec, kerý proto, aby si mohl asi po osmé zastřílat, porúčal pivio aj Dikulíkovi a stejnak mu to bylo prd platné, protože sa před něho dostal aj vyhlášený ostrostřelec Babouš. Jeho fluidum zapůsobilo aj na cérky, keré dovézly tú střelnicu, neboť jich po zapsání ména Babouš dio seznamu střelcú polil v tváři jemný ruměnec, že by vzpomínka na nejaké dřívější setkání? No ale je možné, že cérky byly spíš zmatené, neboť napsat místo Bubla Blabla, to je minimálně na pováženú. Akorát vyhlašování výsledkú nám poněkud narušilo divadelní zkúšku, protože sa aktéři furt lúdali tam a zpátky pro ceny, z čehož měl největší radost Mira Kozelkú, neboť sme mu vrázili ze sálu do hospody příjemný čerstvý ale také chladný vzduch. Nejakém šikulkovi sa totiž ˇpo farňáku podařilo zalomit klúček v kultovních létačkách a jak znám rychlost práce technických služeb, spravené to bude tak v pátek před hodama a to enom proto, že si to krojovaní spravíja sami. po zkúšce už sem si mohl jít zastřílat zas, ale co mně to bylo platné, když už byl cirkus odjetý. Nejvíc byl nasraný Gořka, kerý má poslední pátky problémy s koordinacú času, a pravidelně ho na zkúšky mosím telefonicky budit (kupodivu si to zopákl aj v nědělu, asi ho spánek baví) Když navíc zjistil, že hlavní cenu získal jeho mladší bratr, vytočilo ho to eště víc. Při doprovázání děvčic, o.k.m.(b.b).z.p. sme najprv potkali Ivanu Bezdíčkovú v takovém polovičním tanku a chvilku pozděj aj nejakého fešáka s favoritem, kerý sa snažil na ceduli u dědiny trhnút rychlostní rekord, aj když tá cedula ukazuje od Jarošova a on jel od Bílovic, asi sa chtěl potrénovat na cedulu, co je před Jarošovem. Tam sa ale šohaj nedostal, podle posledních zákulisních zdrojú sa to odehrálo asi takto - Ivana si chtěla zavolat a tak jakožto spořádaný řidič hodila blinkr do Kuchyněk, čehož si ale nevšiml, nebo nechtěl všimnút pan favorit a tak Ivana kromě blinkru hodila aj favorit Chulitom do baráku. jak to vypadalo na místě nehody by popsal asi lepší Gen a Karotka, keří tama šli tak 10 minut po téj rabně, ká sem od Komínového nečul ani tú ranu, ona tam totiž chyběla aj nejaká brzdná dráha. Každopádně je jasné, že když má nekdo auto, s kerým by mohl orat a váží to tak jak ten zetor, nejaký favorit to není žádný soupeř. a aj to jak traktór fungovalo, Štěrba može do tych járkú, co majú na zahrádce zrovna sadit erteple. Jak je vidět, né enom surin trefil v páteční večer nejakú cenu...

Když už sem sa ale rozhodl nakupovat, rezignovaně sem odjel směr Nákupní centrum Chodov, kde sem předpokládal, že by mohli prodávat aj gatě. To také ano, akorát sa mně zmocnila panická hrůza z teho, jak poznat, lesti ten obchod néni náhodů enom pro holky a když tam přijdu já s tým že chcu na sebe gatě, že na mě prodavačky budú čumět jak na debila nebo minimálně jak na přiteplenca, což by bylo snáď eště horší. Nejakým zázrakem sem uviděl nápis Time-out. To znám, to sa dělá ve sportu, když už mančaft nemože, hlavně to znám z hokeja, protože tam nemožu celkem často. tož podnik s takovým ménem mosí byt aj pro kluky, to je jasné. Hned sem odchytil cérku, o keré sem si myslel, že j prodavačka, naštěstí ano a už sem mašíroval se vzorkama do zkušební kabinky. Mohli ju udělat tro´šku větší, neboť sem sa při oblékání tak jebl do brňavky, že sem myslel, že jim to tam snáď rozmlátím. To, že mámnestandartní postavu vím už dávno, ale šak sem nezkúšál nic na záda, tož úproč mně teho tak málo pasovalo? Jedny byly krátké víc jak Havlovky, druhé zas dlúhé, ale kolem pásu tak na Antoša, další dlúhé ale kolem pásu místo, že by sa tam ke mně aj Antoš vlézl, atd. V nekerých modeloch bych mohl jít tak akorát na fašank, ale nakonec sem si teda s těžkým srdcem vybral jedny manšestráky a jedny pláťáky, ať nemosím před létem zase nakupovat. zaplatil sem, cérka u pokladny sa mně ptala v rámci jakéhosi průzkumu trhu, jak často nakupuju oblečéní a tak. Odpově´d "enom když mosím" ju trochu vykolejila, neboť na takovú odpověď neměla v dotazníku kolonku. zaplatil sem a šel sem jakože už mám splněné, no ale když sem viděl obchod,. kde sem měl aj cosi rezervované a vypadal, že je pro kluky aj pro holky zusammen, tož když už su tady, podívu sa, co majú pěkného. Zase následovalo martýrium zkúšení, vybral sem si opět jedny pláťáky. Byl sem už tak zblblý, že sem si k tom dokonca od prodavačky nechal vnutit aj ladící košulu, kerá prý doplňuje kompleta hlavně je "podle posledních módních trendů" tož sem zaplatit a s úlevú, že mám od nákupů zas na dlúhý čas pokoj, sem vyrazil k domovu, abych si ná uklidnění mohl otevřít lahváča. Akorát že moja oděvní manažerka mě hušká, že bych si měl nakúpit nejaké nové trička, tož uvidíme, jak dlúho ten pokoj vydrží...

Po Vánocách je všady plno cedulí typu sale, sleva, zleva, zpava a tak podobně, mě to ale nechávalo naprosto klidným. Já sem si řekl, že si budu nakupovat, až to budu potřebovat a né tehdy kdy to budú potřebovat obchodníci. Když sem ale tento týdeň procházal svůj skromný šatník, zjitil sem, že sa mně málíja zásoby mojích gatí, do jedných už mám problém sa nasúkat, a ty ostatní vypadajú, že ich každým dnem može potkat smutný osud v podobě prošúpání na jistých místech, inu néni nad sedavé zaměstnání. A tak sem sa včéra najprv ubezpečil, že už dorazila výplata a vyrazil na jednu z mojich velmi neoblíbených činností, na nákupy. Od mojej oděvní manažerky sem dostal tip, že v Kongresovém centu je veliký výprodej značky OP Prostějov, tož ať to prubnu tam. Tož teda jo, po práci sem hépl do metra,, vysedl na Vyšehradě a hned sem byl otrávený, neboť začalo dost nepříjemně poprchávat. No šak ve vnitřku neprší, tak snáď si tam neco vyberu a pojedu dom. Tož sem sa snažil najít tú prodejnu a obcházal sem celý Kongresáč, což je v déšti a větru docela příjemná procházka. Našel sem ale akorát 3 cestovky, 1 banku a 2x kasino a hernu, hadry ale neprodávali nikde (možná v tom kasinu nekdo prohrál aj gatě, ale za výlohú nevisaly)Když sem si obešel kolečko, na jednom slúpku sem uviděl malý plakátek, na kerém stálo: "největší výprodej OP Prostějov,velké slevy probíhá v KC ve dnech 2-7. února" Tož sem zalapal po dechu, hodil kapra a nasraný šel zpátky do metra.

Tož neděla začala parádně, měl sem probém vúbec sa vyhrabat z postele, neboť moje pocity byly všelijaké. Připadal sem si jak kultovní dopravní prostředek Ing. Koželuhy anebo spíš jak igráček, lebo sem měl pocit, že su snáď malomocný a čekal sem, keré končetina mně odpadne jako první. Přeca enom zápasové manko je dycky poznat nejvíc až na druhý deň a stabilní bolst v levém lýtku tom moc nepřidávala. Ale protože sme vyhráli a aj mně sa na takovú pauzu docela dařilo, říká sa, že sa ty šrámy po zápase hójíja rychlej. (akorát nechápu, proč eště dneska cestú do schodú cítím levú nohu, to mně ju asi Jara po druhém gólu začaroval). No ale nejak sem sa vymotal a začal sa jak správný Žofrej de Pajdak zháňat po Angelice. Byli sme totiž spolem domlúvení, že zajdeme na oběd. Angelika byla ale ospalejší než já a tak sa z oběda stala obyčejná večeřa. Mezičasu do večeře sem využil k návštěvě kostela, ak byla neděla.jediné místo, kde fungujú aj ve tři odpoledńa sú Dolní Chabry a to eště enom první nedělu v měsíci, což zrovna bylo. Mám to celkem po ruce a tak sem sa rozhodl to prozkúmat. Když sem tam došel, pochopil sem, proč v tomto kostele majú mšu tak často. bylo nás tam totiž aj s farářem a místním šulú jak apoštolú bez Jidáša. atmosféru umocnilo eště to, když sa před evangeliem vytratili další dvá Jidášé, keří využili teho, že je kostel otevřítý a nejaká mša jim byla celkem šumák, byli sa enom podívat. Ono sa bylo na co dívat, jedná sa totiž o románskú stavbu v druhé poloviny 12. století, dokonce ani nesprasenú barokem, což je co řéct. Nejklepší byla ale dlážka, zatímco ve stejném slohu postavený kostelík v Praha Řepy má kachličky z roku 2002, stejné, jak má leckdo v kúpelce, tady byly poctivé dubové honty, navíc zapasované do sebe bez jediného hřebíka, což sem já jako potomek stolářské dynastie uměl ocenit. Po kostele nastal problém kam do cukrárny, naštěstí stačilo sa rozhlédnút od brány a přímo naproti kostelíka sem uzřel cedulu s nápisem "Hotinec u Míšků". Nedalo mně to a zvolil sem moju oblíbenú metodu "průzkum bojem" Je to ve starém selském stavení (celé Dolní Chabry by sa hodily spíš do Jižních Čech, nebyt novodobé satalitní výstavby a pražské MHD) a dokonce majú ve výminku udělaný aj taneční sál, kde dokonce pořádajú aj neco takového jako je masopustní zábava, s velmi přijatelnú dobú "od 20.00 až do rána". Inu dědina sa pozná, aj když je pod městem, aj tá hospoda podle teho vypadala, dřevěné stoly a židle, pivo čepované na čtyřikrát a když sem si poručil aj utopenca, donésli mně za 18 korun takového kusana, že by sa z teho na táboře najedly 4 děcka. Zapil sem to eště jedným pivem a jel sem na sraz s Angelikú, dali sme si jakúsi tú taliánskú specialitu v taliánskéj restauraci nazvanéj Piccérija. Potom sem chtěl pozvat Angeliku na sbírku motýlů, ale protože žádné nesbírám, pozval sem ju aspoň na kafé, keré sem speciálně kvúli ní kúpil (co by také Žofraj pro její oči neudělal) Odmítla mně s tým, že si dá čaj, ale aspoň sa pokochola prohlídkú mojého skromného příbytku a výhledem na prahu, kerý eště neviděla, protiože Praha je sice stejná, ale ze všadyma jinačí. ´Potom už sem enom doprovodil Angeliku ke kočáru číslo 177 a odpajdal spat. A nevím, proč Vám to vykládám, šak mám o ní zakázané psat...